2/2023

Kdo bude ověřovat? Stát, nebo třetí osoba? Debata se přiostřuje

| autor: Pavel Mohrmann0

Kdo bude ověřovat? Stát, nebo třetí osoba? Debata se přiostřuje

I přes to, že asi není dotaz, který by jednu či druhou stranu nepopudil a jen velice těžko se dá zeptat tak, aby byl tazatel pro oba tábory vnímán jako objektivní, pokoušíme se o polemiku.

Na faktu, že elektroodpad je nutné zpracovávat dle pravidel se zřejmě shodnou úplně všichni zúčastnění. To, že kvalitu a správnost zpracování je nutné kontrolovat, je rovněž bez diskuze. Téma povinnosti či nepovinnosti ověřování jsme již probírali. Ptáme se tedy jednoduchou otázkou:

Kdo by dle Vašeho názoru měl ověřovat dodržování souladu s normami ČSN CENELEC v rámci zpracování elektroodpadu tak, aby to bylo důvěryhodné pro všechny zainteresované subjekty?

Roman Tvrzník, Elektrowin

Elektrowin dlouhodobě prosazuje plnění zákonných požadavků kladených na zpracovatele v souladu s normami ČSN CENELEC. Proto již od roku 2015 realizujeme audity všech našich smluvních zpracovatelů zásadně podle těchto norem. A naši nejvýznamnější zpracovatelé jsou dle těchto norem certifikováni. Ověřování souladu by měla, dle mého názoru, zásadně provádět nezávislá osoba, která prošla náležitou akreditací, protože tím je zaručena její nezávislost a hlavně odbornost.

Vzhledem ke specifičnosti standardů a omezené kontrolní kapacitě MŽP, potažmo ČIŽP, zároveň vnímám ověření souladu s normami nezávislou osobou jako významný kontrolní prvek ze strany státu. Je pro stát jednodušší a levnější zkontrolovat, kdo má platnou certifikaci, než složitě provádět vlastní šetření. Ověření shody je pro nás důležité i proto, že povinnost dosáhnout využití není zákonem stanovena jen zpracovatelům, ale i výrobcům.

Výrobci nemohou plnit svoji povinnost jinak než prostřednictvím zpracovatelů a nezávislá osoba, která postupy a dosažení využití u zpracovatelů ověří je pro výrobce i pro zpracovatele nejtransparentnější nástroj. Koneckonců stejný princip funguje u ověření účetní závěrky nezávislými auditory. Navíc jsem přesvědčen, že s rozšiřující se povinnou certifikací ve více státech EU se stane ověřování souladu dle norem CENELEC i dobrou obchodní příležitostí např. pro společnosti ověřující technickou shodu nebo soulad s normami ISO.

David Vandrovec, REMA AOS

Vámi položená otázka je zavádějící, a to vzhledem k předjímanému uplatnění norem CENELEC řady EN 50625 a EN 50614. Pokud bych vyšel z Vašeho úvodního textu "Na faktu, že elektroodpad je nutné zpracovávat dle pravidel se zřejmě shodnou úplně všichni zúčastnění. To, že kvalita a správnost zpracování je nutné kontrolovat je rovněž bez diskuze. Téma povinnosti či nepovinnosti ověřování jsme již probírali. Ptáme se tedy jednoduchou otázkou:“ lze pak odpovědět na otázku:

Kdo by dle Vašeho názoru měl ověřovat dodržování pravidel v rámci zpracování elektroodpadu tak, aby to bylo důvěryhodné pro všechny zainteresované subjekty?

Na tuto otázku pak odpovídám:

Ověřování dodržování zákonem stanovených pravidel pro zařízení na zpracování odpadů má v bezci Česká inspekce životního prostředí. Proto i nadále by měla ČIŽP konrolovat dodržování pravidel stanovených na základě souhlasů krajských úřadů, které v rámci správních řizení rozhodují o povolení provozu těchto zařízení. Při povolování kraje vycházejí ze zákonem specifikovaných pravidel (chceteli standardů) a předložených provozních řádů zařízení.

Vnášení jakýchkoli doplňových standardů, například CENELEC, pro oblst vybraných odpadů nedává smysl, ostatně i studie Evropské komise "Study on quality standards for the treatment of waste electrical and electronic equipment (WEEE)“ nedoporučila tento doplňkový přístup. Uvádí významný výčet důvodů, proč by mělo dojít k jinému postupu. Ostatně proti zamýšlené povinné certifikaci se ohradil sám CENELEC.

Radek Hacaperka, APPLIA

Ověřování jakýchkoliv norem, tedy i těchto norem CENELEC (ČSN), by měl provádět nezávislý subjekt, který je k tomu oprávněn. Oprávněnost by měla být dána především odborností a také nezávislostí. Na základě historických zkušeností 15 let sběru vysloužilých elektrospotřebičů v ČR je zřejmé, že stát, potažmo ČIŽP, tuto roli nezvládne především kapacitně.

Obecně vyhrocenou diskuzi v této problematice při přijímání nové odpadové legislativy vnímám jako souboj dvou vývojových cyklů. Na jedné straně jsou subjekty, které by rády nechaly stávající „zakonzervovaný“ stav, bez ohledu na moderní technologie a vývoj. A především bez ohledu na výstupy zpracování. Na druhé straně stojí ti zodpovědní, kteří mají zájem aby vše bylo v souladu s legislativou, a hlavně aby byly fakticky naplněny cíle jak sběru, tak i množství a zejména kvality výstupů zpracování.

Je to podobné jako ve sportu. Když už se chcete pohybovat na vrcholové úrovni, měla by být v daném druhu sportu jasně daná pravidla, na jejichž dodržování budou dohlížet kvalifikovaní rozhodčí. A v současné názorové polarizaci mi přijde, že nejvíce křičí zástupci rekreačního, výkonnostního, sportu, že chtějí sportovat na vrcholové úrovni, ale bez pravidel. A pokud s pravidly, tak si jejich dodržování chtějí hlídat sami… .

Petr Novotný, WEEELABEX

A: WEEELABEX Organisation to již dělá jako jediná na světě akreditovaná společnost v oboru WEEE podle ISO 17024 a současně ISO 17065. Bylo by lépe zeptat se ostatních subjektů, proč necertifikují a proč posílají své auditory do našeho tréningového campu. Jde o zaměstnance společností například DEKRA, KIWA, SGS, TUV, a další ze všech svých poboček v EU. Zřejmě je to pro tyto subjekty finančně výhodnější a mají jistotu dalších up gradů v kompetentnosti auditora.

Tím, že jsme mezinárodní nezisková asociace kontrolovaná 28 neziskovými společnostmi v EU a naše akreditace platí po celé EU včetně několika dalších zemí mimo EU (https://european-accreditation.org/ea-members/directory-of-ea-members-and-mla-signatories/) víme, že pouze nezávislá, nestranná třetí osoba je vhodným auditorem ověřování shody. Avšak pouze akreditovaný subjekt může udělit Certifikát což je legálně platný dokument. Vše ostatní je pouze kus papíru.

Naší ambicí je dělat dobře a odborně naší práci, tzn. kvalifikovat auditory a certifikovat WEEE zpracovatele podle CENELEC Standardů. Nikoli kritizovat či říkat co je správně nebo špatně rozhodně ne v České Republice.

Naší ambicí rozhodně není se zviditelnit a ani nikoho napadat, avšak bere-li si WEEELABEX kdokoli jako rukojmí při prosazování svých zájmů, budeme nuceni se bránit, dle platných právních možností.

Tomáš Rychetský, Ekolamp

To je asi stejná otázka, jako kdo by měl dělat kontrolu rychlosti řidičů na silnicích, nebo kdo by měl provádět kontrolu výběru daní. Odpověď je naprosto jasná a jednoznačná. Měly by to dělat nezávislé státní orgány. K tomu je dokonce i nález ústavního soudu. Přenášení kontrolních funkcí státu na soukromé organizace, a to dokonce za úplatu je naprosto zcestné a děsivé.

Jedná se o erozi základní funkce státu a zcela jasný střet zájmů. Skutečně nezávislá a objektivní může být pouze státní kontrola. Koneckonců v tomto směru se zcela jasně vyjádřil i Úřad na ochranu hospodářské soutěže, který k předmětným pozměňovacím návrhům VUŽ vydal toto své stanovisko:

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) vnímá navržené znění některých ustanovení pozměňovacích návrhů k předmětným zákonům jako právní úpravu silně protisoutěžního charakteru. Dovoluji si vyslovit obavu, že v případě přijetí daných ustanovení v navržené podobě může dojít k narušení soutěžního prostředí, a to nejen v České republice.“

ÚOHS dále uvedl, že: “pozměňovací návrh přenáší kontrolu povinností zpracovatelů na soukromou společnost, odnímá danou pravomoc Ministerstvu životního prostředí a uděluje jí třetí osobě. V současné době existuje jen jediný takový subjekt, který by se dostal do monopolního postavení ve věci ověřování a s touto skutečností souvisí problémy provázanosti této osoby s některými stávajícími kolektivními systémy v ČR”.

Již v minulosti byla tvorba zákonů k elektroodpadu předmětem kritiky Nadačního fondu proti korupci. Bohužel je vidět, že to zatím moc nepomohlo.

Karel Krejsa, Asekol

V oblasti elektroodpadu je pojem zpracování v ČR pojat docela široce a obecně. Bez znalosti legislativních povinností výrobců elektrozařízení, technologií zpracování a reálné zpracovatelské či odpadové praxe si nezasvěcený člověk nebude moci přesně představit, co by měl nebo musí zpracovatel při nakládání s elektroodpady splňovat.

Z těchto důvodů nemusí být také správně uchopen diskutovaný pozměňovací návrh. Panuje-li shoda na hlavních principech jak uvádíte, je potom primárně rozhodnutí na státu, zda k certifikaci přistoupí a následně jestli se vydá cestou autorizace a dozoru na státní úrovní nebo cestou komerční za dozoru státu.

Petr Kratochvíl, Ecobat

Z pohledu provozovatele kolektivního systému pro zpětný odběr baterií nemáme žádný vyhraněný názor na to, kdo by měl ověřovat u zpracovatelů elektroodpadu soulad s normami CENELEC. Za velice důležité ale považujeme, aby pro zpracovatele elektroodpadu byly co nejdříve vytvořeny normy a metodiky pro bezpečné nakládání s lithiovými bateriemi, které elektroodpad obsahuje stále ve větším měřítku. Jedná se o vysoce aktuální a málo řešený problém, o čemž svědčí velké množství požárů skladů elektroodpadu v celé Evropě!

Foto: flickr

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Partner - SOVAK
EAGB
Inisoft
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo
SmVaK
Vodárenství.cz
SKS
ITEC
Regartis
DENIOS
PSAS
ČB Teplárna
REMA
SEWACO
Grexenergia
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
Envipur
EKO-KOM
S-POWER
INECS
BEERT CEE
SCHP