Na konferenci Waste to Energy se tématem TAP ve své přednášce zabýval Michal Stieber, jednatel společnosti Veolia Využití odpadů, s.r.o. jehož řeč nyní přinášíme v redakční podobě.
Česká TAP jsou vyráběna především vysokovýhřevná, která pálí ve finále především cementárny a vápenky. Spoluspalování v energetických zdrojích zatím proběhlo pouze formou provozních zkoušek a je to spíše určitá možnost a příslib do budoucna - samozřejmě po nutných investicích, které by si spoluspalování žádalo, ať už v případě dopravních tras nebo čištění spalin.
Ceny TAP klesají
Určitě je důležité vnímat fakt, že cena TAP se v poslední době zásadně mění. Právě ta by měla být pro investory vodítkem, jak by měli rozhodovat. Cena jistojistě ovlivní řadu projektů, které se v naší zemi buď připravují, nebo plánují.
Před několika lety byla cena těchto vysokovýhřevných průmyslových paliv 30 – 35Kč za dodaný MegaJoul. V současné době se razantně propadá. Na trhu se vyskytuje také další zásadní novum. V minulosti byly do významné míry cementárny zásobovány pouze domácími TAP. Evropa je jednotným trhem a přeprava odpadu k využití je za určitých podmínek možná. Výsledkem je stále mohutnější import TAP ze zahraničí.
ČR v roce 2015 působilo devět zařízení pro výrobu paliv s celkovou roční povolenou kapacitou (povolenou, nikoli skutečně vyprodukovanou) zhruba 246 tisíc tun. Producenty jsou primárně svozové odpadářské společnosti plus firmy, které se specializují pouze na výrobu paliv.
Kapacity na zpracování TAP ještě jsou
V roce 2015 byla pro Ministerstvo životního prostředí (MŽP) zpracována studie ve spolupráci s EY, s.r.o., společností Jaderno Brno a s Vysokým učením technickým v Brně, která odhaduje celkové množství využívaného TAP v ČR v cementárnách a vápenkách a zároveň odhaduje maximální kapacitu, kterou jsou tato zařízení schopná ročně zpracovat.
Maximální možná kapacita nebyla ještě naplněna. Míra spoluspalování paliv z odpadů dosahuje průměrně mezi 30 a 40 … To jsou údaje pouze do roku 2014, novější zatím nemáme k dispozici.
TAP jsou klasifikovaná do pěti skupin dle kvality. Záleží na obsahu chloru a rtuti. První dvě skupiny jsou vhodná paliva do cementáren, které kladou na TAP vysoké kvalitativní nároky. Zbylé tři jsou spíše doplňková, méně kvalitní, byť jsou vyráběna rovněž z průmyslových odpadů.
Stop odpadu do Číny
Redukce dovozu odpadů do Číny je něco, co se jen zdánlivě týká pouze plastů. Tak tomu není. Odpadové hospodářství a jeho segmenty jsou velmi úzce propojené a většinou, co se stane v jednom segmentu, velmi rychle ovlivní segment další.
Od roku 2018 v podstatě platí kompletní zákaz dovozu zhruba 24 druhů odpadů, včetně vytříděných plastů. Nejsou to jen nevytříděné plasty, nebo některé směsné. Je to řada méněhodnotných plastů. Jsou to především plasty určitým způsobem kontaminované, které se Evropě nevyplácí třídit. Tímto směrem se využívala Čína, která ale řekla stop.
Paradoxem bylo, že tento vývoz byl do statistik zanášen jako využití odpadu. Jen v Číně, kde jsou, nebo možná byly náklady na manuální třídění někde jinde.
Výsledkem je obrovský přetlak nekvalitního odpadu, se kterým je nutné vhodně naložit. V řadě zemí je samozřejmostí zákaz skládkování, které neumožní uložit tento odpad na skládky. Proto využívají přímé využití v zařízeních na energetické využití odpadu a nabízí se i alternativa v podobě výroby TAP.
Třídění méně hodnotných plastů se nevyplácí
Není to ani zdaleka tak dávno, co Evropa řešila nadkapacity ZEVO v Německu. To v tuto chvíli přestalo platit. Do německých zařízení se totiž dováží obrovská množství odpadu z Itálie nebo z Velké Británie. Tento import saturuje nejen samotná ZEVO, ale i monobloky a cementárny.
To se netýká pouze Německa ale i Skandinávie. Dotřiďování méněhodnotných tvrdých plastů se přestává vyplácet a řada společností, které provozují separační linky, přestávají velmi často některé složky z odpadu třídit. Třídí jen nezbytné minimum a zbytek jde bohužel na skládku.
Na transfery odpadu přes hranice je nutné si zvyknout. Pro nakládání s odpady v ČR je ale nutné se zamyslet. Má smysl dále čekat a nezvyšovat poplatky za skládkování a regulovat ZEVO? Zamyšlení nad touto otázkou je v současné době naprostá nutnost, protože globální trendy ČR již dopadají a budou dopadat ještě mnohem více.
Český TAP je vytlačován
Již nyní dochází k pozoruhodné a velmi nepříjemné věci. Zatímco firmy na západ od ČR jsou zvyklé a schopné platit za zpracování – rozuměj využití – svého odpadu celkem vysoké částky, české firmy nejsou zvyklé, nejsou ochotné a nejsou schopné těmto zahraničním v cenách konkurovat.
Na bránách cementáren dochází k tomu, že česká TAP jsou v tuto chvíli do značné míry vytěsňována kvalitními výhřevnými TAP z Německa nebo z Itálie. Tyto zahraniční dodavatelé jsou schopni za spálení jedné tuny zaplatit i 45 eur.
Velká Británie poměrně významně zásobuje Německo a Skandinávii. Opady které nestačí zachytit jejich ZEVO pak putují samozřejmě dál na východ.
Úprava odpadu pro výrobu paliva je někdy nutná. Jednou fází je hightfiretraction - vysokovýhřevná frakce, který je většinou výchozí surovinou pro další typy paliv, jako je například RDS. Toto palivo využívají cementárny do vakcinátorů a má výhřevnost na úrovni 15 až 19 MJ/kg.
Dalším typem je ECHAR, což je dále roztříděné palivo, které dosahuje kalorických hodnot nad 20 MJ/kg, které se využívá v cementárnách na hlavním hořáku
Výroba TAP z komunálního odpadu
Zákaz skládkování SKO neupravených a využitelných odpadů roku 2024 bude příležitostí k výrobě TAP. Má to však háček. Je vždy nutné a důležité říci, že zařízení, pro úpravu SKO, tedy různě sofistikované MBÚ (mechanicko-biologická úprava), bude vždy pouze mezičlánkem, pouze třídící jednotkou, která bude produkovat různě kvalitní materiál pro výrobu paliv. Nikdy to nebude koncovka. A právě toto zařízení MBÚ musí na koncovku být napojeno.
Určitě je na zvážení, do jaké míry v rámci těchto projektů nastavit poměr mezi tříděním materiálově využitelných složek a materiálu jako přípravu na výrobu paliv. Na druhou stranu tato zařízení umožňují určitou flexibilitu, protože ceny odpadových komodit kolísají a v době, kdy jsou dole, může toto zařízení více třídit materiál pro paliva. V době, kdy půjdou ceny papíru, igelitu, folie, kovu atd.., nahoru, bude zařízení třídit více těchto složek.
Flexibilita je určitě důležitá, ale to co je naprosto nezbytnou podmínkou, je určitě přímé napojení na technickou koncovku, protože budovat takové zařízení spekulativně bez jasného, dopředu zajištěného odbytu je záležitost nereálná, nefinancovatelná a neudržitelná.
Cesta mechanicko-biologické úpravy je pouze jednou z cest a otázkou je, zda vhodnou.
Komentáře