K chybám v článcích se v několika poznámkách vyjádřil František Vörös, konzultant Sdružení EPS ČR:
Pro český obalový průmysl s ročním obratem téměř 40 miliard Kč je komodita plastových tašek okrajovým problémem. Totéž platí pro světový plastikářský průmysl, který vykázal v loňském roce růst produkce proti r. 2016 o 3,8% na 348 mil. tun /bez syntetických vláken/. Samotné termoplasty představují 291 mil. tun. V obalech se spotřebovává 40% termoplastů,přičemž z téměř 50% se jedná o polyolefiny.
Přes marginální podíl plastových tašek na spotřebě plastů v obalech se tento produkt dostal samostatně do legislativy EU. Podle studie EK z roku 2011 spotřeboval v ČR ročně každý občan průměrně 300 kusů plastových tašek a lehkých sáčků. Tato spotřeba se má do konce roku 2019 snížit na 90 kusů a do roku 2025 na 40 kusů.
Proč pořád říkáte „igelit“?
Dne 13.5.2018 si bylo možno na internetu přečíst dva aktuální články na téma odnosných tašek, oba shodně s chybnou terminologií. Článek p. Procházky na www.novinky.cz byl nazván „Po zákazu igelitových tašek zdarma lidé kupují ty trvanlivější“. V přiložených fotografiích byly propagovány Ministerstvem životního prostředí tašky s nápisy „ne plastu“ a „igelitky nebrat“.
Pokud by se autoři uvedených děl podívali alespoň do Wikipedie, pak by zjistili, že „ Igelit je obchodní název měkčeného polyvinylchloridu /PVC/ vyráběného od roku 1935 koncernem IG Farben“.Dále by zjistili, že zmíněný koncern byl založen v roce 1925 spojením firem Basf, Bayer, Hoechst a Agfa a hrál významnou roli v nacistické éře. V rámci denacifikace byl koncern rozdělen na menší firmy. Název igelit tedy nemá již několik desítek let opodstatnění i proto, že z měkčeného PVC se tašky nevyrábějí. Drtivá většina je vyráběna od konce 60-tých let minulého století z polyetylenu.
V kvalitně zpracovaném článku pí.Kholomyeve „Jsou papírové tašky opravdu tak ekologické“ se opět objevuje zcela nevhodné spojení „igelitové tašky z polyethylenu“ (opraveno - pozn. red.). Lze pochválit srozumitelnou prezentaci výsledků studie americké společnosti Boustard Consulting Associattes o posouzení životního cyklu tří druhů nákupních tašek, a to z polyetylenu, z biorozložitelného plastu a z papíru. Závěr studie o nejmenších dopadech na šest ekologických ukazatelů u tašky z polyetylenu odborníky nepřekvapí.
Plast je ekologičtější
K obdobným závěrům dospěla v roce 2016 pí.Mangu-Wardová v článku „Plastové tašky jsou dobro“ /www.nechtenasbyt.cz/. Podle ní se musí bavlněná taška použít 131 krát, aby se srovnala s potenciálem globálního oteplování tašky z polyetylenu, papírová se musí použít třikrát. Obdobných výsledků o přednosti polyetylenové tašky na životní prostředí oproti jiným materiálům docílili analýzou experti z VŠCHT v čele s doc. Kočím /www.tzb-info.cz -16.7.2017/ .
Dánské Ministersvo pro životní prostředí a potraviny publikovalo v únoru 2018 více než 130-tistánkovou srovnávací studii , v níž analyzuje 14 odnosných tašek z nízkohustotního polyetylenu, polypropylenu, recyklátu PET, polyesteru, biopolymeru, papíru, bavlny a kompozitu /www.mst.dk/service/publikationsarkiv/2018/plastposer-lca/ . Jednalo se odnosné tašky ze sítě supermarketů. V souladu s ISO 14040 a 14044 porovnaly 15 ekologických parametrů a zjistili, že tašky z polyetylenu mají nejnižší dopad na většinu ekologických parametrů. K dosažení srovnatelných hodnot by se musela např. taška z biopolymeru použít 42 krát, , z papíru 43 krát, z polypropylenových vláken 45 krát a z bavlny 20tisíckrát.
Osobně nemám nic proti zpoplatnění odnosných plastových tašek. Jenom tímto opatřením však problémy s plastovými odpady nevyřešíme. Ke zlepšení stavu s plastovým odpadem napomůže striktní plnění úkolů z evropské „Strategie pro plasty v cirkulární ekonomice“ ,navazujícího Strategického rámce oběhového hospodaření v ČR a širokého zapojení zainteresovaných stran, včetně výrobců primárních plastů, jejich zpracovatelů a uživatelů.
Komentáře