Pro český vodárenský sektor je charakteristická vysoká míra fragmentace. V prostředí tisíců provozovatelů a vlastníků není jednoduché zajistit jednotnou kvalitu ani efektivní obnovu infrastruktury. O tom, jaké dopady to má v praxi, jaké cesty z toho vedou a zda má konsolidace reálnou šanci, jsme mluvili s Filipem Wannerem,manažerem technických projektů ve společnosti ENERGIE AG BOHEMIA s.r.o.
Jak velký problém podle vás představuje současná fragmentace vodárenského sektoru?
Ten problém nevnímám jenom já. Uvědomuje si ho prakticky každý, kdo se oborem zabývá. V současné době se pohybujeme na úrovni více než 3 tis. provozovatelů a 8 tis. individuálních vlastníků vodohospodářské infrastruktury. Čísla navíc rostou, což dokládá i každoroční statistika Ministerstva zemědělství, která eviduje neustálý nárůst.
Přečtěte si také:
Vilém Žák: Vlastnit vodohospodářský majetek není výhra, ale soubor povinností a rizik
Anatol Pšenička: Přitáhnout mladé lidi bude vyžadovat značné úsilí
Padesát největších provozovatelů pokrývá zhruba 90 % dodávek pitné vody a asi 75 % služeb spojených s odváděním a čištěním odpadních vod. Fragmentace je patrná především u segmentu menších provozovatelů. Problém to představuje z hlediska dodržování všech povinností a pravidel pro jednotlivé subjekty vodohospodářské infrastruktury. Potýkají se s tím i dotčené regulační orgány, zejména Ministerstvo zemědělství.
Kde vidíte největší dopady fragmentace v praxi?
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře