Parlamentní výbor ŽP řešil obcházení pravidel oddělujících neziskové kolektivní systémy od zpracování odpadu. Podpořil návrh, který současná pravidla zpřísňuje.
Kolektivní systémy jsou ze zákona neziskové a už současný zákon odděluje jejich činnost od samotného zpracování odpadu. Provozovatel neziskového kolektivního systému nesmí sám zpracovávat zpětně odebrané výrobky s ukončenou životností. Smyslem je mimo jiné zabránit střetu zájmů a zajistit, aby prostředky určené na zpětný odběr a recyklaci sloužily svému účelu. Náklady na fungování systému se totiž promítají do cen výrobků, které v konečném důsledku platí spotřebitelé.
Kolektivní systém oddělit od zpracovatele
Sněmovní výbor pro životní prostředí projednával 2. září novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností (VUŽ). Vládní předloha reaguje především na novou evropskou legislativu v oblasti baterií. Největší debatu ale vyvolala otázka, zda jsou současná pravidla dostatečná také tehdy, když jsou neziskový kolektivní systém a zpracovatel formálně samostatnými společnostmi, ale spojují je stejní vlastníci nebo jiné majetkové a personální vazby.
Výbor proto přijal pozměňovací návrh poslankyně Evy Fialové, který má současná omezení rozšířit také na nepřímé majetkové, koncernové a personální vazby. Cílem je zabránit tomu, aby bylo možné zákonné oddělení neziskového kolektivního systému od zpracování obejít pouze tím, že se jednotlivé činnosti rozdělí mezi několik formálně samostatných společností.
Současný zákon již obsahuje pojistky proti střetu zájmů a proti vyvádění zisků z neziskového kolektivního systému. Provozovatel neziskového kolektivního systému nesmí sám nakládat se zpětně odebranými výrobky s výjimkou jejich soustřeďování, třídění a přepravy před předáním zpracovateli. Zpracování tak má provádět jiný subjekt. Právní úprava ale výslovně nepostihuje všechny situace, kdy je neziskový kolektivní systém od zpracovatele právně oddělen, ale za oběma společnostmi stojí stejní nebo vzájemně propojení vlastníci.
Právě zde může vzniknout střet zájmů. Neziskový kolektivní systém rozhoduje, komu zakázku na zpracování zadá a kolik za ni zaplatí, zatímco majetkově propojená zpracovatelská společnost může na této zakázce vytvářet zisk. Zisk se tak nemusí objevit v kolektivním systému, který funguje na neziskovém principu, ale až ve spřízněné zpracovatelské společnosti. Formálně je tedy neziskový princip zachován, ekonomický výsledek celé transakce však může být jiný.
To je podstatné také z pohledu spotřebitele. Neziskový kolektivní systém hospodaří s prostředky, které výrobci vynakládají na splnění svých zákonných povinností a které se následně promítají do cen výrobků. Pokud neziskový kolektivní systém nakupuje služby od společnosti spojené se stejnými vlastníky, vzniká otázka, zda je cena skutečně výsledkem nezávislého tržního vztahu. Právě oddělení obou stran má riziko takového střetu zájmů omezovat.
Účelem je neobcházet pravidla
Fialové návrh má tuto mezeru a riziko přesunu ekonomického výnosu mimo neziskový kolektivní systém uzavřít. Nezavádí oddělení neziskového kolektivního systému od zpracování jako zcela nový princip, ale rozšiřuje současná pravidla tak, aby je nebylo možné obejít vhodně nastavenou vlastnickou strukturou. Nově se proto zaměřuje nejen na samotný neziskový kolektivní systém, ale také na skutečné vlastníky, společnosti ve stejné skupině a personální vazby.
Předsedkyně výboru Berenika Peštová během jednání upozorňovala právě na to, že zákaz zpracovatelských „koncovek“ není podle jejího výkladu novinkou. Pozměňovací návrh má současné pravidlo domyslet tak, aby nebylo možné jeho účel obcházet prostřednictvím nepřímých vlastnických vazeb.
Zpřísnění zákona podpořil také Petr Havelka z České asociace odpadového hospodářství. Poukázal na systém obalů, kde je neziskový subjekt spravující prostředky výrobců oddělen od firem, které s odpadem skutečně nakládají. Jako příklad uvedl EKO-KOM, kterým podle něj ročně prochází přibližně pět miliard korun. Pokud by subjekt disponující takovým objemem zákonem vyžadovaných prostředků zároveň vlastnil odpadovou společnost, ostatní firmy by mu podle Havelky jen obtížně mohly konkurovat.
Český vynález?
Opačný pohled prezentoval Jan Vrba z kolektivního systému ASEKOL. Argumentoval mimo jiné tím, že užší vazba na zpracovatelskou kapacitu může kolektivnímu systému snižovat náklady. Jako příklad uváděl vývoj nákladů na zpracování, které se podle jeho slov podařilo ASEKOLu díky jeho modelu výrazně snížit. Jeho vystoupení ale zároveň ukázalo samotnou podstatu sporu. Vrba popisoval vlastnické propojení neziskového ASEKOLu se subjekty působícími ve zpracování elektroodpadu. Současná právní úprava tedy umožňuje stav, kdy kolektivní systém sám odpad nezpracovává, ale jeho vlastníci mohou být současně spojeni se společnostmi, kterým systém zpracování zadává. Podle zastánců změny právě v takové situaci vzniká riziko střetu zájmů: ekonomický výnos nemusí vzniknout přímo v neziskovém kolektivním systému, ale prostřednictvím ceny za zpracování v propojené ziskové společnosti.
Za zachování modelu, který využívá ASEKOL, vystupoval zejména bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík. Návrh označoval za zásadní změnu systému a „český vynález“. Zpochybňoval také některé konkrétní hranice navrhovaného omezení a argumentoval tím, že pokud existuje problém s propojením kolektivního systému a zpracovatele, mělo jej řešit ministerstvo při autorizaci a kontrole kolektivního systému.
Podle zastánců návrhu však samotná autorizace takový problém neřeší. Potvrzuje pouze splnění aktuálně platných zákonných podmínek, nikoli to, že právní úprava nemůže obsahovat mezeru umožňující nepřímé propojení. Jestliže zákon určitou vlastnickou konstrukci nezakazuje, nemůže ji ministerstvo při autorizaci zakázat pouze na základě toho, že v ní spatřuje potenciální střet zájmů.
Sporný byl rovněž Hladíkův argument o „českém vynálezu“. Princip oddělení neziskového provozovatele kolektivního systému od samotného zpracování výrobků s ukončenou životností obsahuje již současný zákon a ještě přísnější oddělení české právo zná například u obalů. Předmětem sporu tedy není samotná existence tohoto principu, ale to, jak daleko má zákon při kontrole vlastnických a personálních vazeb jít.
Návrh jde hlouběji do vlastnických struktur
Také Ministerstvo životního prostředí během jednání potvrdilo, že platný zákon už dnes provozovateli neziskového kolektivního systému zakazuje samotné zpracování zpětně odebraných výrobků a že pozměňovací návrh jde nově hlouběji do vlastnických struktur. Nejde tedy o vytvoření principu oddělení od nuly, ale o jeho zpřísnění tak, aby se vztahoval také na nepřímé majetkové, koncernové a personální vazby.
Výbor nakonec Fialové pozměňovací návrh přijal. Z 19 přítomných poslanců hlasovalo 11 pro, čtyři proti a čtyři se zdrželi. Následně doporučil Poslanecké sněmovně schválit novelu ve znění přijatého návrhu.
Logika změny je přímočará: zákon už dnes odděluje činnost neziskového kolektivního systému od samotného zpracování odpadu. Současná pravidla však nemusí zabránit tomu, aby neziskový kolektivní systém a zpracovatel byli formálně samostatnými společnostmi, ale fakticky je spojovali stejní vlastníci nebo jiné ekonomické vazby. Pak vzniká situace, kdy zákon sice zakazuje neziskovému kolektivnímu systému samotné zpracování, ale stejný ekonomický zájem může stát na obou stranách smlouvy o zpracování. Přijatý návrh proto míří právě na tato nepřímá propojení.
V konečném důsledku přitom nejde pouze o vztah neziskových kolektivních systémů a zpracovatelů. Jde také o ochranu spotřebitele, který náklady zpětného odběru a recyklace nese v cenách nakupovaných výrobků. Čím účelněji a transparentněji jsou tyto prostředky využívány, tím menší je prostor pro to, aby se prostředky určené na plnění zákonné povinnosti prostřednictvím propojených společností měnily v soukromý zisk.
Komentáře