Česko prý může už příští rok odstavit všechny uhelné elektrárny, protože chybějící elektřinu zajistí uhelné teplárny, plynové zdroje a dovoz ze zahraničí. Tvrdí to nejnovější studie brněnského neziskového spolku Fakta o klimatu. Podrobnější pohled však odhaluje, že studie je postavena na nereálných předpokladech a zcela ignoruje některé podmínky nezbytné k bezpečnému provozu elektrizační soustavy.
Spolek Realistická energetika a ekologie sepsal deset nejdůležitějších důvodů, proč Fakta o klimatu nepřinášejí řešení, ale svými „doporučeními“, jímž mainstreamová média nepochopitelně poskytla obrovský prostor, mohou vést k zásadnímu prohloubení již existujících problémů v tuzemské energetice.
1.
Striktně dodržený scénář, že velké kondenzační uhelné elektrárny mohou zavřít, ale že teplárny na uhlí kombinované s výrobou elektřiny (KVET) pojedou dále, by znamenal kolaps teplárenství. Dramaticky by se snížil odběr uhlí, a v důsledku by tak vedl k uzavření všech hnědouhelných lomů v Česku. Autoři si to nejspíš uvědomují, a proto navrhují, aby v provozu zůstala poruchová a značně nespolehlivá elektrárna Ledvice (a to pouze jediný blok 660 MW bez jakékoliv zálohy jiným adekvátním elektrárenským zdrojem) a veškeré teplárenství i závodní energetiky by měl zásobovat jediný lom Bílina.
Pomiňme otázku, proč autorům tolik vadí dotování uhelných elektráren a už jim nevadí dotování těžby? Největší problém je ryze technický. Každý kotel spaluje jiné uhlí s jinými vlastnosti (z lomů Vršany, Nástup či Jiří) a nelze do něj svévolně začít sypat něco jiného. I kdyby to však fungovalo, šlo by o extrémně rizikový systém bez jakékoli zálohy či rezervy. Požár jediné pásovky či jakýkoliv jiný technický problém na Bílině by jednou ranou mohl paralyzovat výrobu elektřiny, teplárenství i závodní energetiky. Nehledě na to, že zásobovat tolik provozů z jednoho lomu by bylo nereálné i z pohledu logistiky dodávek.
Dalším zásadním problémem je fakt, že lom Bílina má vysoký skrývkový poměr, tzn., že je nejprve nutno odtěžit velké množství zeminy a je velký problém kam ji následně ukládat. Z tohoto důvodu do něj není možno zpětně zavážet popílek (VEPY), které se např. jen z Energetiky Unipetrol zavážejí do lomu Vršany v množství 200 000 tun/rok. Jak by se problém stovek vlaků ročně se zůstatky po spalování řešil, není ani naznačeno, natož řešeno. Autoři zjevně vůbec netuší, jak řetězec příprava těžby – vlastní těžba-přeprava uhlí a zpětné procesy fungují.
2.
České teplárenství není dimenzované na zajištění elektrických výkonů, jaké požaduje studie. Neposkytuje dostatek potřebných výkonových záloh (skoro nikdy neběží vše naplno, něco je v odstávce, něco v regulaci). Hlavně není schopné dodat soustavě dostatečnou kapacitu služeb výkonové rovnováhy, natož bezpečnostních nástrojů typu ostrovní provoz či „start ze tmy“. K těmto účelům přitom není vhodné využít ani zmíněnou Elektrárnu Ledvice (jeden blok v režimu při poruše NE) . Studie otevřeně přiznává, že na otázku stability sítě model „nedokáže spolehlivě odpovědět“ a v oblasti zdrojové přiměřenosti i podpůrných služeb se plně odkazuje na provozovatele soustavy ČEPS.
Ovšem oproti minulým publikacím na jaře každého roku státní firma ČEPS letošní analýzu stále ještě nezveřejnila. Vnucuje se tedy pochybnost, nakolik je taková práce relevantní pro seriózní odbornou diskuzi o energetice? A to vše přesto, že autoři studie byli v průběhu léta detailně seznámeni s reálnými instalovanými elektrárenskými výkony v teplárenství a závodních energetikách a byly jim opraveny zásadní chyby v použité databázi zdrojů a vysvětlen omezený podíl tepláren na zajištění systémů výkonové rovnováhy.
3.
Studie dále pracuje s navýšením výroby elektřiny a tepla ze zemního plynu (ať už v podobě transformace uhelných zdrojů, zvýšení využití stávajících zdrojů či výstavbou nových), aniž by řešila otázku kapacity, přepravy a ceny paliva, rezervovaného vztahu EU k perspektivě zemního plynu jako fosilního paliva a nadcházející evropské legislativy omezující úniky metanu. Přitom se lze s ohledem na vše uvedené důvodně domnívat, že plynové zdroje mohou mít v následujících letech ještě horší rentabilitu než ty uhelné (včetně ceny povolenek).
I navzdory kapacitním mechanismům (které dosud nejsou posvěcené národní legislativou, natož unijní notifikací) bude pro investory každé rozhodnutí o nové výstavbě velmi složité. Nahradit více než 30 milionů těženého uhlí v ČR plynem znamená dovézt k současné spotřebě kolem 7 mld. m3 dalších až 12 miliard m3. Odkud, za kolik a jakými cestami do ČR? Navíc hrozí přestavba německé plynárenské sítě na vodík, která by ještě více zkomplikovala zásobování zemním plynem ze současného jediného možného směru dodávek, z Německa.
Dále z nově zveřejňovaných informaci v září 2024 (tedy ještě před vydáním této zprávy) na Seznam Zprávy (rozhovor s analytickou společnosti Invicta BOHEMICA) vyplývá, že deklarovaný přechod na zemní plyn všech tepláren a závodních energetik do roku 2030 je zcela nereálný a minimálně třetina až polovina z těchto 22 zdrojů buď přestavbu na zemní plyn a zprovoznění nových elektrárenských výkonů nestihne, nebo s ní vůbec nepočítá.
Celý text je dostupný na realisticka.cz.
Komentáře