Reklama

1. 6. 2016  |  Zpravodajství  |  Autor: Martina Jandusová

Žijeme ve světě endokrinních disruptorů

Endokrinní disruptory (nebo též hormonálně aktivní látky) jsou exogenní sloučeniny, které narušují činnost hormonálního systému.

Narušují ho pomocí alespoň jednoho ze tří následujících mechanismů: (a) obsadí receptor pro přirozený hormon, (b) jsou natolik podobné přirozenému hormonu, že dojde k jejich záměně, (c) ovlivní např. enzymy řídící syntézu, rozklad apod. přirozeného hormonu. V důsledku tohoto působení disponují řadou negativních účinků na lidské zdraví – mohou poškozovat orgány tvořící hormony, negativně ovlivňovat činnost nervové soustavy, narušovat funkci pohlavního ústrojí atd.

Problematika výzkumu v oblasti hormonálně aktivních látek je extrémně složitá

Výzkum těchto látek se potýká s celou řadou překážek. Hormony obecně jsou látky, které působí ve své přirozené podobě ve velmi nízkých koncentracích. Obdobně pak i k ovlivnění činnosti hormonálního systému postačuje mnohdy extrémně nízká koncentrace endokrinního disruptoru. 

Při expozici hraje roli i tzv. senzitivita a délka expozice. Cílovému organismu, který se nachází v senzitivním období (typicky prenatální období, dětství apod.), může ublížit i velmi nízká koncentrace endokrinního disruptoru nebo i krátkodobý styk s takovouto látkou. Na druhou stranu ani nižší senzitivity nemusí zabránit hormonálním disruptorům v jejich negativním působením. Při dlouhodobé expozici a vyšší koncentraci mohou disruptory cílový organismus rovněž poškodit. Proto se názory na to, za jaké koncentrace, kdy a na koho vlastně disruptor působí, tolik různí. 

Dalším doposud nepříliš dobře probádaným faktorem ovlivňujícím působení látek ze skupiny hormonálních disruptorů, je genetická výbava cílových organismů (tzv. genetická predispozice). Např. některým lidem může v jejich genetické výbavě chybět gen na detoxifikaci určitých typů cizorodých látek, endokrinní disruptory nevyjímaje. Člověk, který takový funkční gen má a vstoupí do kontaktu s endokrinním disruptorem, nemusí být nijak ohrožen. Zatímco člověk bez detoxifikačního enzymu negativní účinek zaznamená. 

V neposlední řadě existují i nejasnosti při vlastním výzkumu těchto látek v průběhu vědeckých studií. K první nepřesnosti dochází vlivem toho, že je obvykle zkoumána jen jedna látka a její působení na zvířecí modely, buněčné či tkáňové kultury. Nicméně v přirozeném prostředí se vyskytují endokrinní látky nikoliv samostatně, ale ve směsích, ve kterých působení na cílový organismus. 

Testování endokrinních disruptorů (kromě léčiv) samozřejmě nelze z etických důvodů provádět na lidské populaci a dosavadní předpoklady či důkazy pocházejí zejména z epidemiologických studií. Tyto studie se zaměřují zejména na poruchy reprodukce, nervové a psychické poruchy, narušení imunity a indukci zhoubného bujení. 

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že data z laboratorních experimentů
v současnosti neposkytují úplně jednoznačné závěry. Pokud se tedy objeví vědecká práce, která tvrdí, že jistá látka ze skupiny endokrinních disruptorů je za určitých koncentrací škodlivá, mohou být její výsledky snadno napadnutelné, protože stále existuje mnoho nejistot a neznámých. Není divu, že se vědecká obec neustále dostává v této oblasti do dlouhodobých sporů.

Lobbing je silný a validace testů a metod nesnadná

Přestože řada vědeckých studií předkládá nespočet konkrétních příkladů látek, které negativně ovlivňují hormonální systém, je až zarážející, že jsou tyto výsledky neustále zpochybňovány. Nejasnosti ohledně vývoje a validace testů a metod, jež za těmito výsledky stojí, naráží na určité zažité předpoklady, mezi něž patří: 

1. regulačním opatřením musí předcházet zcela jednoznačné a nezpochybnitelné vědecké zjištění „škod", 

2. věda má schopnost rozpoznat poškození s dostatečnou jistotou, a 

3. chování chemických látek, jimž jsme vystaveni, odpovídá klasické toxikologii. 

Bohužel tyto předpoklady se jeví v případě endokrinních disruptorů jako nefunkční, z čehož těží nejrůznější zájmové skupiny. Vědecká nejistota by neměla pracovat pro chemické či farmaceutické koncerny, které sledují zejména vlastní ekonomické zájmy, ale měla by být výchozím bodem pro revidování role vědy v rozhodovacích procesech. 

Při hodnocení takto složitě působících látek by mělo být výše popsané klasické paradigma přehodnoceno a měly by být hledány jiné racionální postupy, jak stanovit míru nebezpečí, která z látek typu endokrinních disruptorů vyplývá. 

Dnes jsou podezřelé chemikálie zařazovány mezi endokrinní disruptory na základě statisticky významných příčinných vztahů mezi jejich působením a zjištěnými zdravotními riziky. 

Nicméně vzhledem ke stavu současného poznání, kdy újmu nelze prokázat podle existujících kritérií, jsou „převažující důkazy” často považovány za nedostatečné. Z těchto faktů vyplývá, že je nutné pragmaticky posoudit schopnosti moderní vědy a převést naše očekávání do souladu s realitou. 

Dalším ožehavým místem problematiky endokrinních disruptorů je, že k posouzení jejich vlivu na zdraví cílových organismů je nutné znát mechanismy jejich vzniku či průniku do prostředí, dále jejich transportní mechanismy a chování v různých typech matric a biologických vzorků. 

Jejich analýza představuje obtížný úkol vzhledem k vysoké složitosti analyzovaných matric, které mohou obsahovat velké množství rušivých sloučenin, ale také kvůli velmi nízkým koncentracím (ng ? l-1), při kterých jsou tyto látky aktivní. 

V důsledku toho představuje spolehlivá kvantifikace endokrinních disruptorů a validace příslušných metod obrovskou výzvu pro analytické chemiky. Jedním z trendů poslední doby je sledovat nejen primární endokrinní disruptor, ale vyhodnotit také osud a působení jeho transformačních produktů, jež mohou mít obdobně negativní dopady na zdraví cílových organismů. 

Ing. Martina Siglová, Ph.D. ze společnosti EPS, s. r. o. uvádí jako příklad pesticidy: „V současné době probíhá validace metod na stanovení nízkých koncentrací některých pesticidů (jejich reziduí) a jejich degradačních produktů, tak aby bylo zaručeno, že analytická metoda je vhodná pro získání spolehlivých dat. Validací se zabývá např. společnost ALS Czech republic, s. r. o.

Pesticidní látky prošly obdobím, během kterého se uznalo, že řada z nich spadá svým působením mezi endokrinní disruptory, a dospělo se k tomu, že by se měly zkoumat i relevantní degradační produkty výchozích látek. Tyto poznatky již prošly i českou legislativou a probíhající validace analytických metod je tedy odpovědí na současnou situaci.” 

Podezřelých látek je až 800 

Od roku 1997 vychází každých 5 let celosvětová zpráva shrnující, co se v oboru endokrinních disruptorů událo. Většinou se jedná o souhrnná data nadnárodních organizací, jakými jsou např. Světová zdravotnická organizace (WHO), Agentury životního prostředí (např. US EPA, EEA) apod. 

Z dostupných dat je vytvořen kompilát relevantních vědeckých výsledků, ke kterým se za poslední sledované období dospělo, a tyto výsledky jsou posléze zpracovány do formy rozsáhlé, volně přístupné souhrnné zprávy. 

Posledním počinem v této oblasti bylo vydání stěžejního dokumentu s názvem „Endocrine Disrupting chemicals” (2012). Tento dokument uvádí, že zhruba u 800 chemických látek je nyní prokázána schopnost interferovat s receptory hormonů, ovlivňovat jejich syntézu, transport, regulaci nebo přeměnu. Dosud však neexistuje jednotně přijímaný seznam endokrinních disruptorů, na němž by panovala shoda napříč spektrem zainteresovaných odborníků. 

V průběhu let totiž mnoho organizací zveřejnilo seznamy látek „podezřelých” z narušování hormonálního systému, ale často nebyla uvedena jasná kriteria, na základě kterých byl takový seznam sestaven. 

Např. EU zadala řadu studií s cílem vytvořit ucelený přístup k vytvoření seznamu prioritních látek k dalšímu zhodnocení jejich role v procesu endokrinní disrupce. Na tomto seznamu se objevilo 564 látek, z nichž 147 zároveň splnilo kritérium velkého objemu výroby (nad 1 000 tun ročně), příp. vysoké perzistence v životním prostředí. Do kategorie 1 (na základě kritérií přijatých v předmětné studii) postoupilo 66 látek, na něž by měla být zaměřena prioritní pozornost. 

Z těchto údajů vyplývá, že v současnosti dostupné seznamy nelze považovat za konečné a neměnné: přidávání a odebírání chemických látek může být prováděno buď v reakci na vývoj vědeckého poznání, nebo v souvislosti se změnami používání těchto látek. 

Navíc existuje obava, že vidíme pouze špičku ledovce, neboť stovky látek, jež jsou podezřelé z interferencí s hormonálním systémem obratlovců, mohou být jen nepatrnou částí z celého spektra v současnosti používaných chemikálií. 

Naprostá většina chemických látek totiž nebyla před vlastním průmyslovým použitím vůbec testována. Tento nedostatek dat odhaluje významnou nejistotu o skutečném rozsahu rizik sloučenin, které by potenciálně mohly narušovat endokrinní systém.

Ohroženi jsou především muži

Od poloviny 20. století se v četných vědeckých studiích objevují důkazy poklesu reprodukčního zdraví u mužů i žen, přičemž za nejohroženější skupinu jsou považováni chlapci v prenatálním a postnatálním období vývoje. 

Během posledních desetiletí epidemiologické studie hlásí významný nárůst výskytu samčí neplodnosti, doprovázené snížením kvality spermií, přičemž tato pozorování jsou dávána do souvislosti s výskytem zvýšené hladiny některých endokrinních disruptorů (např. esterů ftalové kyseliny, PCB, PBDE a BPA).

V roce 1992 byla publikována rozsáhlá metaanalýza, kde bylo prezentováno postupné snižování počtu spermií u mužů z různých částí světa v průběhu uplynulých padesáti let. Existují zde sice geografické odlišnosti, ale je jisté, že např. 20–40 % mladých mužů v Dánsku, Finsku, Německu, Norsku či Švédsku mají počty spermií v subfertilních mezích. 

V posledních desetiletích dále dochází v mužské populaci i ke zvýšené incidenci narušení správného vývoje a funkce varlat, k různým genitálním malformacím, ke snižování hladiny testosteronu apod. Kromě toho může nepřiměřená estrogenní expozice mužů (samců) narušit křehkou androgen-estrogenní rovnováhu, což vede k řadě dalších nežádoucích důsledků. 

Tzv. estrogenová dominance je u žen dávána do souvislosti s příjmem syntetických hormonů prostřednictvím hormonální antikoncepce, léků pro období menopauzy apod. 

Muži (nebo samci) jsou ohroženi zejména syntetickými ženskými hormony, jež se vyskytují v životním prostředí např. vlivem neúčinných čistírenských procesů aplikovaných konvenčními ČOV na odpadní vody. Výzkumy prováděné ve Velké Británii potvrdily, že u rybích populací a populací vodních organismů dochází k jevu popisovanému jako feminizace ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372