Shrnutí hlavních dopadů předloženého materiálu
Svaz průmysl a
dopravy vnímá problematiku náhrady škod způsobených imisemi za zásadní
téma. Konstatujeme, že vyhláška č. 55/1999 Sb. vyvolává po celou dobu
své platnosti závažné interpretační obtíže.
Důvodem je skutečnost,
že vyhláška v rozporu s právním řádem ČR podstatně rozšiřuje
občanskoprávní pojem škody. Z toho důvodu byla ostatně napadena ústavní
stížností, ke které se připojil rovněž Svaz průmyslu a dopravy ČR,dále
například Svaz chemického průmyslu ČR, řada dalších individuálních členů
Svazu průmyslu a rovněž další nečlenské subjekty.
Kromě toho vyhláška obsahuje celou řadu vágních pojmů, neúplných definic a konstrukcí, které obchází ostatní právní předpisy tvořící součásti právního řádu ČR. V důsledku těchto skutečností dochází buď k rozsáhlým a trvalým soudním sporům, nebo, v případě že dojde na základě vyhlášky k úhradě požadovaného plnění, vzniká na straně „poškozeného“ bezdůvodné obohacení a vyloučit nelze ani jiné, závažnější důsledky protiprávního stavu založeného níže specifikovanými vadami cit. předpisu.
Obecná zásadní připomínka
Vyhláška
vytvořila stav, kdy vlastníci lesních porostů jsou určitou
privilegovanou vrstvou poškozených – na rozdíl od ostatních totiž mohou
vyčíslit škodu výhradně podle vlastní interní evidence, nehledě na
skutečnou existenci škody v porostu, aniž by měli povinnost předložit
jediný důkaz o skutečné škodě.
Ve zcela absurdních případech škody ze snížení produkce lesního porostu mohou dokonce vlastníci lesa požadovat škodu vzniklou z jejich jednostranného rozhodnutí změnit cílovou dřevinu! Vyhláška kromě toho nijak nebrání poškozenému v uplatnění více druhů škod najednou na témže porostu, ani neurčuje vlastníku lesního porostu, aby škody sanované z dotačních programů Evropské unie, případně z vnitrostátních dotačních prostředků jako škody neuplatňoval (čímž je vyhláška v přímém rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu ČR).
Vyhláška nijak nevysvětluje smysl a způsob vzniku jednotlivých druhů škod, mohla by tak teoreticky plnit svůj původní účel – tj. být prostředkem interní evidence lesního hospodáře. Pakliže by však měla být skutečným podkladem pro zásah do majetkových práv soukromoprávních subjektů, musela by nezbytně vytvořit systém respektující právní úpravu náhrady škody podle občanského zákoníku.
Pokud má být škoda na základě vyhlášky přezkoumatelná, je nezbytné, aby odstranila vágní pojmy, blíže stanovila povinnosti poškozeného při uplatnění škody a aby terminologicky navazovala na ostatní právní předpisy. Zákon o ochraně ovzduší, resp. jeho prováděcí předpisy vytváří systém finančních kompenzací za znečištění ovzduší. Kromě jiného stanovuje i imisní limity pro ochranu ekosystémů včetně těch lesních. Vyhláška by proto měla na uvedený systém především navázat, což nečiní.
Komentáře