2/2023

Sokolí mláďata vylétají z hnízd na komínech, vloni jich z umělých hnízd byla celá třetina

| autor: Tisková zpráva Teplárenské sdružení0

Sokolí mláďata vylétají z hnízd na komínech, vloni jich z umělých hnízd byla celá třetina

V roce 2016 bylo na území České republiky zjištěno 89 párů sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Celkem bylo obsazeno 69 hnízd, z nichž vylétlo minimálně 121 mláďat. Na průmyslových stavbách bylo zjištěno 17 párů sokolů, z nichž 16 párů zahnízdilo a z toho 13 jich vyvedlo 41 mláďat, což je třetina všech loňských sokolích mláďat u nás.

Podle ornitologa Václava Berana, hlavního koordinátora projektu a výzkumného pracovník ALKA Wildlife, o.p.s., trend vývoje populace sokola stěhovavého i díky hnízdům na stavbách v průmyslových areálech vykazuje stálý nárůst a zdecimovaná populace sokola stěhovavého pomalu sílí. Ještě ale není tak silná, jako ve 40. letech minulého století, kdy dosahovala vrcholu.

Umělá hnízda na výškových budovách v průmyslových areálech jsou navíc pro sokoly bezpečnější než přírodní hnízdiště. Na komínech a jiných stavbách je neohrožují přirození predátoři ani nevyrušují turisté či horolezci. Jsou chránění v případě nepříznivých klimatických podmínek (sníh a deště).

Snáší zde průměrně také více vajec i počet odchovaných mláďat je v umělých hnízdech vyšší než v přírodě. Může za to i dostatek potravy, sokoli mimo jiné přirozenou cestou snižují počty holubů ve městech.

ptáci1.jpg

Od roku 2011, kdy byla na ochozu chladicí věže Elektrárny Tušimice umístěna vůbec první kovová sokolí budka v České republice, se již na výškových průmyslových stavbách (zejména komínech či chladicích věžích) podařilo sokolům odchovat 111 mláďat.

Sokol stěhovavý je na území České republiky každoročně mapovaným druhem.

ptáci2.jpg

V souvislosti s podporou sokola vyvěšováním budek na vysokých komínech průmyslových objektů a na význačných stavbách je sledováno mimo přírodní hnízdiště (od Šumavy, přes pás pohraničních pohoří a pískovcových oblastí v severovýchodních a středních Čechách, až po Jeseníky a také některé historické lokality na Českomoravské vrchovině, v Moravském krasu, v Podyjí a na Pálavě) také přes 40 lokalit mimo ně, zejména v Podkrušnohoří, ve středních Čechách a v Praze.

Monitoring sokola bývá prováděn v době toku a hnízdění, tedy v období od poloviny února do konce června. Sokol stěhovavý je z pohledu ochrany velmi citlivý druh. To je také jeden z důvodů, proč jsou zveřejňovány pouze souhrnné údaje za celou Českou republiku s členěním na jednotlivé kraje.

Trnitá cesta sokolů za přežitím

Jen ve výjimečných případech se stává, aby se ptačí druh, který zcela vymizel z přírody, opět dokázal vrátit a úspěšně obsadit svá historická hnízdiště. Právě tohle je případ sokola stěhovavého. Jeho hnízdění u nás bylo známo již z poloviny 19. století, a to především z Čech. Od 30. let minulého století u nás jeho počty narůstaly díky ochraně a v důsledku omezeného odstřelu v průběhu II. světové války.

Ještě před rokem 1950 byla populace sokolů v Československu poměrně silná. Jeho rozšíření bylo limitováno pouze výskytem vhodných přírodních hnízdišť. Pak ale došlo k prudkému úbytku jejich stavu z důvodu nadměrného používání pesticidů, které se přes potravní řetězec dostávaly do těla dravců.

To způsobovalo nízkou plodnost, mláďata hynoucí po narození a zeslabené skořápky vajec, které samice při zahřívání rozmačkaly. Takové byly důsledky vysoké koncentrace zejména DDT, silně toxického insekticidu, který pronikal do těl sokolů společně s jejich potravou.

V 60. letech proto vyhynuli sokolové stěhovaví nejen u nás, ale také ve velké části Evropy a Spojených států. Tento stav, kdy i u nás nebylo při ornitologickém mapování zaznamenáno žádné hnízdění sokolů, přetrvával až do let osmdesátých, kdy se začaly objevovat pokusy o zahnízdění.

Díky zákazu používání chlorovaných uhlovodíků, zejména DDT, přísné ochraně a reintrodukčním projektům u nás i v zahraničí, se sokol opět do přírody pomalu vrátil. Na začátku tisíciletí byl počet hnízdících sokolů v Česku odhadnut na 20 párů. V mnoha případech šlo o jedince pocházející z Německa či Rakouska.

V roce 2009 už bylo pozorováno 40 párů a do roku 2016 stoupl počet pozorovaných párů na 89. Z toho jich vloni už 16 využilo umělá hnízda na výškových stavbách a 1 pár se poblíž hnízda na komíně zdržoval.

Trend umělých hnízd na výškových stavbách k nám přišel z Německa, kde je již populace sokolů stěhovavých velice silná a kde vlastně hnízdění na lidských stavbách ve větším měřítku začalo. Dnes už tam takto hnízdí více než stovka párů a některé i na tak kuriózních místech, jako jsou velkorypadla v lomech. Postupně se z nejvyšších budov sokolové přesunují i níže, hnízdí třeba na mostech.

A jak to všechno začalo u nás? Jeden z nejvyšších komínů v republice v elektrárně Tušimice na Chomutovsku čekala v roce 2010 demolice. Ta se ale zkomplikovala, když se na jednom z ochozů komína ve výšce 250 metrů v klubku kabelů uhnízdil pár vzácných sokolů stěhovaných.

Sokol v přírodě hnízdí převážně na skalních stěnách. Hnízdo nestaví ani neupravuje, na skále často hnízdí přímo na holém podkladu. V Tušimicích si ale samička vybrala místo skály ochoz komína a snesla tu dvě vajíčka. Přes okamžité zastavení prací na komíně pro zachování klidu bylo nakonec hnízdění neúspěšné.

V lednu 2011 však už ornitologové ve spolupráci s energetiky umístili na chladicí věž elektrárny Tušimice ptačí budky pro sokoly, kteří tu mimo rok 2012 pravidelně hnízdí a vyvedli již 16 mláďat. Rekordmany je pár sokolů v Chemparku u Litvínova, který od roku 2012 vychoval 18 mláďat. Další zajímavostí je například první hnízdění páru v Komořanech, který se spokojil s římsou kotelny ve výšce jen 40 metrů. Což je nejnižší doložitelná výška hnízdění na průmyslových stavbách u nás.

Kuriozitou je hnízdění sokolů v Elektrárně Prunéřov, které už podruhé překazila samice raroha velkého. Stejně jako vloni okupovala letos budku na komíně. Vloni se ji snažili vypudit se sokolí samicí dokonce dva samci, ale neúspěšně. Nakonec samice raroha odletěla po téměř třech týdnech se samcem, který se k ní připojil.

Pokud by pár rarohů na komíně zahnízdil, byl by to pro ornitology ještě větší „úlovek“. Raroh je mnohem vzácnější než sokol a jednalo by se o nejzápadnější známé hnízdění rarohů vůbec a ještě k tomu na výškové průmyslové stavbě. U nás v posledních letech hnízdí maximálně 10 párů rarohů, všechny na jižní Moravě. Raroh je celosvětově ohrožený druh. V Evropě je těžiště jejich populace v Maďarsku. I pro rarohy se u nás připravuje záchranný program.

Po loňské premiéře a letošním opakování přímého sledování hnízdění sokolů na komíně teplárny TERMO v Děčíně na webu teplárny se letos s přenosy ze sokolího hnízda na komíně přidala teplárna mladoboleslavské automobilky ŠKO-ENERGO.

Zatímco v Děčíně se k sobě v hnízdě choulí tři kuličky ještě s bílým prachovým peřím, v mladoboleslavském hnízdě už se sokolové podobají tmavým opeřením svým rodičům a poletují kolem komína.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Partner - SOVAK
EAGB
Inisoft
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo
SmVaK
Vodárenství.cz
SKS
ITEC
Regartis
DENIOS
PSAS
ČB Teplárna
REMA
SEWACO
Grexenergia
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
Envipur
EKO-KOM
S-POWER
INECS
BEERT CEE
SCHP