Největší úpravna vody v moravskoslezském regionu v Podhradí u Vítkova loni vyrobila v malé vodní elektrárně celkově více elektřiny, než na svůj provoz spotřebovala.
To platí i pro úpravnu vody ve Vyšních Lhotách na Frýdecko-Místecku a čtyři významné vodojemy, kde jsou daná zařízení umístěna (Bílov, Zelinkovice, Ostrava-Krásné Pole a Frýdek-Místek).
Malá vodní elektrárna v největší beskydské úpravně vody v Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí celkově vyrobila 70 % objemu elektrické energie, kterou potřebuje pro svůj provoz.
Tři malé vodní elektrárny SmVaK Ostrava se nacházejí v areálech úpraven pitné vody (Podhradí, Nová Ves a Vyšní Lhoty), čtyři jsou instalovány u významných vodojemů.
Elektrickou energii z bioplynu vyrábí spolu s teplem také jedenáct kogeneračních jednotek v areálech osmi největších čistíren odpadních vod.
Malé vodní elektrárny jsou budovány v provozech úpraven vody na přivaděčích surové vody z údolních nádrží. Efektivní provoz je zajištěn díky stálému průtoku a dostatečnému spádu přiváděné vody.
Zařízení s menším výkonem jsou instalována na přivaděčích pitné vody s vhodnými parametry. Vyrobená elektrická energie je primárně spotřebovávána přímo v místě výroby, přebytky jsou dodávány do sítě.
„První malou vodní elektrárnu jsme instalovali u přítoku surové vody z Šancí do úpravny vody v Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí v roce 1993. Prozatím poslední zařízení bylo spuštěno v roce 2014 u přítoku surové vody z Kružberka do úpravny v Podhradí u Vítkova.
Nyní máme vytipována další místa v systému Ostravského oblastního vodovodu, kde by tato investice dávala smysl. Projektovou dokumentaci máme zpracovanou pro dvě lokality významných vodojemů a výstavbu zahájíme v nejbližších letech,“ říká ředitel Ostravského oblastního vodovodu Jiří Komínek.
Například malá vodní elektrárna na přítoku surové vody do největší úpravny společnosti v Podhradí dokázala v roce 2018 vyrobit zhruba stejně elektřiny, jako byla spotřeba provozu za dané období. V případě Úpravny vody Vyšní Lhoty šlo dokonce o téměř dvou a půl násobek celkové výroby v porovnání se spotřebou provozu.
U vodojemů objem vyrobené elektřiny dokonce několikanásobně převyšuje jejich energetické nároky. Například elektrárna u vodojemu ve Frýdku vyrobila 16,4x více elektrické energie, než provoz spotřeboval. V případě vodojemu v Zelinkovicích šlo o více než sedminásobek celkové spotřeby, u vodojemů v Krásném Poli u Ostravy o dvojnásobek, v Bílově dokonce o osminásobek.
Jedenáct kogeneračních jednotek v osmi největších čistírnách odpadních vod, které využívají plyn z kalů vznikajících při čistírenském procesu, v loňském roce vyrobilo celkem 4,856 GWh elektřiny.
Například zařízení v opavské čistírně dokázalo vyrobit 80 % elektřiny v daném období v lokalitě spotřebované, což je v celorepublikovém porovnání vynikající výsledek. V případě čistírny odpadních vod v Karviné šlo o necelou polovinu vyrobené elektřiny k celkové spotřebě.
„Provoz malých vodních elektráren má ekologický i ekonomický smysl. Energie vyrobená z vody v případě úpraven vody a vodojemů nemá oproti tepelným elektrárnám negativní dopady na životní prostředí.
Šetříme také finanční prostředky, protože nemusí elektřinu nakupovat, ale v některých případech ji naopak do sítě dodáváme. I díky tomu jsme jí loni nakoupili nejméně za dobu, kdy to díky monitoringu uhlíkové stopy sledujeme – tedy od roku 2014,“ říká generální ředitel SmVaK Ostrava Anatol Pšenička.
Že to SmVaK Ostrava myslí s ohledem na životní prostředí vážně, dokládá i fakt, že v roce 2016 společnost přijala normu, jejímž prostřednictvím se rozhodla monitorovat vlastní uhlíkovou stopu s cílem ji postupně snižovat (carbon footprint, ČSN ISO 14064-1).
Společnost také jako teprve druhý vodohospodářský subjekt v České republice implementovala normu ČSB ISO 50001, jejímž prostřednictvím monitoruje nakládání s energiemi s cílem zvýšit efektivitu provozů..
Komentáře