Dne 24. 10. 2018 přijal Evropský parlament na plénu ve Štrasburku svoji pozici k návrhu směrnice, která omezuje či zakazuje použití některých jednorázových plastů. O své pozici následně 31. 10. 2018 rozhodly také členské státy v rámci COREPER.
Finální podoba legislativy bude nyní dojednána Komisí, Parlamentem a Radou v rámci trialogu, přičemž první trojstranné jednání je plánováno již na 6. 11. 2018. Průmysl si je dostatečně vědom, že je potřeba řešit vznikající problém plastového odpadu a vnímá potřebu zabránit tomu, aby plastový odpad, nebo jakýkoli odpad, končil v našich ulicích, přírodě, řekách a oceánech.
Mnoho společností sdílí tento cíl a pokračuje v hledání a podpoře řešení tohoto závažného problému. Spolupracujeme například v rámci hodnotového řetězce v navrhování takových produktů, které jsou co možná nejvhodnější pro následnou recyklaci, a spolupracujeme se státní správou a zpracovateli odpadů s cílem zlepšit předcházení vzniku odpadů a zlepšování systémů nakládání s odpady.
Řada společností se v posledních letech také intenzivně zapojuje do dobrovolných schémat zpětného odběru s cílem v dohledné době recyklovat až 100 % plastových lahví. Avšak na druhou stranu máme v rámci aktuálně projednávané směrnice o jednorázových plastech obavy z některých návrhů.
Ve světle všech „rozjetých“ dobrovolných závazků považujeme některé současné návrhy za nespravedlivé a nepřiměřené a spatřujeme v nich nepřijatelné riziko ohrožení výrobců plastů a zároveň vysoce nejisté a neřešitelné praktické důsledky pro členské státy. Zákaz některých výrobků může být i kontraproduktivní, protože některé jednorázové plastové obaly jsou zavedeny k zajištění ochrany zdraví, hygieny a bezpečnosti zákazníků.
Pokud evropské instituce a národní představitelé nebudou reflektovat argumentaci byznysu, nevyřeší se ani problém hromadění odpadu do budoucna. Faktem totiž je, že plastový odpad často končí v našem prostředí kvůli nezodpovědnému chování spotřebitelů nebo nedostatečné infrastruktuře pro nakládání s odpady, která jde převážně za hranice možností kontroly ze strany výrobců plastů.
Proto i když přecházíme na alternativy, jako např. opakovaně použitelné plasty, papír nebo bambus, pokud se nevyřeší otázka příčiny vzniku odpadů, pak co bude v budoucnu zabraňovat produkci odpadu? Plné přenesení finanční zátěže na vyčištění na ty, kteří za vzniklou situaci nemají výhradní odpovědnost, skutečně není řešením.
Naopak je řešením motivace, prevence, tedy určitá forma společného úsilí mezi příslušnými orgány státní správy, výrobci a spotřebiteli. Jinými slovy, náklady na vyčištění by měly být sdíleny a korporace jsou připraveny napomáhat řešení problému.
Praktické důsledky a nejistota plynoucí z vývoje aktuálně probíhajícího legislativního procesu jsou hluboce znepokojující. Například vnímáme jako velmi nejisté, jak budou čističe odpadů rozlišovat mezi něčím, co je v návrhu navrženo jako plast na jedno použití, a víceúčelovými plasty nebo neplastovými výrobky, které nejsou pokryty navrhovanou směrnicí.
Další problém vidíme v nejasnosti definice dotčených výrobků, např. u kompositních materiálů. Jaký podíl plastů musí být v daném výrobku, aby patřil do omezovaných výrobků.
Stručně řečeno, průmysl plně rozumí své roli ve společnosti při řešení problémů s odpady z plastů a bude i přes tento znepokojující vývoj nadále pokračovat ve vyvíjení environmentálně šetrnějších výrobků, výrobků s vyšší recyklovanou složkou, edukaci spotřebitelů i dalších výše popsaných aktivitách, avšak domníváme se, že stále existuje šance na dosažení spravedlivé dohody.
Komentáře