Recyklace musí být byznysem, jinak prostě nebude

| autor: Pavel Mohrmann0

Recyklace musí být byznysem, jinak prostě nebude

O problematice sběru a recyklace textilu jsme si povídali s jednatelkou firmy, Lenkou Harcubovou.

Jak snadno či nesnadno, se textil recykluje?

Problém recyklace v textilu je stejný jako u jiných separovaných komodit. Sebraný „komunální“ materiál je heterogenní, je tam spousta materiálů různého složení , kvalita se různí a kolísá. Textil z průmyslu je daleko lépe zpracovatelný a tedy i recyklovatelný. Jedná se většinou o homogenní materiál, který má stabilní kvalitu, je hygienicky nezávadný a není ničím kontaminovaný.

Do našich kontejnerů odevzdávají lidé nepotřebné oděvy a textil. Kromě aktuálních kousků se zde velmi často objevují věci, které nosily naše babičky a než se dostanou k nám, tak to třeba ještě 20 let leželo někde na půdě.

Textil je pak kontaminovaný plísněmi, roztoči, jsou tam myší bobky a dalo by se říci, že se z toho stává nebezpečný odpad. Zatím neexistuje technologie, která by uměla vyrobit nový textil s kvalitními vlastnostmi ze starého ošacení tohoto druhu.

Tyto oděvy jsou tak již při vložení do kontejneru odpadem a nezbývá, než je profesionálně likvidovat, v ideální míře spálením .

Úplně ideální situace by vypadala takto: Textil se sesbírá v dané lokalitě, v té samé lokalitě se vytřídí, vhodné oblečení použije pro potřeby charit a dobročinných obchodů, dále se vytřídí materiály přesného složení pro další materiálové využití – bavlna, vlna, materiál na drtě apod.. Část, která je již nepoužitelná, bude energeticky využita.

Odpadní textil má výhřevnost hnědého uhlí a rozhodně by neměl končit na skládce. Podmínkou tohoto procesu je však dobrá síť spaloven ZEVO a jejich napojení na městské infrastruktury.

Jak ekonomicky náročné je podnikání v recyklaci textilu?

Nikdo nemůže dlouhodobě podnikat se ztrátou. Vždy musí být ekonomika minimálně na nule. A tak je to i v tomto oboru. Kdybychom byli proděleční, skončí vše co posbíráme na skládce. Nakládání se starým textilem je podnikání, které není extrémně ziskové. Jsme velmi opatrní v nákladech.

Každých 10 haléřů musíme vynakládat smysluplně. Logistika musí být co nejefektivnější a neztrácet ani korunu, protože prostor pro ekonomickou udržitelnost je strašně malý, bavíme se prostě o halířích.

Zisk, nebo nějaký ten profit, se generuje v určité fázi, kdy už je systém relativně dost velký. To znamená, že do 250 kontejnerů víceméně nemáte šanci být zisková společnost. Tento obor se tak pohybuje mezi normálním podnikáním a sociálním podnikáním. Onen sociální aspekt je v tom, že se opravdu snažíme podporovat ty, kteří to potřebují a zároveň děláme kroky k smysluplné udržitelnosti.

Upravovat staré oděvy, různě přešívat a tvořit z nich je super, ale ve velkém měřítku tato cesta celosvětový problém s nepotřebným textilem neřeší, neboť se jedná o obrovské množství materiálu.

Stejně jako u ostatních komunálních odpadů znamená každá jejich úprava neúměrně vysoké náklady. Ale zatímco nakládání se směsným komunálním odpadem je hrazeno z rozpočtů obcí a jeho úprava zdánlivě tolik nebolí, v textilu by to nikdo nikdy nezaplatil.

Podobnost se směsným komunálním odpadem je evidentní

Ano, protože pokud bychom nákladně upravovali, stejně nemůžeme zaručit vlastnosti toho výrobku. Nevíme totiž, jak ten textilní odpad byl starý, kolikrát to bylo prané a podobně. Stáří textilu neurčuje počet roků, ale počet cyklů údržby. Tzn, kolikrát se ona věc vypere. Každý materiál má svůj počet cyklů údržby, kdy si ještě zachovává původní vlastnosti. A to se prostě nedá zjistit.

Recyklovat textil tak, aby z něj byl opět výrobek je technicky a finančně náročné. Náklady výrobce vyrobit vlákno ze staré látky jsou vysoké. Zatím není technologie, která by to uměla v rozumných ekonomických mantinelech. Ve Skandinávii a Americe již běží první pilotní projekty, které se pokoušejí staré vlákno rozpustit a vyrobit nové, vše je zatím, bohužel, ještě v plenkách.

Recyklace textilu jde také proti zájmům velkých výrobců, kteří mají jen jediný zájem - a to maximální zisk stejně jako u dalších producentů – jak elektroniky, plastů a dalších. V zájmu každého výrobce je mít náklady co nejnižší, prvotní surovina je zatím stále levnější než recyklát.

Doufáme a věříme v to, že v příštích letech se vše posune – světu ani nic jiného nezbývá – zdroje docházejí.

Z čeho tedy Potex a podobné firmy generují zisk a co je pro ně nákladem?

Zisk generujeme pouze při prodeji starého textilu. Po základním roztřídění putuje materiál do velkých třídíren, které mají svůj odbyt v rozvojových zemích. Žádná jiná příjmová cesta neexistuje.

Nákladem pro nás je především výroba kontejnerů, jejich údržba, pronájem místa, svozové náklady, velkým nákladem je i pronájem haly, což je prostor, kde se svezený textil skladuje a třídí. Údržba vozidel, pohonné hmoty, mzdové náklady a marketing. Ten ale probíhá v nízkonákladovém režimu a realizujeme ho více méně vlastními silami.

kontejner_zboku_2.jpg

Jste lokální firma, vlastně Praha a blízké okolí. Bude Potex expandovat?

Expandovat do širšího okolí Prahy nechceme. Bariérou by byla kvalita servisu, která se na větší vzdálenosti snižuje. Když je nějaký problém, musíme být max. do hodiny u kontejneru. Stává se, že maminka s malým dítětem omylem vyhodí s věcmi do kontejneru i klíče od auta, lidé si omylem vyhodí věci, které potřebují. Tyto případy nejsou ojedinělé a my je musíme co nejrychleji řešit.

Dalším a pádnějším důvodem je i fakt, že oblečení, které vyřadí lidé v Praze, vypadá o něco lépe, než oblečení v jiných městech nebo na vesnicích. Tam jsou věci, které už prošly i fází „zahrada“, jsou víceméně nepoužitelné a jsou odpadem. Abychom byli ekonomicky smysluplní a udržitelní, musíme být schopni oděvy, které sebereme, prodat a smysluplně využít.

Jak by vašemu oboru, vašemu byznysu mohla pomoci třeba legislativa, zda-li vůbec?

Rozhodně by pomoci mohla. Naše národní asi jen z části, ale ta evropská určitě.

V celosvětovém či evropském měřítku by to byly zákony o povinnosti přidávat recyklát do nových výrobků, podíl velkých producentů na odpovědnosti k udržitelnosti či snížení produkce – u textilu zmírnění toku tzv. Fast Fashion.

Pokud evropská či světová legislativa nařídí výrobcům, že jejich výrobky musí mít určité procento recyklátu, recyklační průmysl se nastartuje daleko více a rychleji. Napomoci by mohla i různá hnutí za udržitelnost a odpovědnost k životnímu prostředí. Ta v poslední době sílí a vede velké producenty alespoň k nějakým krokům.

V lokální míře by to byla větší vstřícnost k firmám, které textil sbírají a především podpora tohoto druhu separace v médiích, tak jako tomu bylo na počátku separace u nás. Dále výstavba ZEVO spaloven – myslím, že již není za 5 minut dvanáct ale lehce po dvanácté.

Žádné jiné řešení zatím nevidím. Myslím, že nastartovat celé oběhové hospodářství nepůjde bez těchto uvedených zásahů. Pokud nebudeme nutit průmysl vyrábět z recyklovaných materiálů a nebudeme umět využít textilní odpad jako zdroj, oběhové hospodářství nebude.

Existují i jiné než politickoekonomické překážky?

Překážky samozřejmě existují. Problém, na který narážíme velmi často, je komunikace s komunální správou. Bývá velmi obtížná. Neexistují žádná jednotná pravidla na postup městských částí.

Proces začíná tím, že brouzdáme v mapách a vyhledáváme místa, která se nám jeví jako vhodná. Tato místa pak prověříme na katastru a začíná systém podávání žádostí. Většinou se jedná o pozemky MHMP ve správě TSK, tam také putuje naše žádost jako první. Další žádost putuje městské části.

Zde pak záleží na lidském prvku – často bývá proces velmi dlouhý, často neúspěšný a projekt odmítnut přes všechny ekologické i charitativní aspekty. Ale abych nebyla nespravedlivá, některé MČ jsou naopak vstřícné a jde to jako po másle!

Od roku 2024 bude povinností všech komunálních subjektů separovat textil ze směsného odpadu v rámci totálního omezení skládkování. Pak se situace jistě změní.

Závěrem

Náš byznys je ekonomicky udržitelný. Jistě neprovozujeme firmu, která by dávala smysl někomu, kdo sleduje pouze kritéria zisku, pro nás je to ovšem „srcovka“. Ve firmě je nás 13. Ročně poskytujeme více, než 5 tun vytříděného oblečení pro charity.

Charitám totiž připravujeme oděvy na míru klientele, dle sezonnosti a potřeb organizace. Z původního sebraného materiálu je pro tyto potřeby vhodných cca 10 % objemu. Pravidelně také darujeme více, než půl milionu korun neziskovým organizacím. Snažíme se udržet onu sociální stránku našeho podnikání.

Tím, že ročně sesbíráme více, než 2000 tun starého textilu, odkláníme toto množství z odpadového toku a zabráníme jeho konci na skládce. Dáváme textilu další šanci.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
KRC - partner
Nadace partnerství
Partner - SOVAK