Evropské asociace apelují na Evropskou komisi, aby stanovila jednotná harmonizovaná pravidla pro výpočet recyklovaného obsahu. Jinak podle nich nebude možné plasty chemicky recyklovat ve velkém měřítku.
Chemická recyklace umí zpracovat takové druhy plastového odpadu, se kterými si mechanická recyklace nedokáže poradit. Plastový odpad se během chemických procesů mění na surovinu vhodnou pro výrobu nových plastů. Například obalů citlivých na kontakt, mezi které patří potravinové a nápojové obaly, obaly pro léčiva nebo kosmetiku či automobilové součástky a stavební výrobky.
Pravidla jsou potřeba ještě letos
K tomu, aby mohla chemická recyklace začít fungovat ve velkém měřítku, je zapotřebí, aby Evropská komise ještě během letoška stanovila jasná harmonizovaná pravidla pro výpočet recyklovaného obsahu ve výrobcích. Usuzuje tak alespoň asociace Chemical Recycling Europe (CRE), který společně s 30 dalšími evropskými asociacemi, zastupujícími evropský hodnotový řetězec plastů, poslala Evropské komisi společný dopis, v němž žádá o urychlené přijetí unijního harmonizovaného pravidla.
Průmysl na unijní pravidla tlačí proto, že může totiž trvat několik let, než zařízení získají všechna potřebná povolení, postaví se a uvedou do provozu. Nedávno navržená revize směrnice o obalech a odpadech z obalů navíc stanovuje poměrně ambiciózní cíle pro chemickou recyklaci pro roky 2030 a 2040, které nebude snadné splnit.
Navrženy byly dvě metody pro tento výpočet a asociace v dopise upřednostňují metodu hmotnostní bilance (tzv. mass balance), která je považována za transparentní a kontrolovatelnou metodu. Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že v rámci stanovování recyklovaného obsahu bude preferovat přístupy s právě takovými charakteristikami. „Pro MŽP je důležité, aby byla posilována důvěra ze strany všech zapojených subjektů v tvrzení o recyklovaném obsahu ve výrobku,“ uvedl ve své přednášce o chemické recyklaci David Surý.
Dvě metody
Metoda hmotnostní bilance se používá pro recyklované plasty, které prošly technologií tepelné depolymerizace. Při jejím využití se zejména stanovují průměrná procenta. Přiřazený recyklovaný obsah je rovný průměru, o kterém lze předpokládat, že je na základě vstupů přítomen v konečném produktu. Hlavní zásadou této metody je zjednodušeně řečeno to, že celkové vstupy by měly být vyváženy s výstupy.
Další možnou metodou je kreditní metoda (free allocation). V rámci ní mají výrobci možnost určovat produkty s až 100 % přiděleným recyklovaným obsahem. Ovšem tato metoda vyvolává značné pochybnosti a nejistotu, jelikož by výrobci mohli uvádět své výrobky na trh s tím, že jsou „recyklované“, i když obsahují jen velmi málo recyklovaného materiálu, případně neobsahují žádný. Je to podobně, jako když výrobce prodává dort, ve kterém je pouze jeden vlašský ořech, jako „ořechový dort“.
V rámci kreditního systému se recyklované suroviny přepočítávají na teoretickou měnu a obchoduje se s nimi mezi regiony. Nelze je ovšem vysledovat. Existuje riziko, že by se s recyklovaným plastem, jako je recyklovaný PET, mohlo obchodovat „virtuálně“ a prodávat jako jiný druh plastu, například nylon, bez ohledu na rozdílné tržní hodnoty.
Komentáře