Státní instituce sice teplárenství obecně podporují, zejména v obecné rovině a v případě Státní energetické koncepce a některých dalších dokumentů i v rámci konkrétních navrhovaných opatření, nicméně skutečný stav na trhu s teplem je z pohledu teplárenství velmi vážný a je v zásadním rozporu s deklarovanou podporou.
Na trhu s teplem vládne tvrdá konkurence, kdy teplárenské společnosti čelí tlaku zejména ze strany lokálních zdrojů tepla na fosilní paliva (převážně zemní plyn), které jsou legislativně značně zvýhodněny, neboť se na ně řada předpisů nevztahuje vůbec nebo jen velmi omezeně.
Teplárny přitom soustavně investují do dalšího snížení emisí klasických polutantu zejména oxidů síry, oxidů dusíku a prachu. Jen za posledních 5 let teplárny investovaly cca 20,4 mld. Kč, letos se očekávají další ekologizační investice, které opět překročí hranici 1 miliardy korun.
Nad rámec zmíněných přímých ekologizačních investic teplárenské společnosti dávají další stovky milionů korun ročně do modernizace teplárenských zdrojů i distribučních sítí, především do přechodu z parních soustav na horkovodní. Jak ukazuje následující tabulka, všechny tyto investice přinesly zásadní snížení emisí z teplárenských zdrojů.
Teplárny v rámci období 2013-2017 snížily celkové emise NOx o 29 %, emise prachu o více než 40 % a emise oxidů síry dokonce o 42 %. Mezi roky 2016 a 2017 došlo k mírnému nárůstu emisí prachu z důvodu zvýšené výroby tepla a elektřiny při pokrytí náročnější topné sezóny. Nicméně celkový trend je jednoznačně klesající a tento pokles bude dále pokračovat.
Podíl teplárenství na celkovém znečištění ovzduší je tak dnes již téměř zanedbatelný. Například co se týče emisí jemných prachových částic (PM2,5), které lze z pohledu kvality ovzduší v České republice klasifikovat jako jeden z nejproblematičtějších polutantů, je podíl celé energetiky a teplárenství zcela marginální, což jednoznačně dokládají i nejaktuálnější data Českého hydrometeorologického ústavu ke zdrojům emisí jemných prachových částic za období let 2005 až 2016.
Sektor veřejné energetiky a výroby tepla (tedy celá energetika včetně tepláren a elektráren) se dle dostupných dat podílí na celkových emisích jemného prachu 3,6 %, dominantním producentem jemného prachu ze 74 % je lokální vytápění domácností (zejména pevnými palivy) a významný je i sektor dopravy se 7 % podílem.
Dokonce i podíl zemědělství na emisích PM2,5 je vyšší (4 %). Dalším velice problémovým polutantem z hlediska kvality ovzduší je benzo(a)pyren, tzv. B(a)P, jehož celkové emise jsou dokonce z více než 98 % tvořeny sektorem domácností. Domácnosti jako nejvýznamnější sektor navíc se 47% podílem dominují i celkovým emisím těkavých organických látek (tzv. VOC).
Nicméně aktuální vývoj na trhu s teplem je hlavně ovlivněn zejména rostoucí cenou emisní povolenky EUA v rámci evropského systému emisního obchodování (tzv. EU ETS), kdy cena za poslední rok narostla na několikanásobek.
Ekonomická diskriminace tepláren, které jsou součástí systému EU ETS a za vypuštěné emise CO2 tak musí platit, byla oproti lokálním zdrojům na fosilní paliva, které za vypuštěné emise CO2 platit nemusí, podstatně zdůrazněna, což ohrožuje stabilitu mnoha teplárenských soustav.
Že navýšení ceny povolenky je zásadní problém, ukazuje mapa teplárenských sítí, které jsou vytápěny zdroji spadajícími do systému EU ETS, celkově se jedná o teplárny dodávající teplo pro přibližně třetinu obyvatel České republiky.
Spolu s tlakem na snižování emisí je tento vývoj pro teplárenství velmi vážný a bez adekvátních podpůrných opatření hrozí rozpad soustav zásobování tepelnou energií (SZTE).
Nejaktuálnějším strategickým dokumentem zmiňujícím podporu SZTE je Implementační plán strategického rámce ČR do roku 2030, který schválila dne 17. října 2018 vláda. Tento dokument zmiňuje několik opatření, která by sektoru teplárenství velmi pomohla zejména:
- Zajistit pokračování provozní podpory vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla a tepla z OZE pro výrobny uváděné do provozu od roku 2021.
- Narovnat podmínky účinných soustav zásobování teplem a individuálních výroben tepla v oblasti zpoplatnění externalit (emise znečišťujících látek, oxidu uhličitého apod.).
- Poslední jmenovaná položka je dále rozpracována i v rámci doporučení, kde materiál zmiňuje:
- navýšení zdanění spotřeby fosilních paliv ve stacionárních zdrojích mimo kombinovanou výrobu elektřiny a tepla v zařízeních nespadajících do systému emisního obchodování na úroveň odpovídající alespoň ceně emisí CO2 vyplývající z očekávané ceny povolenky,
- vyčlenění odpovídajících prostředků pro stimulaci rekonstrukcí a rozvoje účinných SZTE po roce 2020, využit například mechanizmus bezplatného přidělování povolenek na projekty rekonstrukcí a rozvoje účinných SZTE,
- zvážit možnosti snížení sazby DPH uplatňované na teplo.
Toto opatření může částečně narovnat stupňující se diskriminaci tepláren vůči lokálním zdrojům, ale neodstraní dlouhodobou systémovou deformaci.
Systémovým řešením je zavedení ekologické daně zahrnující cenu uhlíku a případně další externality na paliva spotřebovávaná mimo systém EU ETS tak, aby bylo narovnáno dlouhodobě deformované konkurenční prostředí na trhu s teplem.
Tento nástroj, který již využívají v řadě zemí EU, totiž také pomůže celému spektru dalších opatření a politik, která musí ČR v nejbližší době zavést, aby byla schopna splnit ambiciózní cíle do roku 2030 dané schvalovanou legislativou EU.
Je nezbytné, aby si odpovědné autority uvědomily bezprostřední hrozbu a podnikly potřebné kroky k zachování teplárenských provozů. Jen domácnosti v roce 2016 vypustily do ovzduší ze 790 000 kotlů a 515 000 kamen, krbů a sporáků na pevná paliva 28 749 tun prachu PM2,5.
Prohořívací a odhořívací kotle na uhlí a dřevo se podílejí na lokálních topeništích ze 49 %, na emisích nejjemnějšího prachu však mají podíl 81 %.
S laskavým svolením převzato z časopisu 3T - číslo 6/2018.
Komentáře