Reklama

13. 12. 2016  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Co vše obsahuje vodné a stočné: část první

Nad touto otázkou jsme si sedli s Filipem Wannerem, odborným asistentem SOVAK ČR. Téma vodného a stočného se ukázalo být nejenom velmi zajímavé, ale i rozsáhlé a proto přinášíme zatím jen první část rozhovoru.

Vzhledem ke skutečnosti, že obor vodovodů a kanalizací patří do odvětví s přirozeným monopolem, spojeným s vlastnictvím veřejných vodovodů a kanalizací („VaK“), jsou voda pitná a voda odpadní odvedená zařazeny do seznamu zboží a služeb státem regulovaných.

Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí, které zvolilo, vzhledem k diferencovaným místním podmínkám, formu věcného usměrňování cen. To znamená stanovení závazných pravidel pro tvorbu a sjednávání cen. 

Do takto regulované ceny lze promítnout pouze ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a daň podle zvláštních právních předpisů. Tato regulace je stanovena rozhodnutím (výměrem) a je spolu s podrobnostmi o tom, jaké reálně vzniklé náklady naopak vůbec nelze zahrnout do ceny (např. penále, pokuty, reklama atp.), popsána v každoročně aktualizovaném výměru, zveřejněném Ministerstvem financí ČR v Cenovém věstníku.

Výše plateb za vodné a stočné tak není běžnou tržní cenou, její výše se vždy odvíjí od pravidel regulace a provozovatelé vodovodů a kanalizací (bez ohledu na způsob vlastnictví soukromé/municipální) mají stanovena jasná pravidla, jaké nákladové položky mohou do těchto cen zahrnout a jaké nikoliv.

Princip pravidel dokonce umožňuje i některé nákladové položky (např. náklady na budoucí obnovu majetku) záměrně do kalkulací neuvádět a často z populistických důvodů tak udržovat nízkou cenovou úroveň.

Konečná výše plateb za vodné a stočné je u smíšených společností (vlastník je zároveň provozovatelem) přímo vyhlášena, v případě oddílného provozu je stanovena na základě dohody mezi provozovatelem a vlastníkem vodohospodářské infrastruktury, kde konečné a rozhodující slovo má vždy vlastník této infrastruktury.

Ministerstvo zemědělství („MZe“) na základě kontrolních hlášení ze všech subjektů vypracovává tzv. Zprávu o vodovodech a kanalizacích za uplynulý rok. V rámci této zprávy zpracovává souhrnné ekonomické ukazatele, včetně detailní položkové analýzy cen pro vodné a stočné v různých velikostních skupinách vlastníků a provozovatelů VaK.

Od roku 2010 MZe pravidelně zpracovává a vyhodnocuje takzvanou skupinu 50, která představuje padesát největších provozovatelů vodovodní a stokové sítě v ČR. V roce 2015 platilo, že skupina 50 představovala podíl na zajišťování dodávek pitné vody v ČR z 90 % a odvádění a čištění odpadních vod zhruba z 75 %.

Na druhé straně v poslední době obor vodovodů a kanalizací čelí problémům rozdrobení - atomizaci vodního hospodářství. Každoročně roste jak počet vlastníků, tak i provozovatelů vodohospodářské infrastruktury, kdy v současné době evidujeme více jak 6400 vlastníků a přes 2700 provozovatelů vodohospodářské infrastruktury.

Máme tedy 50 hlavních provozovatelů, ať už dodavatelů pitné vody nebo v oblasti čištění odpadních vod či obojí, a těch zbývajících 10, 15, případně 25 % je rozprostřeno na řadu dalších menších subjektů.

Tato fragmentace má negativní dopad na náklady spojené s výrobou pitné vody a čištěním odpadních vod, neboť menší subjekty mají pochopitelně vyšší měrné náklady, které nejsou odvislé od objemového množství vyrobené pitné vody či vyčištěné odpadní vody.

Co je příčinou tohoto jevu?

Jednou z příčin tohoto může být přesvědčení jednotlivých vlastníků vodohospodářské infrastruktury, že pro ně bude ekonomicky výhodnější tuto infrastrukturu vlastnit a provozovat samostatně. Z tohoto důvodu pak vystupují z jednotlivých svazů vlastníků či ukončují dosavadní provozovatelské smlouvy a spravují si tento majetek samostatně.

Pochopitelně je vždy na rozhodnutí vlastníka této infrastruktury, jakým způsobem bude jím vlastněný majetek spravovat, na druhé straně sucho v roce 2015 plně ukázalo, že máme-li být schopni se vypořádat s negativními následky sucha, je naopak nutná užší spolupráce jak na vlastnické, tak provozovatelské úrovni.

Dalším negativním jevem jsou rekolaudace stávajících sítí, které nebyly realizovány jako veřejné vodovody a kanalizace, ovšem došlo k jejich rekolaudaci na infrastrukturu VaK. Výrazný vliv na výše uvedený jev má i intenzivní budování vodohospodářské infrastruktury, která je hrazena za pomoci z národních či evropských dotací.

Nastavené podmínky totiž rozdělily na základě typu provozního modelu a délce trvání provozní smlouvy jednotlivé navrhované projekty do tří kategorií; projekty spolufinancovatelné bez dalších doplňujících podmínek, projekty výrazně omezené a projekty takzvaně ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372