Budeme využívat pouze obecní systém?

Krade se, vinní jsme všichni

SMO ČR dle svých vyjádření požaduje, aby měl občan vymahatelnou povinnost využívat při nakládání s vlastním odpadem pouze obecní systém a nikoli výkupny surovin. Přeloženo do lidštiny jde o to, že ve chvíli kdy se rozhodnete cokoli vyhodit, už nejste majitelem vy, ale obec. Bez možnosti tuto věc prodat do výkupu a vydělat si peníze.

Důvody k tomu uvádí SMO ČR a další souhlasící sdružení a asociace různé. Nejvíce zaznívají slova o placené službě, o tom, že pokud má občan možnost prodávat druhotné suroviny rekrutující se z odpadu do výkupen, láká to sociálně slabé ke kriminalitě a vykrádání sběrných dvorů a sběrných míst zřizovaných obcemi.

Něco pravdy na tom bude. Jenže řešení, které navrhuje Svaz měst a obcí ČR, za podpory třeba spolku Sdružení veřejně prospěšných služeb (SVPS), je slušně řečeno velmi nešťastné. Z mnoha důvodů.

Jedním z nich je fakt, který se stává pomalu pravidlem při vzniku téměř každé nové legislativy. Věnovat úsilí a energii do efektivního kontrolního a bezpečnostního mechanismu, je pro tato seskupení, svazy, sdružení a asociace příliš náročné, nebo je spíše vůbec nezajímá.

A tak tedy, pokud chceme zabránit krádežím, zakážeme zloději možnost prodat svůj odpad tak, že to zakážeme všem. Oč je takové chování u subjektů hovořících do vzniku nové legislativy nezodpovědnější, lehkovážné a nelogické, o to je pro ně jednodušší. Bohužel.

Mnohem tragičtější ale je, že Svaz měst a obcí má hájit obecní zájmy, tedy zájmy občanů a touto snahou je de facto chce zbavit možnosti výběru a svobody rozhodovat o svém majetku.

Trochu právničiny

Dle § 17 odst. 1 zákona o odpadech sice platí, že na obce se vztahují povinnosti původců a že obec je dle § 17 odst. 3 zákona o odpadech povinna zajistit místa pro odkládání veškerého komunálního odpadu, nicméně obec není vlastníkem odpadu.

Definice pojmu "odpad" v ustanovení § 3 odst. 1 zákona o odpadech doslovně odpovídá článku 1 odst. 1 rámcové směrnice o odpadech (Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů). V případě pochybností o existenci odpadu je kromě jiného nutné pro účely interpretace pojmu odpad aplikovat i judikaturu Soudního dvora EU.

Z ustanovení výše uvedené směrnice a zákona o odpadech vyplývá, že obsah pojmu „odpad“ se odvíjí od významu slov „zbavit se“ (viz Rs C-206/88 a C-207/88 Vessoso; C-422/92 Komise v. Německo; C-129/96 Inter-Environnement Wallonie ASBL; C-418/97 a C-419/97 ARCO Chemie Nederlande Ltd a C-9/00 Palin Granit Oy ).

Vlastníkem věci je fyzická nebo právnická osoba a tato osoba rozhodne, zda a kdy se věc stane odpadem a co s danou věcí, resp. odpadem v rámci právních předpisů udělá. Pokud odevzdá odpad do sběrných nádob městského systému, stane se město, resp. svozová společnost vlastníkem odpadu. Ale v první řadě záleží na svobodném rozhodnutí vlastníka věci / odpadu.

Pokud by se právní normy vykládaly tak, že občan musí odpad bezplatně odevzdávat jako odpad, a někdo by je mohl prodávat za úplatu, představovalo by to vyvlastnění, které by bylo jednoznačně v rozporu s Ústavou České republiky a zásadami práva EU.

Stávající legislativa už precedent má

Před časem město Bohumín oslovilo Krajský úřad Moravskoslezského kraje vyhláškou č. 3/2014. Průvodní dopis jasně říkal, že od 1. ledna 2015 nebude možno od občanů vykupovat ve sběrnách ani kovy a ani papír. Sdělení shodného obsahu adresovaného široké veřejnosti, publikovalo také na svých webových stránkách.

Plnění vyhlášky se samozřejmě bezprostředně dotklo i komerčních výkupen, a tak některé z nich podaly žádost na Ministerstvo životního prostředí a také Ministerstvo vnitra o stanovisko k předmětné vyhlášce č. ...