To vše je pravda, o které nelze diskutovat. Opomíjení důsledků znečišťování životního prostředí ale moudré není. Samozřejmě, nic se nesmí přehánět. Pokud si bude lidstvo dávat nesplnitelné environmetální cíle, dostane se do situace, kdy se cena ekologie přehoupne přes určitou mez, za kterou si budeme moci celou tu naší ekologii vetknout za klobouk.
Když není ekonomika svazována omezeními, není regulována, šlape. Pokud nebude v komíně americké elektrárny žádný drahý filtr, bude americká energie levnější než ta naše. Pokud nebudou americké železárny a slévárny muset odstraňovat ze spalin kde co, bude jejich ocel levnější a konkurence schopnější. Lidé budou mít vyšší platy a budou se mít lépe.
Ještě nedávno, než člověk trošku zmoudřel, byl blahobyt měřen v Americe počtem hambáčů, které do sebe denně nasype, kopci hranolků, Coca Colou a večery trávenými u TV s pivem a česnekovými chipsy. A co si budeme povídat, toto vnímání mnohde přetrvává.
Když pak po čase anamnéza lékaře hovoří o obezitě a kardiovaskulárních potížích, jde rázem blahobyt stranou. Najednou má člověk touhu žít zdravě. Snaží se hýbat, jíst správná jídla. Žít zdravě je ale dřina, na kterou už organismus není zvyklý. Mnohdy to už ani změnit nejde. A s přezíráním dopadů činnosti člověka na přírodu je to stejné.
Oba dva extrémy - přehnaná úskostlivost či rouhačská benevolence - při dopadech činnosti člověka na přírodu nejsou dobře a je nutné si neustále připomínat, že selský rozum je ten pravý. Nevidět si na špičku nosu je sice pohodlné, ale hloupé.
Komentáře