Dne 5. listopadu 2020 proběhl webinář Potenciál zeleného a modrého vodíku pro českou energetiku, průmysl a dopravu. Konferenci uspořádala Aliance pro energetickou soběstačnost v rámci řady seminářů, které se zaměřují na různé aspekty alternativních forem energie.
Debata o využití a potenciálu vodíku v ČR navazuje na přijatá rozhodnutí EU a připravovaný Národní plán obnovy, který posílí možnosti investic do vědy, výzkumu a rozvoje obnovitelných zdrojů energie a energetických úspor.
Webinář navazoval na podzimní infolist o zeleném a modrém vodíku vydaný Aliancí pro energetickou soběstačnost.
Seminář otevřel zástupce Ministerstva průmyslu a obchodu Lukáš Janura s náčrtem připravované Vodíkové strategie ČR. Ta zhodnotí možnosti rozvoje jednotlivých způsobů výroby, distribuce a využití vodíku v prostředí ČR. Technologie výroby se bude odvíjet od specifických možností a omezení, které Česká republika má.
Vodíková strategie je založena na třech základních vzájemně provázaných pilířích: výroba vodíku, spotřeba vodíku a vodíkové technologie. K zabezpečení maximální efektivity využití vodíku je nutné, aby plánovaná výroba a spotřeba byly maximálně vyvážené. Strategie se také věnuje možnostem finanční podpory pro perspektivní oblasti nasazení vodíku.
Paní Lenka Kovačovská z Českého plynárenského svazu seznámila účastníky s připraveností plynárenské soustavy v ČR pro transport vodíku a možnostmi jeho uchování. Pro přepravu vodíku bude nutná úzká koordinace se sousedními zeměmi a zvážení využití páteřních přepravních kapacit v rámci EU. Je nutné si uvědomit, že v EU v následujících letech poptávka po zeleném vodíku, tedy vodíku z obnovitelných zdrojů, poroste a nabídka nemusí vždy postačovat.
Konkrétní představy o oblastech rozvoje vodíkových technologií představil pan Martin Gajdoš z Unipetrolu, který cestu k zelenému vodíku vidí pro nejbližší léta v podpoře tzv. modrého vodíku, tedy nízkoemisního vodíku vyráběného jinou cestou než přímo z obnovitelných zdrojů, například ze zemního plynu. Využití vodíku je součástí ambiciózního dekarbonizačního cíle Unipetrolu.
Martin Madej, analytik Aliance pro energetickou soběstačnost, ukázal řadu velmi inovativních příkladů výroby a využití vodíku ze zahraničí. Ukazuje se, že možnou cestou pro transport vodíku je přeměna na vhodnější sloučeninu, např. amoniak. Současně připomněl potenciál spolupráce se zahraničím, kdy se jako rozumná jeví kooperace regionů. V tomto smyslu navázali i další panelisté a komentátoři, kteří představili výzvy pro Ústecký kraj s přirozenou vazbou na blízké příhraničí.
Někteří z účastníků představili velmi ambiciózní vize spolu s revolučními technologickými řešeními. Ty ale často zatím fungují jen ve fázi projektu či studie. Jak v debatě upozornili zástupci vědy a výzkumu, v reálném provozu je třeba počítat s technologickými ztrátami a různými ekonomickými riziky nevyzkoušených řešení. Více než stovka diváků měla možnost klást jednotlivým hostům dotazy, z nichž některé byly velice konkrétní a dotkly se poměrně detailních aspektů, to svědčí o čím dal větší informovanosti veřejnosti.
Komentáři vše doplnili další aktéři z průmyslu (ČEZ, Devinn aj.).
Plné technologické, a především hospodárné využití vodíku stojí před mnoha výzvami. Je však jisté, že vodík do zajištění cesty k uhlíkové neutralitě výrazně promluví.
(shrnutí převzato od MPO)
Záznam a prezentace panelistů najdete zde.
Komentáře