Kolektivní systémy musí ze zákona zajistit svoz veškerého elektroodpadu. V praxi se ale stává, že některé menší obce se sběrným dvorem mají občas poměrně velké množství určitého elektroodpadu, který od nich jejich kolektivní systém odmítne převzít.
Děje se to i přesto, že zákon jasně ukládá kolektivním systémům, že musí odebírat vše. Zeptali jsme se ředitele společnosti ASEKOL, Karla Krejsy: Co dělat, pokud se dostane starosta do potíží se zpětným odběrem určité komodity elektroodpadu?
V oblasti zajištění sběru je důležitou povinností a tím i cílem výrobců či kolektivních systémů zajištění dostatečné infastruktury sběru a tím i sběrných míst. Zpětný odběr v obcích je obvykle zajišťován s jednotlivými provozovateli sběrných míst, jejichž provozovateli jsou samozřejmě také obce, a to na smluvním základě.
Takovou smlouvou se nejen zajišťuje zřízení místa zpětného odběru, ale také určují další podmínky spolupráce při zajištění sběru včetně popisu odebíraných kategorií či druhů elektrozařízení. Pro zvýšení efektivity třídění a následné logistiky jsou na vybrané typy elektrozařízení dodávány na sběrná místa sběrné nádoby a kontejnery.
Výrobce a kolektivní systém jsou povinny vést evidenci toku zpětně odebraných výrobků a jejich převzetí probíhá obvykle na základě objednávek sběrného místa s uvedením druhu a množství elektrozařízení či sběrných nádob a smluvní dopravce následně vše odváží dle potvrzené objednávky. V sezónách vyššího sběru tak může docházet k vyššímu počtu objednávek a svozům ve více termínech.
Za běžné situace, kdy jsou oboustranně plněny podmínky smlouvy, by se provozovatel sběrného místa neměl dostat do situace, kdy je mu zcela odmítnuto převzetí jakéhokoliv ujednaného druhu výrobků. V případě požadavku převzetí určitého druhu elektrozařízení nad rámec smlouvy je taková situace předmětem doplnění smlouvy.
Další možností je smluvní zajištění s jiným a ze zákona oprávněným subjektem a stejně tak pokud dochází bez dalšího ujednání k trvalému odmítání převzetí jakéhokoliv dohodnutého druhu zpětně odebraných elektrozařízení vyplývajícího ze smlouvy.
Druhé téma je konkurence mezi kolektivními systémy. Existuje? Nehrozí mezi kolektivními systémy dohody? Není trh rozdělen třeba územně, či komoditně?
Zpětný odběr elektrozařízení je v ČR datován od roku 2005 a autorizováním více kolektivních systémů bylo současně v této oblasti vytvořeno také konkurenční prostředí. Výrobci, kteří plní své zákonné povinnosti v rámci kolektivního plnění, se tak mohou sami rozhodnout pro výběr vhodného kolektivního systému.
Tyto KS zajišťují zpětný odběr výrobků a další jejich nakládání v rozsahu autorizovaných skupin elektrozařízení dle platných právních předpisů, soutěžního práva nevyjímaje. Na rozdělování trhu nebo vznik nějakých dohod v tak silném, a navíc regulovaném konkurenčním prostředí, kde existuje velmi malý počet subjektů, nedává legislativa prostor kromě možnosti sdílení sběrných míst.
S touto možností, kterou již v minulosti MŽP umožnilo, se počítá i do budoucna v nově připravované odpadové legislativě. Je však otázkou, jestli vzhledem k zásadní změně v požadavcích na hustotu sběrné sítě dle návrhu nového zákona bude taková možnost v budoucnu využívána.
ilustrační foto/pixabay
Komentáře