Reklama

10. 5. 2016  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Produkce CO2 klesat nebude

Norsko není členem Evropské unie. Přesto by se tento severský stát velmi rád spoluúčastnil na mezinárodních výzkumných projektech. Proto vyčlenili nemalé prostředky na vědu a výzkum a Norové spolupracují v této oblasti s EU velmi úzce. Tímto s EU udržují kontakt. Článek vyšel v dubnovém vydání měsíčníku Průmyslová ekologie.

Těžba pod mořem není efektivní, jak bychom chtěli 

Norská výzkumná organizace SINTEF je přičleněna k univerzitě v Trondheimu a zabývá se problematikou těžby ropy a plynu a s tím souvisejícími záležitostmi, např. dekarbonizací spalin a využitím zachyceného CO2. Norsko těží ropu a zemní plyn a většina nalezišť je v poměrně velkých hloubkách pod hladinou moře. 

Těžba není nic jednoduchého. Těžaři musí počítat s obrovskými tlaky vodní hladiny. „Hydrostatický tlak omezuje výtěžnost ložiska, protože při nadměrném poklesu tlaku v ložisku hrozí jeho zborcení. Takže jsou tu dvě možnosti. Buď vytěžit ložisko pouze částečně, nebo ho vytěžit více a nahradit těženou surovinu jiným médiem. A zde se nabízí CO2,” prozrazuje doc. Karel Ciahotný, vedoucí projektu HITECARLO na VŠCHT Praha (viz http://hitecarlo.vscht.cz/). 

Tento projekt se zabývá výzkumem vysokoteplotní sorpce CO2 ze spalin s využitím karbonátové smyčky. „Norové se snaží vytěžit svá ložiska efektivně a vytěžený plyn nahrazují CO2,” dodává. 

K tomu je potřeba velké množství CO2, a proto norské fondy podporují výzkum problematiky záchytu CO2 ze spalin. Další důvod podpory daných výzkumných aktivit je ten, že velkou část území Norska pokrývají ledovce, které v poslední době nebezpečně rychle tají a tím jsou ohroženy také populace celé řady společenstev živočichů, která ledovce nutně potřebují ke svému životu.

HITECARLO 

Prostředky, které norská strana vyčlenila na tento výzkum, poskytla vybraným zemím EU v roce 2010. „Pokud je mi známo, kromě České republiky všechny ostatní země tyto peníze odmítly. 

Administrace prostředků zabrala hodně času a výzva pro podávání žádostí projektů byla vypsána až v roce 2014. Termín dokončení projektů byl stanoven na duben 2016, což skýtalo potenciálním řešitelským týmům velmi málo času. 

Nakonec byly z norských prostředků podpořeny čtyři projekty. Jeden z těchto projektů je nevědecký, je zaměřený na osvětu problematiky zachycování a ukládání CO2 v široké laické i odborné veřejnosti. VŠCHT získala prostředky pro řešení problematiky záchytu CO2 ze spalin vysokoteplotní sorpcí pomocí karbonátové smyčky; projekt má pracovní název HITECARLO.” 

HITECARLO je nejen věcí VŠCHT. Tým docenta Ciahotného spolupracuje rovněž s ČVUT v Praze, Fakultou strojní a ÚJV v Řeži. Projekt vyvíjí technologii, která by mohla v budoucnu sloužit k zachycování CO2 a jeho využívání či ukládáním do podzemí.

Nízko a vysokoteplotní sorpce 

„Do tohoto projektu jsme se pustili proto, že výzkumem podobných technologií se zabýváme už více než patnáct let. Máme tedy zkušenosti a také velmi zajímavou výzkumnou základnu v Elektrárně Prunéřov II, která nám umožňuje pracovat s reálnými spalinami z hnědého uhlí a ty můžeme využívat pro výzkumné účely. To je unikum,” upozorňuje docent Karel Ciahotný a pokračuje: „Zkoumali jsme ze začátku problematiku nízkoteplotní sorpce CO2, pracující při teplotách kolem 50 – 60 °C. Jako výhodnější však považujeme metodu vysokoteplotní sorpce. Tato metoda pracuje s teplotami v rozmezí od 650 do 950 °C. A v tom je ona výhoda. Odpadní teplo, které vzniká v této technologii, se dá využít dále k výrobě vysokotlaké páry a ta pak může vyrábět elektrickou energii.” 

Tým docenta Ciahotného si od této metody slibuje, že požadavky na energetickou náročnost technologie zachycování CO2 budou v celkové bilanci nižší než u metody nízkoteplotní sorpce. I přes to, že tato metoda je náročnější na materiály, protože při vysokých teplotách působí plyny s vysokým obsahem CO2 daleko více korozivně. 

Dle šéfa projektu je ale výzkum materiálů na vysoké úrovni a jde velmi rychle kupředu, takže i přes tento problém se dá předpokládat, že materiálové problémy budou brzy překonány. 

Dalším projektem zabývající se touto problematikou je projekt s názvem „Studie pilotních technologií CCS pro uhelné zdroje v ČR”, který je řešen na ČVUT v Praze, Fakultou strojní ve spolupráci s ÚVJ Řež a norskou společností SINTEF a třetím projektem je projekt zaměřený na geologické ukládání zachyceného plynu do podzemí, který nese název „Příprava výzkumného pilotního projektu geologického ukládání CO2 v České republice”. Tento projekt řeší Česká geologická služba – pracoviště Brno, rovněž ve spolupráci s ÚVJ v Řeži a společností SINTEF. 

Nemůže za to jen člověk 

CO2 je plyn, který v obrovském množství vzniká v přírodě i bez přičinění člověka. Například sopečnou činností, biologickým rozkladem organického materiálu a dalšími procesy. 

To, co můžeme ovlivnit a co máme zmapováno, je vznik CO2 antropogenní lidskou činností. Zde jsou největším zdrojem spalovací procesy, u nás především elektrárny, hutě a cementářský průmysl. Doprava je také významným zdrojem emisí CO2. Podrobnosti k těmto záležitostem jsou uvedeny na: "http://paliva.vscht.cz/" v článku „Perspektivy aplikace karbonátové smyčky v průmyslu a energetice České republiky” (1/2016). 

CO2 je prostě skleníkový ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372