Reklama

14. 5. 2020  |  Publicistika  |  Autor: Tomáš Kvítek

Zadržovat vodu musíme, ale musí to mít systém

Je třeba začít tím, co slyšíme již dlouho, vlastně obden v rozhlase a televizi, čteme v tisku: sucho, sucho, povodně, sucho. Únor roku 2020 byl tohoto stavu názornou ukázkou.

Odborná veřejnost se diví, proč se s tím něco nedělá

Dne 2. února 2020, 11:00 vydává ČTK zprávu: „v noci budou kvůli vydatným srážkám znovu výrazně stoupat hladiny řek na Šumavě. Vydra může krátkodobě dosáhnout druhého povodňového stupně, Křemelná a Otava v Sušici zřejmě překročí první stupeň povodňové aktivity. Vyplývá to z aktuální výstrahy Českého hydrometeorologického ústavu“.

Dne 14. února 2020 varují politici: „už brzy na jaře bude voda pravděpodobně chybět i ve vodních tocích. Přestože deště z posledního týdne na většině území alespoň dočasně zvýšily průtoky ve vodních tocích, zásoby vody ve sněhu zůstávají minimální“.

Dne 22. února vydává Český hydrometeorologický ústav varování před velmi silným větrem, který v neděli dorazí nad území České republiky, s sebou přinese i déšť. Ten může rozvodnit některé toky. Výstraha meteorologů před vzestupem hladin na první, tedy nejnižší povodňový stupeň platí od nedělního podvečera do půlnoci z pondělí na úterý.

Během 20 dnů dva zvýšené průtoky, a to i v oblastech, které nejsou zemědělsky obhospodařované, spíše přírodní, národní parky a CHKO. Zde je vidět, že „příroda si sama neporadí“. Odborníci to vědí velmi dlouho, laici žasnou, odborná veřejnost se diví, proč se s tím něco nedělá.

Výsledky bilance splavenin v mnoha vodních nádržích (Kvítek et al., 2018, s. 285 a 295) to dokladují. Co vyplývá z těch únorových zvýšených vodních stavů? Je dobře, že přišly vyšší a intenzivnější srážky, voda naplnila vodní nádrže. A to sucho a lokální povodně? Musí být? Ano, musí být! Ale proč?

Je nutno začít základními premisami, které vypadají jednoduše, jejich význam by měl být nezpochybnitelný, ale ne každý se jimi řídí a akceptuje je při návrhu a realizaci opatření v zemědělské i lesní krajině:

  • Vodní toky přirozeně odvodňují krajinu.
  • Čím větší je výpar, tím méně vody může zasakovat do půdy a hydrologické struktury.
  • Čím méně padá srážek, tím menší je objem vody, který může zasakovat do půdy a tím méně vody může infiltrovat do hydrogeologické struktury. V důsledku toho se snižují hladiny podzemní vody.
  • Čím intenzivnější jsou srážky, tím častější i rychlejší je přímý odtok vody z půdy.
  • Vodě, která zasakuje do půdy a především do hydrogeologické struktury, to chvilku trvá (měsíce, roky, desetiletí), než začne vytékat do vodních toků.
  • Čím níže je hladina podzemní vody pod terénem, tím méně vody je pak ve vodních tocích, pramenech, ve studních a mokřadech.
  • Čím méně je vody ve vodních tocích, tím větší máme hydrologické sucho.

Akumulace a retence vody jsou dvě odlišné problematiky

Tolik logika věci. Co se vlastně děje v české krajině? V posledních letech se zvyšuje teplota vzduchu. Se zvyšující se teplotou vzduchu se zvyšuje evaporace a evapotranspirace. Současně se mění variabilita srážek a vzrůstá jejich extremita (často větší jak dvacetiletá). Toto vše je dokladována v mnoha pracích klimatologů, o tom není třeba jakkoliv pochybovat.

Na zemědělské půdě, ale i v lesích pak vzniká rychlý, nezadržený přímý odtok (povrchový a podpovrchový) vody z krajiny, ten nám „pomáhá vytvářet“ i dlouhodobější sucho, snižuje vitalitu keřové a stromové vegetace.

Změna klimatu, přívalové povodně, výrazná eroze půdy, sucho agronomické, hydrologické, meteorologické, nedostatek vodních zdrojů pro zajištění zásobování obyvatel pitnou vodou vytvářejí obrovský tlak na zásobování vodou celé krajiny i měst. Pro zásobování obyvatel vodou ze studní, vyrovnané průtoky i na malých tocích, kde se neplánují vodní nádrže na vodních tocích, pro vodu v mokřadech potřebujeme více vodu zasakovat a podporovat umělou infiltraci, vytvořit tedy větší akumulaci vody pod terénem!

Naproti tomu voda zachycená retenčními opatřeními, voda, která zůstává na povrchu, se podílí na zvýšení evapotranspirace z území! Retenční opatření mají tak pozitivní vliv z hlediska ochlazujícího účinku vegetace, jsou důležitá při poutání vzdušného CO2, podporují vitalitu vegetace, omezují agronomické sucho v půdě, zlepšují jakost vod, omezují následky přívalových srážek, omezují erozi půdy a podporují biodiverzitu krajiny.

Lze tedy usoudit, že opatření v krajině podporující retenci vody mají na vodní zdroje, tvořící se na zemědělské a lesní půdě, využitelné pro lidskou potřebu vliv spíše negativní. Proto v krajině potřebujeme budovat i vodní nádrže (ale to je jiný příběh, než tento).

Akumulace a retence vody jsou tedy dvě odlišné problematiky, které je nutno adaptačními opatřeními řešit zcela odlišně, až protikladně. Obě tyto problematiky je však možno řešit společně, a to jak v lesích, tak i na zemědělské půdě. Ale jak?

Problémy jsou i jinde

Hodně se diskutuje o tom, jak nás mokřady, „kachňáky a bahňáky“ zachrání od „klimatické změny“. Mokřady, stejně jako malé vodní nádrže a rybníky samy o sobě „vodu nevytvářejí, spíše ji pouze akumulují a výparem spotřebovávají“, rychle vyschnou, pokud nejsou stabilně dotovány vodou ze srážek, nebo vodou povrchovou a podzemní. Je třeba si uvědomit, kde vlastně vzniká mokřad? Tam, kde je nepropustné podloží, malá rychlost vsaku vody do půdy, je k dispozici dostatek vody a voda má možnost se někde hromadit, akumulovat.

Proto mokřadům může pomoci v době beze srážek pouze voda vyvěrající z vysoké hladiny podzemní vody, nebo dotace vody z vodní nádrže nebo z vodních toků. A bez drobných technických opatření (viz tab. 1) k zadržení rychle odtékající vody více vody do půdy a horninového prostředí nedostaneme!

Dlouhodobější sucho, regionální i místně lokalizované přívalové povodně, eroze půdy, zhoršená jakost vody ve vodních tocích a nádržích nám připomínají, že ta naše česká krajina má dost viditelných problémů, které souvisejí se zadržením a vsakováním vody do půdy a hydrogeologického profilu, jak s retencí - krátkodobým, dočasným zadržením vody, tak i s akumulací vody - dlouhodobým zadržením vody v krajině.

Problémy jsou však i jinde, voda nám nekontrolovatelně odtéká z lesů, z lesních cest, z lesních svážnic, z polních cest, z městských komunikací. A tato rychle odtékající voda za intenzivních či dlouhodobých srážek nás zajímá až tehdy, kdy je buď sucho - není dostatek vody v místních studních, nebo když dojde k vytopení vesnic a měst přívalovými srážkami. Ale ta voda, co rychle odtekla, musí někde chybět a nese sedimenty do vodních nádrží.

Principy zadržení vody v krajině (Kvítek et al., 2018) za výrazných (S-O) musí současně zahrnovat obě uvedené a odlišné problematiky:

  • Při S-O událostech je třeba zachytit vodu na zemědělských pozemcích, nejlépe v jejich horních nebo středních částech subpovodí, kde jsou propustné půdy a hladina podzemní vody se nachází ve větší hloubce, například pomocí záchytných liniových technických prvků (např. záchytné příkopy, záchytné průlehy) s pásy trvalých travních porostů. Zde musí dojít k infiltraci vody a sedimentaci nerozpuštěných látek. Tato technická opatření významně omezují erozi půdy a současně musí mít minimálně pasivní systém regulace odtoku vody a systém umělé infiltrace vody do hydrogeologické struktury, aby voda a sedimenty nebyly po zachycení rychle odváděny do vodních toků, rybníků a vodních nádrží.
  • Navazujícím opatřením musí být transformace a využití živin a zachycených látek v travních porostech, v půdním profilu, v mokřadech, v malých vodních nádržích, apod. Toto se týká i požadavků na vyústění a regulaci odtoku vody z drenážních systémů.
  • Následně je možno vodu akumulovat k jejímu dalšímu využití. S tím souvisí i problematika vodních nádrží, rybníků, zasakování vody do hydrogeologické struktury, různé formy závlah, včetně podzemní závlahy podmokem, popř. jiné její využití přečerpáváním do horních částí subpovodí, kde může voda infiltrovat za vhodných podmínek do hydrogeologické struktury – umělá infiltrace!

Opatření musí být propojena

Ve smyslu úvah o zvýšení retence a zlepšení jakosti vody byla v roce 2015 ve veřejné soutěži soutěžena zakázka – projekt, kterou zadalo Povodí Vltavy, státní podnik ke zpracování s názvem „Příprava listů opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění pro plány dílčích povodí“, v rozsahu 3 000 ks. opatření typu A. Tato veřejná zakázka byla v roce 2019 skončena.

Od 1. 5. 2018 byl speciálně pro povodí VN Švihov na Želivce řešen další projekt s názvem „Přírodě blízká a technická opatření na zemědělské půdě v povodí VN Švihov na Želivce“, kdy požadavkem Povodí Vltavy, státní podnik bylo zpracování listů opatření typu A v rozsahu min. 450 ks. opatření, s důrazem na jejich projednání se zemědělskými subjekty hospodařícími v povodí.

Projekty zpracovávalo konsorcium firem: VÚMOP, v.i.i., ČVUT, Sweco cz a VRV, a.s a současně byl vytvořen atlas plošného zemědělského znečištění vod pro celé povodí Vltavy, přístupný na https://atlaspvl.vumop.cz/ a více Zajíček a kol. (2020)

Aby systém opatření dobře fungoval, musí jít o SYSTÉM OPATŘENÍ, ne ad hoc vytvářená jednotlivá opatření. Opatření musí být propojena. Musí být vytvořena soustavu opatření v subpovodích (50 - 100 ha). Vzhledem ke zjištěným výzkumným poznatkům je zřetelné, že i jakost povrchové a podzemní vody lze ve velké míře řešit pomocí retence vody v povodí, na pozemcích zemědělského půdního fondu. Odtud voda odtéká, proto je třeba ji i zde zadržet.

Ve vztahu k jakosti těchto vod byla naformulována následující teoretická zásada: ze zemědělského subpovodí by měla odtékat, i za extrémních hydrologických podmínek, povrchová i podzemní voda v dobré jakosti a v neškodném množství. Propojená ochrana množství a jakosti vod, tedy aplikace pojmů retence a akumulace vod na zemědělském půdním fondu do zemědělské praxe by pak mohla významně snížit zatížení vodních toků a vodních nádrží sedimenty, nutrienty a cizorodými látkami, významně snížit vodní erozi půdy, zvýšit zásobu vody v půdě a zvýšit akumulaci vod v povodí, částečně řešit sucho, povodně, zvýšit malé zásoby podzemních vod, a to vše současně (Kvítek, 2015, Kvítek et al., 2016).

Obrázek 1 : Vyznačené povodí Vltavy spolu s rozvodnicí vlašimské Blanice

Obrázek 1 : Vyznačené povodí Vltavy spolu s rozvodnicí vlašimské Blanice

Vzhledem k pilotní povaze projektu, jehož cílem bylo navržení 3 000 ks. „Listů opatření typu A“ v celé ploše vybraného území, bylo rozhodnuto nenavrhovat opatření roztříštěně po celé ploše povodí Vltavy, ale naopak koncentrovat je do menšího území, na kterém bude možné dobře posoudit účinnost opatření.

Vyhodnocení účinnosti navržených opatření pak bylo provedeno pro hydrologicky ucelené území vlašimské Blanice (uzávěrový profil Radonice), na ploše 540 km2. Toto povodí bylo vybráno na základě výsledků kategorizace kritických lokalit obou typů znečištění a potvrzeno i terénním průzkumem. Z celkem 71 povodí IV. řádu povodí vlašimské Blanice bylo 31 povodí IV. řádu identifikovaných jako ohrožených povrchovým odtokem (Obrázek 1).

Z hlediska podpovrchových zdrojů znečištění bylo v tomto povodí identifikováno jako ohrožených 50 povodí IV. řádu. Bylo proto vybráno celkem 48 dílčích povodí IV. řádu. V těchto povodích byl proveden návrh ochranných opatření na zmírnění povrchového odtoku v rozsahu celkem 3 440 listů opatření typu A. Z těchto opatření je 2 391 primárně protierozních, 610 opatření primárně na drenážních systémech, 147 opatření kombinovaných a 294 doprovodných.

Čím později začneme, tím to bude finančně náročnější

Výsledky projektu „Příprava listů opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění pro plány dílčích povodí“ jsou uvedeny zde. Objem zadržené vody dosáhl pomocí různých opatření 3,5 mil. m3, nejedná se o zadrženou vodu v půdě, ale v technických opatřeních, kterou by bylo možno umělou infiltrací vsakovat.

Modelem WATEM/SEDEM (ČVUT) se zahrnutím 3 440 opatření (Tabulka 1) byla zjištěna účinnost u transportu splavenin 30% (snížení o 13 300 t/rok), účinnost u transportu erozního fosforu 37% (snížení o 6,9 t/rok). Typy a celkové počty navržených opatření jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 1: Celkový počet opatření s jednotlivými typy na vlašimské Blanici (pro zobrazení klikněte na tabulku)

Empirickým modelem (VÚMOP) se zahrnutím 496 opatření pro drenážní systémy bylo dosaženo snížení odnosu N-NO3 o 55 t/rok (24%), snížení odnosu fosforu o 275 kg/rok (19 %).

Investiční náklady byly vyčísleny na 3 mld. Kč a provozní náklady jsou kalkulovány 130 mil. Kč/rok. Podobných výsledků byly dosaženo i u projektu „Přírodě blízká a technická opatření na zemědělské půdě v povodí VN Švihov na Želivce“. Na tomto příkladu je vidět, že 70 let absence účinných opatření k zadržení vody v krajině, včetně omezení eroze a snížení následků sucha, zvýše ní hladiny podzemní vody a zlepšení jakosti vody se projevuje i na ceně opatření! Čím později začneme, tím více to bude finančně náročnější, materiálové vstupy investičních opatření a eskalace ceny půdy v posledních letech jsou toho dokladem (Kvítek et al., 2018).

Zpracované listy opatření typu A jsou podkladem Plánu dílčích povodí. Následné zpracování návrhu plánu příslušného dílčího povodí Dolní Vltavy, bude důsledně probíhat dle ustanovení § 25 a § 26 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V rámci procesu zpracování předmětného plánu před jeho schválením zastupitelstvy příslušných krajů bude několik připomínkových řízení, v rámci kterých bude moci veřejnost, tedy i zemědělské subjekty, obsah plánů ovlivnit, včetně podávání připomínek v rámci procesu SEA. Na konci uvedeného procesu zpracování předmětného plánu na základě předchozího schválení Národního plánu povodí Labe vládou ČR bude tento plán schválen podle své územní působnosti zastupitelstvem příslušného kraje a to během 1. pololetí 2022.

Realizace schválených přírodě blízkých a technických opatření k eliminaci plošných zemědělských zdrojů znečištění bude možná po roce 2022, po zpracování konkrétních prováděcích projektů opatření uvedených v „Listech opatření typu A“ a následném povolení jejich vlastní realizace příslušnými vodoprávními úřady.

Při řešení projektu „Listy typu A“, bylo zjištěno (PVL, 2019), že z finančního hlediska jsou opatření ztrátová! Z ekonomického hlediska, při započítání celospolečenských efektů, mimoprodukčních funkcí zemědělství:

  • výrazné zlepšení jakosti vody,
  • výrazné omezení eroze půdy,
  • snížení rizika lokálních záplav,
  • snížení doby agronomického a hydrologického sucha,
  • zvýšení hladiny podzemní vody,
  • zvýšení retence vody v půdě,
  • zvýšení akumulace vody v povodí,
  • ochlazující účinek vegetace,
  • zvýšené poutání vzdušného CO2,
  • zvýšení vitality keřové a stromové vegetace, jsou opatření celospolečensky výhodná!

Toto řešení vychází z Certifikované metodiky MZe ČR74469/2016-15120 z roku 2016, která může být uplatněna na celém území státu. Metodika vychází z metody kritických bodů odtoku vody z krajiny. Pojem kritický bod (KB) pochází z termínu HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Point) a je obecně používán v mnoha oblastech od potravinářství (Panisello, Quantick, 2001), kde definuje body, ve kterých je vysoká pravděpodobnost kontaminace potravního řetězce až po odtok vody a ochranu vodních zdrojů (Dewettinck et al., 2001).

V metodice byl KB definován jako průnik potenciálně odtékající (i znečištěné) vody z rychlého povrchového odtoku (ze srážek) a podpovrchového odtoku (z drenážních systémů) s recipienty. Tyto body se stávají nejdůležitějším kontrolním místem, které je monitorováno a vyhodnocováno (řízeno) tak, aby možný odtok vody a kontaminace vodních zdrojů byla vyloučena, či významně snížena. Takto je zpracováno celé území Povodí Vltavy.

Vláda České republiky se problematice dopadů klimatické změny na stabilitu vodního režimu krajiny v uplynulých letech intenzívně věnovala a nadále je jednou z jejích priorit. Byla mj. přijata Usnesení vlády ČR „K přípravě realizace opatření pro zmírnění negativních dopadů sucha a nedostatku vody (usnesení č. 620/2015)“, Usnesení vlády ČR „O Koncepci ochrany před následky sucha pro území České republiky (usnesení č. 528/2017)“, byla vytvořena „Národní koalice pro boj se suchem“ složená z pracovníků státní správy, samosprávy, odborných a vědeckých institucí, akademických pracovišť i soukromého sektoru, byla ustanovena a pracuje Meziresortní komise Voda – Sucho.

V rámci zpracované průběžné „Poziční zprávy o pokroku při plnění Koncepce ochrany před následky sucha pro území České republiky za rok 2019“ je v příloze 6. - Stav plnění opatření z koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky ke konci roku 2019 - uveden pod body 4.1 - 4.3 výčet opatření, ve kterých ale zcela absentuje problematika retence a akumulace vody na zemědělské a lesní půdě pomocí drobných technických opatření, mimo rybníků, včetně doporučení k realizaci těchto opatření.

Většina opatření uvedených v bodě 4.3. (Zvýšení ochrany půdy před účinky eroze, Organická hmota v půdě a opatření na její zachování a zvýšení, Změna zemědělské politiky v oblasti podpory pěstování energetických plodin, Podpora rozvoje ekologického zemědělství, Podpora principů precizního zemědělství, Podpora provádění komplexních pozemkových úprav), jsou mimo pozemkové úpravy pouze dílčími, úzce a specificky zaměřenými opatřeními na zlepšení či precizaci zemědělství.

Pozemkové úpravy, to by mohl být účinný nástroj, pokud však někdo tento systém zná, je jistě obeznámen s jeho limitujícími podmínkami a současně ví, jaké zde mohou vznikat, až na výjimky projekty, včetně těch realizovaných. Jedná se o dlouhodobě neřešené problémy: prioritou je výstavba polních cest, chybí pozemky pro realizaci vodohospodářských opatření, chybí dostatečné finanční zdroje.

Samostatnou kapitolou je omezení eroze půdy. Výpočty pomocí modelů i praxí zjištěné a doložené erozní události ukazují, že agrotechnická a organizační opatření jsou účinná do návrhové srážky 2 - 5 let. A navíc protierozní vyhláška je již delší dobu „u ledu“.

V celém dokumentu Poziční zprávy nejsou uvedena žádná opatření reagující na výskyt extrémnějších srážek, kdy dochází k nekontrolovatelnému odtoku vody i ze zatravněných a zalesněných pozemků, natož pak z orné půdy. Opatření, která se v současnosti realizují, nebo připravují, nejsou systémově pojata (na jedné lokalitě či katastrálním území resp. povodí), spíše se jedná o metodu “rozsypaného čaje“, často jsou i nekomplexní a vzájemně neprovázaná.

V této souvislosti je třeba podotknout, že nějaký dlouhodobý, opravdu dlouhodobý, komplexní a systémový program, který by masivně (ne jen ad hoc a jen někde jako doposud) podporoval realizaci opatření přímo v zemědělské praxi, není zatím vytvořen.

Též se musíme ptát, proč se zemědělci nijak nehrnou do realizace navrhovaných opatření, proč se o vodu nezajímají, na konference a semináře často nechodí. A přitom je to tak jednoduché. Nejúžasnější motivací na tomto světě jsou peníze, pokud pomineme zaujetí pro věc. Je důležité, aby finanční zdroje ze Společné zemědělské politiky směřovaly přímo k investorovi, a tím je zemědělec.

Základním předpokladem pro realizaci nového programu je zvýšení zájmu zemědělských subjektů o praktickou realizaci potřebných opatření, zejména na zemědělské půdě, a zvýšení jejich motivace být součástí tohoto procesu. Proto je nezbytné upravit možnosti financování těchto opatření ve smyslu zjednodušení a zejména sjednocení meziresortních pohledů.

Je důležité, aby veškeré finanční zdroje (v rámci společné zemědělské politiky, evropské zelené dohody, obecně evropských i národních finančních zdrojů) směřovaly přímo k investorovi, kterým je zemědělec (zemědělsky podnikající subjekt) nebo obecně vlastník předmětných ploch potřebných pro realizaci opatření (fyzická osoba, obec, a pod). Tak, jako se každá obec a město starají o své cesty, parky, pozemky, osvětlení a sběr odpadu, tak i zemědělec či vlastník by neměl zajišťovat pouze zemědělskou produkci, ale měl by se starat i o veškeré mimoprodukční funkce zemědělství (zemědělské krajiny), tedy i o aktivity související s retencí vody v krajině a se stabilitou vodního režimu krajiny jako celku.

Z tohoto pohledu musí být zcela nově formulován (doplněn) systém dotační politiky pro realizaci praktických opatření k podpoře retence a akumulace vody v krajině. Aktualizace používání finančních zdrojů směřujících do obhospodařování zemědělské krajiny nesmí mít negativní dopad na ekonomiku zemědělsky hospodařících subjektů či obecně ekonomickou situaci vlastníka pozemku, naopak v některých případech může v rámci realizace opatření ve veřejném zájmu (obnova vodního režimu) docházet i ke zhodnocování pozemků oproti stávajícímu využití.

Koncipování a následná praktická realizace programu by zabránila také každoročnímu neúčelnému vynakládání značných finančních prostředků na opakované opravy infrastruktury měst a vesnic, cestních sítí po přívalových srážkách, pravidelnému odbahňování vodních nádrží a rybníků zanesených zeminou z eroze půdy, či na lesním půdním fondu řešení kůrovcových kalamit jako důsledku špatného hospodaření v lesích v minulosti, i s ohledem na jeho funkce v ochraně a stabilizaci vodního režimu krajiny.

Prohlubování studní při suchu je sice účinné, ale jinak krátkozraké

Zasakování vody do půdy a do horninového prostředí a následné dlouhodobější zadržování vody v těchto strukturách se musí stát jednoznačnou prioritou státu a jednoznačnou prioritou zodpovědných rezortů – Ministerstva financí, Ministerstva zemědělství a Ministerstva životního prostředí. Plnění programu bude vyžadovat značné finanční a materiálové náklady a proto je nutno předpokládat, že finanční zdroje budou alokovány především ve státním rozpočtu.

Přijetím tohoto programu by stát vytvořil podmínky pro dlouhodobou, koncepční a systémovou realizaci potřebných opatření. Prohlubování studní při suchu je záležitostí sice účinnou, ale jinak krátkodobou i krátkozrakou, vodu ze studní vyčerpáme v určitém časovém období.

Pokud nebudeme vodu zasakovat ve větší míře do půdy a hydrogeologické struktury a bude rychle odtékat při srážkoodtokových událostech po povrchu, co budeme dělat, až vodu ze studní vyčerpáme? Přetrvávající nekoordinované resortní postupy a pohledy a rigidní administrativně-organizační struktura jednotlivých programů, včetně upřednostňování úzkých resortních pohledů při nastavování dotačních podmínek a cílů, mnohdy prakticky neumožňuje realizaci v krajině tolik potřebných opatření (neochota změnit stávající dotační pravidla).

Právě drobná opatření systému a komplexní podpory zachycení (retence) a převodu vody do půdy a horninového prostředí (akumulace) tak nemohou být realizována, přitom jsou rozhodujícím prvkem dlouhodobé dostupnosti vody v půdě, říčních systémech a vodních nádržích, včetně rybničních soustav. Je to klíčový prvek celého systému potřebných opatření, který se dotýká 87 % plochy celé České republiky.

Pokud nechceme každoročně a opakovaně, tedy neúčelně vynakládat mnoho finančních prostředků na nekonečné opravy měst a vesnic, cestní sítě po přívalových srážkách, bagrovat pravidelně vodní nádrže a rybníky zanesené zeminou z eroze půdy, pít vodu s pesticidy, plakat nad kůrovcovými kalamitami, je třeba začít již konečně systémová opatření vytvářet a realizovat.

Prohlubování studní při suchu je záležitostí sice účinnou, ale jinak krátkodobou i krátkozrakou, vodu ze studní vyčerpáme v určitém časovém období. Pokud nebudeme vodu zasakovat ve větší míře do půdy a hydrogeologické struktury a bude rychle odtékat při srážkoodtokových událostech po povrchu, co budeme dělat, až vodu ze studní vyčerpáme?

Literatura

[1] Dewettinck, T., Van Houtte, E., Geenens, D., Van Hege, K., Verstraete, W., HACCP (Hazard Analysis and Critical Control Points) to guarantee safe water reuse and drinking water production - A case study. 2001. Water Science & Technology 43(12):31-8.
[2] https://atlaspvl.vumop.cz
[3] Kvítek, T., 2015: Povodně, sucho, eroze, jakost povrchové a podzemní vody, hladiny podzemních vod a společný ukazatel - malá retence vody v krajině. Pozemkové úpravy, 4/2015, s. 3-10.
[4] Kvítek, T., Kulhavý, Z., Koutný, L., Toman, F., 2016: Stanovisko Odboru vodního hospodářství České akademie zemědělských věd k některým názorům a současným problémům vodního režimu české krajiny. Vodní hospodářství 3/2016, s. 23-24.
[5] KVÍTEK, T. a kol., 2018. Retence a jakost vody v povodí vodárenské nádrže Švihov na Želivce. Povodí Vltavy, státní podnik, 488 s.
[6] Panisello, P., J., Quantick, p., C. 2001. Technical barriers to Hazard Analysis Critical Control Points (HACCP).  Food Control 12(3):165-173.
[7] PVL, 2019. Příprava Listů opatření typu A lokalit plošného zemědělského znečištění pro plány dílčích povodí, Etapa M, Povodí Vltavy, státní podnik, Praha, s. 85.
[8] ZAJÍČEK, A., kol., 2020. Návrhy přírodě blízkých a technických opatření na zemědělské půdy v povodí VN Švihov na Želivce. Vodní hospodářství, 4, ročník 70, s. 10-19.

Text vyjadřuje soukromý názor Tomáše Kvítka

Foto: pixabay

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372