Reklama

28. 7. 2016  |  Publicistika  |  Autor: Dvořák Hager & Partners, advokátska kancelária, s.r.o., Mgr. Filip Šilák, Mag. Annamária Tóthová

Evropský soudní dvůr: Co se rozumí pod pojmem zařízení?

Soudní dvůr EU vydal před několika dny rozhodnutí1, ve kterém se vyjádřil k definici zařízení podle směrnice o obchodování s emisemi2. ESD rozhodoval o tom, jestli je možné oddělený sklad uhlí považovat za zařízení nebo alespoň za jeho součást. Tento rozsudek má význam i pro definici zařízení podle směrnice o průmyslových emisích3 a tedy podle zákona o integrované prevenci a kontrole znečišťování životního prostředí4.

Okolnosti případu

Společnost EPZ5 je provozovatelem uhelné elektrárny v Nizozemsku, jejíž výkon je 406 MW. EPZ má uskladněné uhlí na pozemku nacházejícím se 800 m od elektrárny. Tento pozemek je od elektrárny oddělený veřejnou komunikací a uhlí se do elektrárny dováží dopravníkem přes cestu.

V tomto úložišti uhlí dochází k přirozeným ztrátám v důsledku samovolného zahřívání. NEa6 je Správa Nizozemského úřadu pro emise, která odmítla schválit změnu plánu monitorování zařízení a taktéž zamítla stížnost proti tomuto rozhodnutí.

Nadřízený orgán položil ESD otázku, zda je možné považovat sklad uhlí za zařízení, resp. jeho součást, ve smyslu směrnice o obchodování s emisemi (dále jen „směrnice“).

Rozhodnutí

ESD připomenul znění směrnice, které definuje zařízení jako:

  1. stacionární technickou jednotku, v níž se uskutečňuje alespoň jedna z činností uvedených v příloze I (např. spalování uhlí) nebo
  2. jinou přímo související činnost, která má technické spojení s činnostmi prováděnými v dané provozovně, která může mít vliv na znečištění a emise7.

Činnost uvedená v prvním bodě definice se vztahuje na zařízení s celkovým tepelným příkonem minimálně 20 MW.

Nejdříve bylo tedy třeba zjistit, zda lze samotný sklad uhlí považovat za stacionární technologickou jednotku tak, jak je uvedeno v písmenu a), tj. zda se jedná o stacionární technologickou jednotku provádějící alespoň jednu činnost z přílohy I.

ESD uvedl, že i když by se samovolné zahřátí uhlí mohlo považovat za spalování uhlí, ze spisu nevyplývá, že by sklad uhlí měl tepelný příkon vyšší než 20 MW a tudíž jej není možné považovat za samostatnou stacionární technologickou jednotku, jako je uvedeno v první části definice.

Jelikož sklad uhlí nelze považovat za „samostatné zařízení“, bylo potřeba vyřešit otázku, zda nelze považovat sklad uhlí za zařízení podle druhé části definice, tedy zda se nejedná o jinou související činnost, která má technické spojení s činnostmi prováděnými v dané provozovně, která může mít vliv na znečištění a emise.

Aby bylo vůbec možné uvažovat o tom, zda je sklad uhlí zařízením podle druhé části definice, musí existovat tzv. hlavní provoz, kterou je samotná elektrárna.

Splňuje sklad definiční znaky zařízení?

Z okolností případu je zřejmé, že elektrárna je stacionární technologickou jednotkou vykonávající jednu z činností v příloze I směrnice (spalování uhlí) a má vyšší tepelný příkon než 20 MW, v důsledku čehož tedy naplňuje kritéria prvního bodu definice zařízení podle ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372