Zvýšení teploty o kritické 2 stupně
Klíčovým závěrem je skutečnost, že planeta není schopna dlouhodobě unést současné modely výroby a spotřeby. Pokud nedojde k zásadní celosvětové změně výrobního a spotřebního chování, lze předpokládat, že průměrná teplota globálně vzroste o více než dva stupně Celsia, což je prahová hodnota, při jejímž překročení dojde k významným a potenciálně nezvratným změnám životního prostředí.
Odhady Evropské agentury pro životní prostředí navíc ukazují, že nárůst globální teploty o dva stupně zvýší roční náklady na škody spojené s klimatickými změnami globálně až o 120 miliard EUR. V případě zvýšení teploty o tři stupně, se pak tyto náklady zvýší až o 190 miliard EUR ročně.
To je také jedním z důvodů, proč se většina zemí světa dohodla na cílech pro snižování emisí skleníkových plynů v atmosféře a tyto cíle zakotvila v roce 2015 v Pařížské dohodě. Tu dosud ratifikovalo 185 zemí světa.
Tím také dala úsilí o snižování emisí skleníkových plynů do atmosféry silný politický mandát. Imperativem pro snížení vlivu člověka na změny klimatu je úprava současných modelů výroby a spotřeby a přechod k nízkouhlíkovému oběhovému hospodářství. K tomu, aby do roku 2100 nedošlo ke zvýšení teploty o kritické 2 stupně, je zapotřebí, aby se emise CO2 celosvětově snižovaly nejméně o 6,5 % ročně.
Ceny emisních povolenek nebudou klesat, ba naopak
Evropská unie je v tomto ohledu tahounem v úsilí o snižování emisí skleníkových plynů a ve svém Rámci pro klima a energie se zavázala snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů minimálně o 40% (vzhledem k úrovni roku 1990). Trend dalšího snižování těchto emisí se předpokládá i po roce 2030, což je deklarováno v nově vytvořené Strategické vizi - Čistá planeta pro všechny.
Důležitým ekonomickým impulsem pro snižování emisí skleníkových plynů se v současné době stává evropský systém emisního obchodování (povolenky), kde cena povolenek začala v roce 2018 dynamicky růst z předchozích průměrných 5 – 7 EUR za tunu emisí až na současných 20 – 23 EUR.
Také dlouhodobý odhad vývoje ceny povolenek nenaznačuje, že by jejich cena měla v budoucnosti klesat. Spíše naopak. Rostoucí cena emisních povolenek pochopitelně ovlivňuje strategické rozhodování emitentů skleníkových plynů o investicích do nových technologií, které umožní snížit energetickou náročnost průmyslové výroby, zvýšit využívání alternativních zdrojů energií či efektivní záchyt emitovaného CO2 a dalších skleníkových plynů.
V této souvislosti je účelné připomenout, že Česká republika je emisně velmi náročnou ekonomikou a v podílu emitovaného CO2 na jednotku produkce se řadí společně s Bulharskem, Estonskem, Polskem a Litvou mezi emisně nejnáročnější ekonomiky EU. Závazky české vlády na snižování emisí CO2 v režimu evropského systému emisního obchodování o 21 % do roku 2020 (vzhledem k roku 2005) a o 43 % do roku 2030 lze považovat spíše za konzervativní.
CO2 jako možná surovina?
V každém případě ale jak politické závazky, tak i ekonomické faktory spojené s evropským systémem emisního obchodování vytvářejí významné stimuly pro investice do výzkumu a vývoje nových technologií, které umožní efektivně nakládat s energetickými zdroji a eliminovat únik odpadního CO2 a dalších skleníkových plynů do atmosféry. V této souvislosti je patrný i významný paradigmatický posun v evropské podpoře výzkumu zaměřeného na omezování negativních vlivů člověka na změnu klimatu.
Zatímco v nedávné minulosti se evropská podpora výzkumu v této oblasti zaměřovala především na výzkum alternativních zdrojů energií a nízkoemisních technologií, nově se začíná pohlížet na CO2 jako na možnou surovinu pro další zpracování v chemickém a jiném průmyslu. Výzkum se tak začíná stále více orientovat na technologie, které umožní CO2 efektivně zachytávat a s využitím sluneční energie transformovat do chemických sloučenin využitelných pro další zpracování.
K této změně pohledu na CO2 v evropské politice výzkumu významně přispěla mimo jiné zpráva projektu SCOT (Smart CO2 Transformation) z roku 2016, která nastínila možné směry a cíle výzkumu vedoucí k efektivnímu využívání odpadního CO2. Tyto cíle se nyní začínají zhmotňovat do konkrétních iniciativ připravovaných konsorcii špičkových evropských výzkumných institucí a podniků, které by měly významně posunout výzkum v oblasti procesů transformace CO2 a dalších skleníkových plynů do průmyslově využitelných surovin či přímo zdrojů energie.
V současné době jsou v této oblasti realizovány dva přípravné evropské projekty – Energy-X a SUNRISE. Je pozitivní, že v obou projektech má Česká republika své zastoupení díky Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Tyto přípravné projekty by měly pomoci ukázat perspektivní směry ve vývoji technologií pro efektivní konverzi sluneční energie a skleníkových plynů do průmyslově využitelných chemikálií a skladovatelných zdrojů energie.
V tomto kontextu politického, ekonomického i technologického vývoje se můžeme na problematiku emisí CO2 dívat jako na významnou příležitost, kde současné investice do výzkumu, vývoje a nových technologií se mohou v budoucnu mnohonásobně vrátit. Podmínky v ČR pro to máme – kvalitní výzkum, ekonomický zájem podniků a politický mandát spojený se závazky ČR v oblasti snižování emisí CO2. K tomu, abychom uspěli, je však potřeba intenzivní spolupráce všech těchto subjektů založená na sdílené vizi a společném úsilí.
Komentáře