Reklama

8. 8. 2016  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Co ty na to, průmysle?

Dotaz položený zástupcům průmyslu k nově se tvořící odpadářské legislativě.

Hlavním cílem nového zákona o odpadech je odklon odpadu ze skládek. Motivací má být změna, resp. navýšení skládkovacího poplatku. Zdá se to být logické. Existuje však množství bodů, které takto vyloženou změnu činí velmi obtížně splnitelnou, nebo nedostatečně pojmenovanou či vymezenou, některé subjekty ji označují za kontraproduktivní.

Výrobky s ukončenou životností se zase potýkají s problémem na straně zpracovatelů, respektive jejich výběru. Proto předkládáme několik vybraných pohledů ze strany neúřednické, tedy očima praxe.

Radek Hacaperka, CECED CZ - Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů

Když jsem byl požádán o příspěvek ohledně nově připravované legislativy, byly mi sděleny dva požadavky, na které body se zaměřit; a to kladné stránky nových zákonů a naopak také na jejich slabiny. Musel jsem hodně přemýšlet, abych byl dostatečně objektivní.

Pokud mám být upřímný, tak nejkladnějším bodem celé legislativy je to, že vzniká. A to především, že vzniká odděleně od zákona o odpadech také nový Zákon o výrobcích s ukončenou životností (ZVUŽ ). Díky tomu dochází k nastavení rovných pravidel a podmínek pro fungování kolektivních systémů.

Zároveň dochází k zamezení činnosti fiktivních systémů, které jen vybírají poplatky s nulovým plněním povinností výrobců. Dále bych vyzdvihl snahu MŽP implementovat do ZVUŽ institut Koordinačního centra pro realizaci vnitřní kontroly plnění povinností KS a metodicky jednotného způsobu kontroly výrobců a zpracovatelů.

Naopak jako velmi negativní bod vidím snahu zavádět povinnost obchodovat VUŽ primárně přes komoditní burzy. A to z více důvodů. Jednak zde nejsou na burzách vůbec žádné zkušenosti s obchodováním elektroodpadu, protože se jedná o naprosto nehomogenní komoditu.

Dále to vůbec není běžné nikde v Evropě. A to hlavní je, že tímto se výrobcům zamezuje jakkoliv zodpovídat za další nakládání s elektroodpadem po jeho sběru, což je v rozporu nejen s evropskou, ale i českou legislativou. Také to může znamenat neúměrnou finanční zátěž pro kolektivní systémy i pro zpracovatele, nejistotu zpracovatelů při investicích do technologií a v neposlední řadě riziko nesplnění stanovených kvót využití.

Papír pro recyklaci zatím zůstává legislativně odpadem

Lucie Janoušková, Český svaz zaměstnavatelů v energetice

Český svaz zaměstnavatelů v energetice vítá oddělení legislativní problematiky nakládání s odpady od nakládání s vybranými výrobky s ukončenou životností. Oba návrhy zákona jsou dobrým základem pro další diskusi.

Při jejich dopracování by se měl brát zřetel zejména na legislativu Evropské unie, některá ustanovení těchto zákonů by se snadno mohla dostat do sporu s principy oběhového hospodářství.

V případě novely zákona o odpadech má Svaz zásadní problém se zpoplatněním skládkování neodpadových materiálů či nepřiměřeným zvýšením již zavedených poplatků. Je třeba přesně definovat jednotlivé pojmy jako například, co je odpad a co „neodpad“.

Souhlasíme s návrhem Ministerstva životního prostředí ohledně skládkování komunálního odpadu a jeho zákazu od roku 2024. Návrh by měl jednoznačně reflektovat a prosazovat hierarchii nakládání s odpady tak, jak je uvedena ve Směrnici o odpadech, a to včetně energetického využití odpadu.

Nedostatky v návrhu zákona o výrobcích s ukončenou životností vidíme hlavně v předepsaných pravidlech pro jejich obchodování. Dle nové legislativy by byla možnost jejich obchodování pouze přes komoditní burzu nebo formou veřejné soutěže, čímž jsou naprosto vyloučeny dnes běžně používané obchody, jako je přímý prodej mezi právnickými osobami.

Navržené dva způsoby obchodování přímo znemožňují výrobkům a jimi vytvořenými kolektivními systémy plnit požadavky na zajištění stanovených procent sběru výrobků s ukončenou životností, ale přesto se výrobcům plnění této povinnosti ukládá.

Jan Gemrich, Svaz výrobců cementu ČR

Předkládaný návrh zákona o odpadech byl nepochybně veden snahou ambiciózně řešit problémy v národním odpadovém hospodářství při respektování požadavků evropské legislativy.

Nicméně stále obsahuje problémové body. V současné podobě například nedostatečně řeší pojmy „odpad – neodpad“. Rovněž pojem „druhotná surovina“ není v návrhu zákona definován a dostatečně využit. Důležitost definice a využití druhotných surovin se objeví nejpozději v okamžiku přijetí revidovaných evropských směrnic s ohledem na pravidla oběhového hospodářství.

Z pohledu oboru výroby cementu a vápna je zásadním nedostatkem zařazení spoluspalování (tepelné zpracování) odpadu u činnosti 4.7.0 a 4.8.0 do kategorie R1, protože spoluspalování odpadu v cementářských a některých vápenických pecích je kombinací energetického a materiálového využití.

Bohužel toto zařazení je obsaženo už v evropské legislativě. Řada podstatných úprav odpadového hospodářství má být řešena prováděcími předpisy. Některé budou mít zcela zásadní vliv na nakládání s odpady a jejich hodnocení. Bez jejich znalostí však nelze odpovědně návrh zákona hodnotit.

Zvýšené náklady by jistě neuvítali ani výrobci, ani spotřebitelé

Jaroslav Vladík, RETELA, s.r.o.

Je příjemné, že lze začít pochvalou. Po mnoha letech vznikl návrh, který vyčleňuje specifickou problematiku VUŽ z obecného zákona o odpadech. Úskalí spočívá v tom, že se zde střetávají legitimní zájmy různých zainteresovaných skupin, kterými jsou:

  • spotřebitelé, kteří mají být co nejméně zatěžováni „ekologickou daní“ ve formě recyklačních poplatků v cenách elektrospotřebičů a mají mít možnost tyto vysloužilé spotřebiče co nejsnadněji odevzdat na místa k tomu určená;
  • podnikatelské subjekty, které mají mít možnost soutěžit o účast na všech fázích procesu ekologické likvidace s přiměřeným ziskem (zpracovatelé, svozovky, auditoři, atd..);
  • státní správa, která má dbát na vytvoření rovných podmínek bez nadbytečných bariér a zavádění prvků jdoucích nad rámec evropských směrnic;
  • výrobci/kolektivní systémy [KS] na jejichž bedrech je zajištění plnění stanovených cílů.

Důsledkem výše uvedeného je fakt, že stovky připomínek k ZoVUŽ jdou velmi často proti sobě, což je velká výzva pro jejich vypořádání ze strany MŽP. Vzhledem k omezenému rozsahu příspěvku se zde zmíníme jen o těch, které považujeme za zásadní.

  1. Jednou z připomínek, která se setkala s kritikou prakticky všech subjektů, je stanovení nových podmínek pro provozovatele kolektivních systémů. Toto kritizují jak současní provozovatelé KS (retroaktivní zasahování do vlastnických práv), tak ÚOHS s kritikou omezovaní hospodářské soutěže (proč jen „velcí“ a jak velcí výrobci by směli být vlastníky), tak Úřadu vlády, že se jedná o nepřípustný zásah do ústavním pořádkem zaručeného práva podnikání současných společníků.Zde má tedy MŽP jednoduchou úlohu tuto anomálii napravit a ponechat současný stav, který nikomu nevadí. V opačném případě se lze obávat řady žalob od postižených subjektů, často i nadnárodních firem.
  2. Obdobná situace je u institutu Pověřeného zástupce, kdy je bezdůvodně odpírána možnost zajišťovat tuto funkci kolektivním systémům.Praxe ukazuje, že u KS, které jsou zastoupeny v evropských asociacích jako WEEE Fórum či WEEELABEX a mají mnohaleté pozitivní renomé u zahraničních agentur, je tato funkce zahraničními klienty poptávána a k jejich spokojenosti zajišťována.Také zde by mohly hrozit soudní spory od těchto velkých zahraničních klientů. Není zřejmé, v čemž by nově založené „eseročko“ mohlo bez zkušeností toto zajišťovat kvalitněji.
  3. Překvapivě mnoho negativních připomínek směřovalo k mechanismu burzovních obchodů. Přitom kritika zaznívá jak od těch, kteří namítají, že se k nim nedostane od KS materiál a kritizují propojení některých KS se zpracovatelskými kapacitami, tak také od těch, kteří čelí kritice, že materiál nenabízí ...

 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372