Dnes jsme do diskuze o výhodách a nevýhodách různých modelů zařadili odborníky z praxe a názor Ministerstva zemědělství.
Jaké jsou výhody a nevýhody oddílného versus vlastnického/municipálního modelu?
Ministerstvo zemědělství:
V ČR máme velice pestrou škálu nejen modelů provozování, ale i vlastnění subjektů jak provozních, tak i vlastnických. Stejně tak zde máme veliký počet vlastníků (více než 6 tisíc) a provozovatelů (více než 2,5 tisíce) infrastruktury VaK a i diametrálně rozdílně velké provozní celky.
Z tohoto důvodu by nebylo správné generalizovat výhody a nevýhody zmiňovaných dvou modelů, protože bychom našli negativní i pozitivní příklady u obou modelů. Spíše by bylo tedy možné zmínit potenciální výhody a případná úskalí těchto modelů.
Potenciální výhodou provozního modelu je vyšší tlak na efektivitu provozování. Toto je však podmíněno správně nastavenou soutěží (koncesní) na vhodně zvolenou (přiměřenou) časovou periodu.
%pst%
Zároveň je zde nutnou podmínkou, aby měl vlastník infrastruktury dostatečnou strukturu a know-how pro strategická rozhodnutí o správě a rozvoji infrastruktury (vč. nastavení přiměřeného nájmu) a pro kontrolu činnosti provozovatele. Potenciální výhodou vlastnického modelu je, že má vlastník vše ve svých rukou, včetně rozhodování o vygenerovaném zisku.
Možným úskalím je u tohoto modelu určité „zakonzervování“ stavu, možný politický vliv na obsazování manažerských pozic v municipálních subjektech a snižování efektivity.
Vladimír Kos, SMP CZ
Na každém z obou modelů bychom našli nějaké výhody a nevýhody. Myslím ale, že v současné situaci, a to nejen v ČR, nejde o porovnávání výhod a nevýhod, ale prostě oddílný model nepřinesl očekávané výhody. Navíc se změnily okolní podmínky pro tento typ služeb v oblasti zásobování vodou a odkanalizování.
V rozvinutých zemích jsou znalosti a vyšší kvalita, které měl oddílný model přinést, zcela dostupné a nejsou výhradním know-how privátního provozovatele, a tak je úroveň služeb kvalitativně stejná u obou modelů. Proto vadí u oddílného modelu vyšší cena, složitost vztahů, podmínky pro dotace, zisk provozovatele atd. V důsledku toho se nacházíme v etapě označované jako remunicipalizace, tedy převodu služeb zpět pod přímou veřejnou kontrolu.
Není to tím, že by oddílný model měl nějaké zásadní nevýhody, ale je to trend vzniklý po fázi outsoursingu (privatizaci) některých veřených služeb. Je to politické téma a je to téma atraktivní. V ČR se blížíme ke konci celé řady provozních smluv, a tak se remunicipalizace bude často objevovat jako politický námět na změnu.
V ČR jsme se k remunicipalizaci služeb nasměrovali v dokumentu vlády Strategický rámec Česká republika 2030, schváleném v dubnu 2017, kde se v odstavci 237 přímo říká: „Po uplynutí smluvních vztahů se zahraničními partnery by stát měl zvážit kroky k významnému návratu k odpovědnosti za provozování vodárenské infrastruktury všech úrovní do pravomoci ČR a její správy, či identifikování možných nástrojů regulace pro integraci vlastníků. Tímto opatřením lze docílit významného posílení investic do její obnovy v nadcházejících dekádách."
Antonín Raizl, EY, s.r.o.
Pokud se budeme bavit čistě prakticky, tak hlavní výhodou oddílného provozování je transparentnost. Toto tvrzení může znít trošku překvapivě, ale pokud se podíváme na výše uvedené modely, tak mnohem více informací je typicky veřejně dostupných v modelu oddílném. Navíc provozovateli v tomto typu modelu jde daleko více o prestiž a renomé, dělá tedy maximum pro to, aby poskytoval kvalitní služby a svoji pověst si udržel.
U oddílného modelu se jedná o přirozený a chtěný střet vlastníka požadujícího dostatečné nájemné za svůj majetek a provozovatele motivovaného ziskovostí a tedy nuceného k provozní efektivitě.
U vlastnického modelu nebývají cíle jasně definovány, je to zisk nebo neziskovost, cena vody, investice do infrastruktury či politika? U municipálních vodáren pak transparentnost oslabuje ještě možnost skrytého dotování vodného či stočného z rozpočtu obce.
Komentáře