V dnešním díle se budeme věnovat druhému celosvětově nejvíce používanému plastu – polypropylenu. Polypropylen (PP) je populární pro své dobré mechanické vlastnosti a odolnost vůči teplu a chemikáliím.
Tento nehygroskopický, semi-krystalický, houževnatý materiál, dodávaný ve formě granulí, se snadno zpracovává technologiemi vstřikování, vytlačování, vč. následného tvarování za tepla, vyfukování, zvlákňování. Lze jej snadno modifikovat přídavkem aditiv a plniv. včetně skleněných vláken.
Polyproplyen patří mezi později objevené plasty, když byl poprvé zpolymerizován propylen v roce 1954 německým chemikem Karlem Rehnem a nezávisle i italským chemikem Guilion Nattou na izotaktický polypropylen – metylenové skupiny jsou uspořádané na jedné straně makromolekuly.
Průmyslová výroba PP byla zahájena v roce 1957 italskou firmou Montecatini. Další skupinu PP tvoří ataktické a syndiotaktické typy. První má metylenové skupiny uspořádané nepravidelně, druhý typ střídavě na jedné a druhé straně makromolekuly. Polymerizace propylenu se speciálními katalyzátory a následné kompaundace umožňuje vyrábět typy tvrdé nebo měkké, průhledné nebo neprůhledné, izolační nebo vodivé, čisté nebo vyztužené různými plnivy, včetně skleněnými vlákny.
Další modifikaci vlastností umožňuje kopolymerizace propylenu s etylenem a butylenem. Na trhu je od roku 1985 k mání i typ pro výrobu pěnových polypropylenových výrobků s uzavřenými buňkami, např. záchranné kruhy pro neplavce.
Za nevýhody polypropylenových výrobků je považována špatná odolnost proti UV záření, křehnutí při teplotách pod minus 20 stupňů Celsia a měknutí při vyšších teplotách než 90 stupňů Celsia, omezená odolnost vůči kyselinám, chlorovaným rozpouštědlům a aromátům, špatná přilnavost barev.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře