Jak jsme rádi, že si můžeme nasadit jednorázové rukavice nebo koupit jablka zabalená v obvykle nerecyklované plastové fólii. Před pár měsíci by to pro některé lidi bylo nemyslitelné, dnes to kvůli prevenci onemocnění podstupují ochotně.
Evropská unie se nevzdává nadějí, že by ve stanoveném plánu nedošlo k uskutečnění Zelené dohody a nelibě nese prohlášení, že by měla být odsunuta. Argumentuje se tím, jakékoliv investice musí být v souladu s klimatickým plánem a jsme právě v situaci, která nám k tomu dává příležitost. Je ovšem otázkou, zda mají tyto představy reálný základ.
Dosažení uhlíkové neutrality a rozvoj recyklačního průmyslu, potažmo oběhového hospodářství, jsou všechno kroky, které vyžadují nemalé investice. Nejsem si jistá, zda v době ochromených ekonomik, u kterých dojde k nevyhnutelnému propadu, na něco takového budou mít státy a průmysl dost prostředků. Nehledě na to, že můžeme dnes jen těžko odhadnout, jaká situace bude třeba za rok a jestli se s koronavirem nebude svět stále, i když třeba v jiné míře, potýkat.
Na druhou stranu oběhové hospodářství není jen o investicích, ale i o změně smýšlení a nastavení nových priorit. Krize by mohla donutit lidi k tomu, aby slevili ze svých standardů a trochu se uskrovnili. Nemuseli bychom kupovat tolik nepotřebných věcí, z kterých se dříve či později stává odpad. Bez mnohých výrobků se lze zcela obejít, jiných není potřeba tolik.
Každý z nás teď stojí před výzvou, jak čelit nové situaci a český národ ukázal, že si umí poradit. Třeba jenom to, jak jsme vytáhli ze skříní šicí stroje a stará trička začali přežívat na nedostatkové roušky. Když tohle dovedeme v době pandemie, proč bychom to nedokázali i po jejím skončení? Proč bychom nemohli staré oblečení přešívat i v době hojnosti?
Nebo namísto toho, abychom zbytky od oběda vyhodili, z nich tentokrát uvařili večeři. Nevím, zda bude koronavirová epidemie dostatečně silným pohonem k takové změně, ale vím, že to svedeme. Stačí už jenom chtít a uvědomit si, že i malá změna u každého z nás se počítá.
Komentáře