2/2026

Jaderná fúze: Proč na první elektrárny stále čekáme?

| zdroj: ZČU0

mingo123-nuclear-power-plant-2854866_640
zdroj: pixabay

Získávat energii stejným procesem, jaký probíhá uvnitř Slunce. To je cíl vědců zabývajících se jadernou fúzí. Právě ta by mohla nabídnout nový zdroj nízkoemisní elektřiny. Než ale vzniknou první fúzní elektrárny, musí výzkumníci překonat řadu překážek. Pomáhají s tím i Češi.

Jaderná fúze by mohla zásadně změnit způsob, jakým vyrábíme elektřinu. Proč ale stále zůstává ve výzkumných zařízeních? Co dnes vědci skutečně dokážou a kdy by se fúze mohla stát součástí běžné energetiky? To v rozhovoru pro INFO.zcu vysvětlil Slavomír Entler, jeden z předních českých odborníků na jadernou fúzi a fúzní technologie a nová posila ve výuce na Západočeské univerzitě v Plzni.

Jaderná fúze se často označuje za jeden z nejslibnějších zdrojů energie budoucnosti. Co se při ní děje a proč do jejího výzkumu vkládáme tolik nadějí?
Jaderná fúze je proces, při kterém se slučují lehká atomová jádra a uvolňuje se velké množství energie. Právě tímto způsobem se uvolňuje energie ve Slunci a dalších hvězdách. Na Zemi se snažíme jadernou fúzi využít k výrobě elektřiny. Aby reakce probíhala, musíme vytvořit mimořádně náročné podmínky. Palivo musíme ohřát na teplotu přibližně 150 milionů stupňů Celsia a izolovat je od okolního světa. Při takto vysokých teplotách je palivo ve skupenství plazmatu, které udržujeme pohromadě například pomocí silných magnetických polí. A přitažlivá je fúze především proto, že z velmi malého množství paliva dokáže uvolnit obrovské množství energie, 100krát více než ze stejného množství paliva v jaderných elektrárnách. Zásoby fúzního paliva na Zemi jsou přitom prakticky nevyčerpatelné. Při samotné fúzní reakci navíc nevzniká vyhořelé palivo, ale užitečné helium. Pokud se nám podaří technologii zvládnout, mohli bychom získat stabilní nízkoemisní vysoce efektivní zdroj elektřiny, který nebude závislý na počasí a nebude poškozovat životní prostředí.

O průlomech ve výzkumu jaderné fúze slýcháme poměrně často. Proč tedy stále nemáme fúzní elektrárny? Co je dnes největší překážkou a kdy bychom se mohli dočkat první elektřiny z fúze?
Největší výzvou dnes není samotné spuštění fúzní reakce, ale její dlouhodobé a spolehlivé využívání. Musíme udržet extrémně horké plazma, zvládnout obrovské tepelné a radiační toky a vyvinout materiály, které vydrží náročné podmínky uvnitř reaktoru. A to všechno tak, aby elektrárna nakonec dokázala vyrobit více elektrické energie, než kolik spotřebuje na svůj provoz. Důležitým krokem je mezinárodní reaktor ITER, který se staví v jižní Francii. Jeho cílem je prokázat možnost získávání fúzní energie ve velkém měřítku. ITER ale ještě nebude vyrábět elektřinu. To až pilotní fúzní elektrárny, které na něj naváží. Kdy se tedy dočkáme? Tady je potřeba být opatrný. Cílem fúzního výzkumu je demonstrační výroba elektřiny z fúze kolem poloviny tohoto století. Zda se to skutečně podaří, bude záležet na tom, jestli projekty demonstrátorů a pilotních elektráren získají dostatečné financování.

Na výzkumu jaderné fúze se podílejí také čeští vědci, mimo jiné v rámci projektů ITER, DEMO nebo COMPASS-U. V čem konkrétně český výzkum přispívá a jak si v této oblasti stojíme v mezinárodním srovnání?
Česká republika má ve výzkumu jaderné fúze dlouhou tradici a naši odborníci jsou zapojeni do významných mezinárodních projektů. Důležitým pracovištěm je Ústav fyziky plazmatu Akademie věd ČR, kde se připravuje nový tokamak COMPASS-U. Ten umožní zkoumat chování plazmatu v podmínkách, jaké budou panovat v budoucích energetických reaktorech. Čeští vědci se také podílejí na výzkumu a vývoji technologií pro projekt ITER a na přípravách prvních fúzních elektráren. Vývoj fúzních elektráren ale není úkolem fyziků. Proto na těchto projektech s Ústavem fyziky plazmatu spolupracují další výzkumné instituce jako je Centrum výzkumu Řež, univerzity ČVUT a ZČU, a řada průmyslových podniků. Potřebujeme odborníky na elektrotechniku, materiály, chlazení, řízení a energetické systémy. Právě propojení různých technických oborů je pro budoucnost fúze zásadní. Česká pracoviště mají v řadě těchto oblastí co nabídnout. 

Slavomír Entler patří mezi přední české odborníky na jadernou fúzi a fúzní technologie. Pracuje v Oddělení vysokoteplotního plazmatu Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, kde se zabývá vývojem senzorů magnetického pole pro fúzní reaktory. Na Fakultě strojní a Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze přednáší o technice fúzních zařízení a řeší otázky integrace jaderné fúze do energetiky. Nově posílil také Katedru výkonové elektroniky a strojů Fakulty elektrotechnické Západočeské univerzity v Plzni. S fakultou spolupracuje už několik let, mimo jiné prostřednictvím odborných přednášek a sdílení zkušeností s výzkumníky a studujícími. Společně s vědcem Vladimírem Kindlem a dalšími kolegy bude rozvíjet aktivity v oblasti energetiky, elektrotechniky a pokročilých technologií. Od letního semestru se zapojí také do výuky.

Komentáře

  1. Tento článek zatím ještě nikdo neokomentoval.

Okomentovat

Partneři

E-expert
Partner - SOVAK
EAGB
Ecomondo
Envipur
Seven energy
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
SmVaK
Vodárenství.cz
ITEC
Regartis
DENIOS
PSAS
ČB Teplárna
SEWACO
SGEF
ČAObH
CASEC
Teplárenské sdružení
EKO-KOM
S-POWER
INECS
SCHP
Compag
Ekosev
JMK Recycling
REMA
Huawei
Nevajgluj
Ekolamp
ZEVO Písek
SKS logo
Meva
BERT CEE
SRVO
ORGREZ