EuRIC: EPR zavádějme pouze tehdy, pokud odpad nemá ekonomickou hodnotu a tržní mechanismy selhávají

Ačkoliv by systémy rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR) měly motivovat firmy k ekologickému designu, efektivnímu sběru a opětovnému využití produktů, v praxi zatím plní jen část svého poslání.

EPR má být motorem cirkularity. Zatím ale běží jen na volnoběh

Místo toho, aby EPR podporovalo změny už ve fázi vývoje výrobku, soustředí se převážně na nakládání s odpady na konci jeho životního cyklu. Výrobci sice přebírají odpovědnost od obcí, ale skutečný potenciál EPR jako nástroje cirkulární ekonomiky zůstává nevyužitý.

Nyní se však otvírá důležitá příležitost ke změně. Zákon o oběhovém hospodářství počítá s digitalizací, zjednodušením a cíleným rozšířením EPR, což může přetvořit tento systém ve skutečného tahouna ekologických inovací. Vize je jasná: spravedlivý, transparentní a strategicky řízený nástroj, který propojí všechny klíčové aktéry a bude aktivně podporovat udržitelný design produktů.

V souladu se zásadami přiměřenosti a subsidiarity podporuje EuRIC zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců (EPR), pokud je tento krok důkladně posouzen a přispívá k rozvoji oběhového hospodářství. Cílem je posílit recyklaci a nakládání s odpady, aniž by došlo k narušení zavedených ekonomických a provozních modelů.

Systémy EPR by měly být zaváděny pouze tehdy, když je skutečně nutné řešit selhání trhu. Neměly by se stávat rutinním nástrojem, který zbytečně zatěžuje firmy zabývající se odpady a recyklací. Pokud má odpad kladnou tržní hodnotu, není třeba uplatňovat systém EPR, protože motivace k jeho zpracování už existuje v rámci běžného trhu.

V oblasti správy EPR systémů EuRIC navrhuje, aby se do rozhodovacích struktur organizací zodpovědných výrobců (PRO) aktivně zapojili odborníci z oblasti odpadového hospodářství a recyklace. Jejich zkušenosti jsou zásadní pro efektivní spolupráci v celém hodnotovém řetězci, kvalitní plánování a zavádění osvědčených praxí.

EuRIC rovněž doporučuje, aby PRO organizace neměly přímou provozní roli na trhu, který zároveň regulují. Měly by se omezit pouze na poskytování finanční podpory a vyhnout se uzavírání smluv, které by mohly vést k monopolnímu prostředí a potlačení investic do recyklačních inovací. Úloha organizací zaměřených na nakládání s odpady při sběru dat by měla zůstat striktně technická – zaměřená na audit, monitoring a zajištění transparentnosti toků odpadů. Zároveň by všechny PRO organizace měly fungovat výhradně jako neziskové subjekty.

EuRIC vyzývá k celkové reformě EPR systému, tak aby se plně rozvinul jeho potenciál pro podporu oběhového hospodářství. Je důležité odměňovat skutečné ekologické přínosy recyklace a zajistit ekonomickou stabilitu recyklačních firem, které konkurují výrobě z primárních surovin. Jedním z klíčových opatření je přiřazení vlastnického práva k odpadu recyklačním společnostem po skončení životnosti výrobku.

Dále EuRIC zdůrazňuje, že v souladu se zásadou „znečišťovatel platí“ by neměly být na použité výrobky, jako jsou textilie a elektrozařízení, uvalovány EPR poplatky. Spotřebitel je v těchto případech již zatížen náklady v době nákupu.

V neposlední řadě EuRIC podporuje povinné zavedení tzv. ekomodulace EPR poplatků. To znamená, že výše poplatku by měla odrážet míru recyklovatelnosti výrobku a množství použitého recyklovaného materiálu. Tento přístup může výrazně podpořit ekodesign produktů a zvýšit poptávku po cirkulárních materiálech.

Cílené zavádění systémů rozšířené odpovědnosti výrobce

Podle článků 8 a 8a rámcové směrnice o odpadech by měla být rozšířená odpovědnost výrobců koncipována tak, aby se vztahovala na celý životní cyklus produktů. Od uvedení na trh až po fázi, kdy doslouží. Tento princip však dává smysl především v případech, kdy odpad nemá žádnou ekonomickou hodnotu, tedy když příjmy z recyklace nepokryjí náklady na jeho sběr a zpracování.

Systémy EPR zavedené po celé Evropě například pro obaly, elektroodpad, baterie, pneumatiky, textil nebo vozidla s ukončenou životností, se liší nejen objemem zpracování, ale i skutečnou hodnotou odpadových toků. Některé, například kovy ze starých aut, mají na trhu vysokou hodnotu a tedy nevyžadují specifický systém EPR pro to, aby byl zajištěn jejich sběr a recyklace. Naopak jasně definované minimální požadavky na úrovni EU a jejich důsledné vymáhání na národní úrovni se ukázaly jako účinný nástroj pro zajištění řádného zpracování odpadu.

EuRIC proto apeluje na pečlivé posouzení potřeby zavedení EPR systémů. Měly by být zaváděny pouze tehdy, pokud odpad opravdu nemá ekonomickou hodnotu a současné tržní mechanismy selhávají. Než se přistoupí k zavedení EPR, je potřeba komplexně vyhodnotit účinnost stávajícího systému sběru, třídění a recyklace daného materiálového toku, aby se předešlo nadměrnému zatížení odpadových a recyklačních společností.

Je přitom klíčové zapojit nezávislé hodnocení na úrovni členských států. To umožní důkladně zmapovat všechny náklady, které jednotliví aktéři ve zpětném řetězci nesou. Ať už jde o sběr, skladování, dekontaminaci, zpracování surovin (např. drcení) či finální odstranění zbytkového odpadu, jako je energetické využití nebo skládkování.

Na základě takových studií lze vyhodnotit, zda by alternativní nástroje politiky, jako jsou závazné cíle sběru či využití, požadavky na podíl recyklovaného obsahu nebo systémy vratných záloh (DRS), neposkytly účinnější a přiměřenější cestu ke splnění environmentálních cílů. Pokud se EPR ukáže jako nejvhodnější varianta, je důležité zvolit takový model (ať už finanční nebo organizační), který zohledňuje specifika daného materiálového toku i národní podmínky.

Ochrana otevřeného trhu a férové konkurence

Zachování rovné hospodářské soutěže mezi recyklačními firmami v EU je zásadní pro rozvoj celého sektoru. Je třeba zajistit, aby organizace odpovědnosti výrobců (PRO) nevstupovaly na trh jako provozovatelé služeb, např. odpadové správy, poradenství nebo logistiky, a neporušovaly principy soutěže.

Datová role PRO by měla být striktně omezena na základní funkce systému EPR: audit, monitoring provozovatelů nakládání s odpady (WMO) a zajištění dohledatelnosti odpadových toků. PRO navíc musí být neziskové. To přispívá k nákladové efektivitě a zajišťuje, že jejich aktivity slouží skutečně cílům oběhového hospodářství, nikoli zisku.

Dalším důležitým faktorem je vhodný počet PRO v rámci jednoho odpadového toku. Monopol jediné PRO může omezit inovace, ztížit dohled a snížit transparentnost. Naopak přílišné množství PRO může vést k roztříštěnosti (odlišné softwary, metodiky reportingu, či rozdílné poplatky). V konkurenčním prostředí pak může docházet k snižování poplatků za EPR s cílem přilákat více výrobců, což vede k upřednostňování ceny před kvalitou služeb. To má za následek nedostatečné financování skutečných nákladů na recyklaci, sběr a zpracování odpadu, čímž se podkopává samotný smysl systému EPR. Vyvážené prostředí je tedy klíčem k tomu, aby systém fungoval efektivně, finančně udržitelně a skutečně environmentálně.

Aby se zachoval volný trh a dodrželo právo EU v oblasti hospodářské soutěže, je nutné přísně oddělit regulační roli od provozní. EuRIC proto navrhuje, aby rámcová směrnice o odpadech a navazující odvětvové předpisy výslovně zakazovaly organizacím EPR jakoukoli provozní činnost na trhu.

Směřování k inkluzivní správě PRO