Po čtyřech letech intenzivního aplikovaného výzkumu je Elektrárna Chvaletice na nejlepší cestě ke splnění nových emisních limitů na rtuť. Ve spolupráci s Českým vysokých učením technickým, Vysokou školou báňskou, Západočeskou univerzitou, Ústavem chemických procesů Akademie věd ČR a několika dalšími výzkumnými či průmyslovými společnostmi úspěšně otestovala alternativní aditivum na bázi solného roztoku, které v kombinaci s jinými ekologizačními technologiemi umožní snížit emise rtuti ve spalinách pod požadovanou úroveň. Výsledky a zkušenosti sdílejí experti z Elektrárny Chvaletice s kolegy z Elektrárny Počerady a dalšími provozovateli, kteří usilují o splnění nové evropské emisní legislativy.
„S trochou nadsázky lze říct, že jsme při hledání optimálního řešení chvaletické rtuti prošli půlku Mendělejevovy tabulky prvků. Zkoušeli jsme nejen ve světě známé technologie, ale i ty alternativní. Něco fungovalo lépe, něco hůře. V průběhu jednoho z testů s alternativním aditivem se nám pak podařilo zvýšit účinnost záchytu rtuti tak výrazně, že její koncentrace v jednom kubíku spalin dlouhodobě poklesly pod požadovaných 7 mikrogramů. Daná metoda se jeví jako velice slibná, a máme velkou naději, že se osvědčí i v dlouhodobém provozu. Podstatou řešení bude každopádně kombinace různých technologií, které již v elektrárně úspěšně pracují,“ sdělil generální ředitel Elektrárny Chvaletice Václav Matys.
„Pro uhelnou energetiku bylo a stále je snížení emisí zbytkové rtuti obrovská výzva. V minulosti se totiž tento dopad na energetiku vůbec neřešil, a když nedávno EU zavedla první emisní limit, naprostá většina českých i evropských elektráren a tepláren jej několikanásobně překračovala. Je přitom nutné zdůraznit, že dodnes neexistuje jedno univerzální technické řešení, které by spolehlivě a stejně účinně fungovalo na všech zařízeních. Chování rtuti je vysoce individuální, výše její koncentrace závisí nejen na druhu paliva, technologiích spalování, parametrech spalin, ale i na technologii čištění spalin a zejména na jejich kombinaci. Dokonce i dva kotle v jedné elektrárně spalující to samé palivo mohou vyžadovat trochu jiný přístup!“ vysvětluje Lukáš Pilař z ČVUT, který se podílel na výzkumu a patří k jedněm z mála odborníků na řešení emisí rtuti v Česku.
„Projekt snížení rtuti ve Chvaleticích vypadá velmi nadějně a já věřím, že až se ho podaří dotáhnout do úspěšného konce, stane se inspirací pro ostatní provozovatele,“ dodává.
Vstřikování různých aditiv, tzv. reagentu, do stávajících technologií za účelem snížení emisí rtuti vyžaduje v rámci testování téměř vždy instalaci speciálního dávkovacího zařízení. Pro potřeby testů mohou provozovatelé využít přenosná zařízení. Tato se však v Česku vyskytují pouze ve dvou exemplářích, takže v praxi, kdy každá větší elektrárna v ČR potřebuje do doby trvání emisní výjimky na rtuť novou technologii odzkoušet a až následně trvale instalovat, je jen velmi omezený čas na jejich využití. Přitom je třeba vyladit množstevně nejen dávkování samotného aditiva, ale třeba také množství vstřikovacích trysek či způsob rozprašování a další případné účinky a vlivy.
„Při této příležitosti považuji za vhodné zopakovat, jak ambiciózní úkol řešíme. Snažíme se pochytat tak malé částice, že v objemu spalin poměrově odpovídají desítkám pingpongových míčků v O2 Areně. Asi vás proto nepřekvapí, že testovat technologie na snížení emisí rtuti není jako měřit pH v bazénu. Jediný test nás vyjde na jednotky milionů korun,“ doplňuje technický ředitel Elektrárny Chvaletice Jan Pozler.
Komentáře