SDEU vynesl 25. ledna rozsudek solárních kauz, které běží před vnitrostátními soudy. V řízení o předběžné otázce ve věci „VYSOČINA WIND“ dal za pravdu české právní úpravě financování nakládání s odpadními solárními panely. Více než 230 běžících soudních sporů v ČR kvůli hrazení nákladů na recyklaci solárních panelů tak má od Soudního dvora EU jasný a závazný právní výklad.
Ministerstvo životního prostředí se v roce 2019 v těchto kauzách dovolalo k Nejvyššímu soudu. Ten se ve věci provozovatele solární elektrárny společnosti Vysočina Wind obrátil na Soudní dvůr EU [1]. Jeho dnes zveřejněný verdikt vnáší nové světlo do sporů.
Soudní dvůr potvrdil, že Česká republika při provádění směrnice nepochybila, když povinnost nést náklady na likvidaci panelů neuložila jejich výrobcům zpětně. Zároveň se ztotožnil s argumentací České republiky, podle které by taková povinnost odporovala zákazu retroaktivity a zásadě právní jistoty, jelikož by následně a nepředvídatelně měnila rozdělení nákladů, jejichž vzniku již nešlo zabránit. Soudní dvůr navíc směrnici v příslušném rozsahu prohlásil za neplatnou.
Rozsudek Soudního dvora se promítne do všech sporů na vnitrostátní úrovni, v nichž Česká republika čelí obdobným žalobám na náhradu škody. Výše uvedeným výkladem unijního práva jsou vázány všechny soudy a nemohou se od tohoto výkladu odchýlit. Hrozící dopad na státní rozpočet ve výši asi 2 mld. korun za požadované náhrady škody, úroky z prodlení a náklady soudních řízení se tímto odvrátil.
[1] Na Soudní dvůr se obrátil Nejvyšší soud České republiky v rámci sporu, v němž se společnost VYSOČINA WIND a.s. domáhá náhrady škody vůči České republice z titulu odpovědnosti členského státu za škodu způsobenou údajným nesprávným provedením směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/19/EU ze dne 4. července 2012 o odpadních elektrických a elektronických zařízeních.
Komentáře