Elektrická energie se v České republice stále vyrábí z velké části v uhelných elektrárnách. Uhlí se spálí v kotli, vzniklé teplo ohřeje vodu a ta se změní v páru, která pohání turbínu vyrábějící elektřinu. Tento klasický proces výroby elektrické energie se stále používá v řadě zemí. Novinkou je však to, že se na něj aplikují zásady cirkulární ekonomiky. Jak je to možné?
Spalováním uhlí vzniká ve spalovací komoře kotlů s výtavným dnem tavná struska. Jde o směs oxidu hlinitého, která je produktem spalování uhlí za vysoké teploty. Tepelné elektrárny strusku obyčejně dále nezpracovávají, a ta se tak hromadí na skládkách.
Jde však o vedlejší produkt, který lze využít! V elektrárně v Ostravě-Třebovicích Veolia produkuje ročně téměř 10 000 tun strusky a zajišťuje její opětovné využití.
Otryskávání a balotinování
Jak to funguje? Roztavená struska se vybere z kotle a namočí se do vodní lázně. Tam krystalizuje v podobě granulí skelnatého charakteru, které se následně najemno rozemelou. Po zpracování má struska ideální tvrdost a hustotu, takže ji lze použít jako náhradu přírodních materiálů používaných při otryskávání nebo také při balotinování.
Tyto dvě techniky se využívají při úpravě povrchu – abrazivní materiály jsou proti opracovávanému povrchu vrhány stlačeným vzduchem o vysoké rychlosti. K čištění a hlazení povrchu i odstranění veškerých nánosů na něm se používají mikroskopické granule. Tímto způsobem se například odstraňují staré nátěry z karoserií aut.
Při otryskávání či balotinování se obvykle používá směs písku a krystalického oxidu křemičitého, což je materiál, který při nadýchání velmi škodí zdraví. Mikroskopické granule strusky přitom žádné škodlivé látky neobsahují.
Využívání strusky k výrobě mikroskopického granulátu řeší dva problémy najednou: snižuje se objem odpadu, který tepelné elektrárny v ČR odstraňují skládkováním, a zároveň jde o účinnou a neškodnou náhražku použitelnou pro průmyslovou úpravu povrchů. Cirkulární ekonomika má pro nás v rukávu schováno ještě nejedno eso!
Komentáře