V letošním roce uplynulo 160 let od narození jedné z důležitých postav výstavby pražského území.
Je jím Ing. Eduard Máslo, který výrazným způsobem zasáhl do vývoje hlavního města, aniž by však po sobě zanechal známější hmatatelný důkaz. Jde o další z řady osobností, která, ač dnešnímu člověku neznámá, měla velice výrazný vliv na utváření hlavního města.
Ing. Máslo se narodil v 13. června 1861 v Srbském království a po studiu na c. k. vysoké škole technické v Praze se po zbytek života věnoval profesi geometra a konstruktéra. Do dějin hlavního města se zapsal prací na pražském kanalizačním systému. Do kanalizační kanceláře nastoupil po praxi u Pražsko–duchcovské dráhy a působil zde od jejího založení jako první geometr. Zde se ve spolupráci s Ing. Josefem Václavkem a Ing. Čeňkem Ryvolou podílel na náročném procesu podrobné nivelace a dokumentace pražského území pro potřeby projektu nové kanalizace.
Po dokončení této přípravné práce byla činnost kanceláře ukončena. A to navzdory tomu, že se očekávalo, že kancelář plynule přejde k vytvoření návrhu na celý projekt. Následný vývoj vedl k politickému a společenskému sporu, který vyvrcholil pozváním Williama Heerleina Lindleye do Prahy, který následně celou síť sám navrhl.
Ing. Máslo po ukončení činnosti kanalizační kanceláře ještě nějakou dobu zůstal magistrátním úředníkem. V roce 1891 ale na pět let odjel do Drážďan, kde působil jako inženýr u Královského generálního ředitelství saských drah na stavbě centrálního nádraží. Po svém návratu do Prahy opět nastoupil do znovuobnovené kanalizační kanceláře. Zde následně pracoval jako inženýr-konstruktér, kde byl pověřen tvorbou prováděcích projektů. Jeho největším přínosem v této pozici bylo vytvoření výpočetní metody, která umožňovala navržení převážné části celé stokové sítě.
Kvůli vleklým zdravotním obtížím byl od roku 1922 penzionován. A navzdory tomu, že celá jeho profesní dráha se nesla ve znamení plodné práce, teprve jako penzista vytvořil nejviditelnější dílo své kariéry. Ve dvacátých letech totiž probíhala intenzivní debata na téma modernizace celé nedávno dokončené kanalizační sítě, podobně jako v případě sítě vodárenské. Situace města a jeho obyvatel se se vznikem Československa radikálně změnila a městské sítě na to musely reagovat. Původní čistící stanice, navržená a vyprojektovaná Lindleyem, přestala vyhovovat a meziváleční experti vedli na toto téma dlouhotrvající debatu.
Ing. Máslo byl vůbec prvním, kdo přednesl realistický návrh na to, jak na vzniklou situaci reagovat. V roce 1925 městskému úřadu zaslal návrh na přeložení stávající čistírny z Bubenče do nově plánovaného objektu mimo okruh města, do 11 km vzdálené Řeže. Jeho návrh se přitom technologicky od Lindleyovy čistírny nijak nelišil, kvůli právním dokladům počítal nadále pouze s mechanickým čištěním vody. Jeho radikální přesun mimo města nicméně zásadně ovlivnil další vývoj celého systému až do roku 1958, kdy byla schválena realizace dnešní Ústřední čistírny odpadních vod na Císařském ostrově.
Ing. Máslo zemřel záhy po zveřejnění svého návrhu, již v roce 1926, a dalšího zpracování jeho projektu se ujal Ing. Douda, v té době přednosta Stavebního úřadu 9A. Ačkoliv tento projekt nikdy nebyl v žádné své podobě realizován, přeci jen Ing. Máslo zanechal v dnešní tváři hlavního města nesmazatelnou stopu. Pozemek, který navrhl pro čistírnu, byl městem později odkoupen a v současné době na něm stojí budovy Ústavu jaderné fyziky AV ČR, v.v.i.
Komentáře