Podle údajů z Českého statistického úřadu bylo v roce 2019 v České republice pitnou vodou z veřejného vodovodu zásobováno 10 090 190 obyvatel, tj. 94,6 % z celkového počtu obyvatel. Zásobování obyvatelstva pitnou vodou, která je dodávána vodovodní sítí až k samotnému spotřebiteli 24 hodin denně 7 dní v týdnu, s sebou nese určitý objem ztrát vody v trubní síti.
Pro tuto problematiku je pak nutné porozumět vztahům mezi několika základními parametry, kde prvním pojmem je voda vyrobená určena k realizaci (VVR), představující celkový objem vody, kterým disponují vodárenské společnosti, bez ohledu na to, zda vodu vyrobili ve vlastí úpravně vod (voda vyrobená), nebo nakoupili od jiné vodárenské společnosti.
Z tohoto objemu vody k realizaci je voda fakturovaná množství vody, které bylo dodáno spotřebitelům, a zbytek objemu je voda nefakturovaná tvořená z velké části ztrátami. Voda fakturovaná se pak dále člení na vodu fakturovanou pro domácnosti (mil m3/rok) a vodu fakturovanou pro ostatní (mil. m3/rok). Zdrojem níže uvedených dat zpracovaných SOVAK ČR jsou ročenky Vodovody a kanalizace vydávané Ministerstvem zemědělství.
Z následujícího grafu je zřejmé, že postupně klesá podíl vody nefakturované v celkovém množství vody určené k realizaci.
Spotřeba vody v domácnosti orientačně naznačuje úroveň hygienického zabezpečení domácností a udává se jako specifické množství vody fakturované pro domácnost (l/osoba/den). Po roce 1989 spotřeba vody v České republice klesala, následně v letech 2002 a 2003 se pokles zastavil, ale poté spotřeba znovu mírně poklesla.
Zatímco v roce 1989 činilo specifické množství vody fakturované pro domácnost 171 l/osobu/den, v letech 2002 a 2003 to bylo 103 l/osobu/den, v roce 2016 88,3 l/osobu/den a v roce 2019 90,6 l/osobu/den.
Celkové ztráty vody v trubní síti se nejčastěji hodnotí na základě dvou parametrů, kde prvním je podíl nefakturované vody z celkové VVR, druhým jsou přímo ztráty vody, kde je v podílu od nefakturované vody odečtena voda spotřebovaná pro vlastní provozní potřebu dané vodárenské společnosti (např. technologická voda na čištění vodojemů, proplachy vodovodních sítí) a voda poskytovaná zdarma. Rozdíl mezi uvedenými stanoveními ztrát je uveden v následujícím grafu.
Tyto hodnoty stanovení ztrát vody pak lze vztáhnout k celkové VVR, která v sobě zahrnuje vodu fakturovanou a nefakturovanou.
Analýzou celkové ztráty vody z VVR lze stanovit ztráty na 1 zásobovaného obyvatele v jednotkách l/osoba/den a také na 1 kilometr vodovodních řadů za den.
Pokles vody nefakturované, včetně výrazného poklesu ztrát vody v trubní síti, v uvedeném časovém období jsou výsledkem soustavné cílevědomé činnosti vodohospodářských společností v České republice.
Pro snižování ztrát vody v trubní síti je rozhodující výše investičních prostředků, které se v zásadě dělí do dvou skupin. První část tvoří investice do obnovy zastaralé a technicky nevyhovující infrastruktury (zejména trubní vedení). Druhou a neméně důležitou část tvoří investice do technologií pro vlastní distribuci pitné vody a její sledování, které ovlivňují množství vody nefakturované a dále do technologií pro sledování parametrů distribuce vody.
Do posledně jmenované skupiny patří např. technologie na online sledování průtoků vody, tlaků ve vodovodní síti, sledování stavu zásob v akumulacích a měření spotřeby vody u koncových spotřebitelů. Díky těmto provozním parametrům může dispečerská síť v relativně krátké době identifikovat část distribuční sítě se vzniklou poruchou. Čím rychleji se podaří nalézt a opravit poškozené potrubí, tím menší je pak vlastní ztráta vody.
Z hlediska porovnání v rámci Evropské unie se Česká republika v procentuálním porovnání řadí mezi lepší průměr a lépe jsou na tom jen Německo, Dánsko, Finsko, Estonsko a Nizozemí, a stejně je tomu i v porovnání ztrát vody v m3 na km vodovodní sítě na obyvatele za rok (zdroj EurEau).
Komentáře