Reklama

12. 7. 2019  |  Publicistika  |  Autor: Pavel Mohrmann

Polemika 2: Mělo by se křížové financování sběru elektroodpadu zakázat?

V souvislosti s tzv. ekomodulací příspěvků za zpětný odběr se znovu otevírá debata o zákazu křížového financování“ mezi 6 skupinami elektroodpadu.

V minulém týdnu jsme polemizovali nad nástroji, které by tlačilo výrobce do produkce výrobků s ekodesignem na vyšší úrovni. Dnes stojí otázka jednoduše:

Má být podle Vás „křížové financování“ zakázáno zákonem?

Tomáš Rychetský, Ekolamp:

Zákaz křížového financování již dnes v podstatě nepřímo vyplývá z jiných právních ustanovení, a to jak z aktuálního zákona o odpadech, tak dle evropských právních předpisů. Problém je, že to státní orgány v České republice dnes bohužel vůbec nekontrolují. 

Určitě jsme pro implementaci jasného a přímého zákazu křížového financování mezi zákonem stanovenými skupinami elektrozařízení do naší legislativy, který by následně umožnil i řádnou kontrolu financování konkrétních skupin elektrozařízení pouze z peněz výrobců takových elektrozařízení.

David Vandrovec, Rema AOS:

Pro zodpovězení otázky je klíčové nalézt odpověď na dvě základní oblasti vycházející ze současného nastavení rozšířené odpovědnosti výrobce a legislativy, zejména pak definice nových šesti skupin elektrozařízení.

Rozšířená odpovědnost výrobce, tak jak je definována, stojí na několika základních paradigmatech. Jedním z nich je odpovědnost výrobce za výrobky, které uvedl na trh, po celou dobu jejich životního cyklu, tedy i na jeho konci. Tato odpovědnost se týká výhradně výrobků, které tento výrobce na trh skutečně umístil. 

Dalším paradigmatem rozšířené odpovědnosti je pak požadavek na výši finančních nákladů, resp. příspěvků, které výrobce, potažmo spotřebitel či konečný uživatel, hradí na zajištění nakládání s oním výrobkem na konci jeho životního cyklu. 

Tento příspěvek je určen jednak na přesně předem definované oblasti činností a druhak právě na konkrétně daný výrobek. Současně výše tohoto příspěvku má být minimálně nutná pro pokrytí těchto nákladů. 

To ve výsledku znamená, že pokud je některý materiál jednodušeji recyklovatelný, či jeho materiálová skladba je pozitivní, výše příspěvku to musí odrážet.

Legistativní nastavení a definice skupin prochází postupnými změnami tak, jak se zejména evropští odborníci dívají na úspěsné naplňování nastavených cílů. Původních deset skupin elektrozařízení definovaných jako relativně přesně omezené množiny výrobků, kdy zjednodušeně, co se do definice nevešlo, nebylo do skupin zařazeno (případně se aplikovaly legislativně uvedené výjimky), umožňovaly shlukovat podobné výrobky v jednotlivých skupinách s podobnou materiálovou skladbou. 

Nově definovaná podoba šesti skupin, platná od srpna 2018, je však podstatným způsobem odlišná, a to zejména svým pojetím otevřeného rozsahu, kdy se zcela otáčí pojetí pohledu, co je elektrozařízení. Opět zjednodušeně lze říci, že vše co není omezeno legislativně definovanými výjimkami, musí být do nových skupin zařazeno.

V kombinaci výše uvedeného lze následně odpovědět na položený dotaz. Pokud vyjdeme z rozšířené odpovědnosti výrobce, nelze o myšlence křížového financování uvažovat, neboť jde přímo proti smyslu tohoto institutu. 

Pokud mám dva výrobky, kdy jeden je snadno recyklovatelný, obsahuje pozitivní materiálové složky a náklady spojené s jeho sběrem a logistikou jsou nízké, musí být výše recyklačního poplatku nastavena tak, že náklady a výnosy dohromady stanovují výši příspěvku tak, že bude významně nižší než v případě výrobku s opačnou definicí. 

Nelze tak uvažovat o variantě nějakého např. průměrovaného příspěvku, kdy jeden výrobce zaplatí signifikantně více, než jsou nezbytné náklady a druhý méně jen proto, že to nějaký kolektivní systém nakonec přesype a umožní tak parazitaci jedněch výrobců a jejich výrobků na jiných výrobcích jiných výrobců.

Tento pohled je možné bez komplikací praktikovat v původních deseti skupinách, kde jak typ, funkce i materiálové složení bylo v jednotlivých skupinách podobné, byť i zde se dalo nad nějakými drobnostnmi diskutovat. 

V nových skupinách to tak jednoduché není. Přesné funkční a tak i technické a materiálové složení, je dnes vymezeno v prvních třech skupinách (1 Zařízení pro tepelnou výměnu; 2 Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše minimálně definované; a 3 Světelné zdroje). 

Ostatní tři skupiny tvoří vlastně jednu skupinu ostatního elektrozařízení, která je směsí všeho možného. Tato množina je pro přehlednost rozdělena dle velikosti nad či pod 50 cm (4 Velká zařízení; 5 Malá zařízení bez malého ICT; a 6 Malá ICT).

Z uvedeného plyne, že omezení křížového financování je důležitým prvkem pro správnou funkci rozšířené odpovědnosti výrobce, nicméně definice šesti skupin elektrozařízení není pro toto nastavení zcela přívětivá. 

Nicméně omezení křížového financování je nejen z tržního pohledu správným krokem, které v prostředí České republiky může zásadním způsobem přispět k narovnání situace na trhu, ale je také nástrojem, jak zajistit přerušení znevýhodňování či zvýhodňování vybraných výrobců u některých kolektivních systémů působících na našem trhu.

Záverem lze shrnout, že zákaz křížového financování je potřebným legislativním krokem v situaci, kdy selhává státní dozor, který umožňuje oporušování základních principů rozšířené odpovědnosti výrobce. 

V nastavení nových šesti skupin je tak efektiním způsobem korekce zákazzu křízového financování mezi skupinami 1, 2, 3 a ostatní, tedy mezi skupinami 1 Zařízení pro tepelnou výměnu; 2 Obrazovky, monitory a zařízení obsahující obrazovky o ploše minimálně definované; 3 Světelné zdroje; a ostatní elektrořízení jako celek (4 Velká zařízení; 5 Malá zařízení bez malého ICT; a 6 Malá ICT).

Jaroslav Vladík, Retela:

V tomto bodě se dlouhodobě rozcházíme s kolegy z Ekolampu, kteří reprezentují výrobce/dovozce EEZ skupiny (nové) 3, která je nákladově nejnáročnější. Problém však podle mne je z praxe posledních let zcela opačný. 

V Retele jsme s vypětím všech sil dosáhli požadované cíle sběru 40 % jen díky tomu, že se extrémně nadměrně sbíraly lednice a televizory, které jsou ovšem také značně nákladné na zpracování. Zatímco zde jsme dosahovali „úspěšnosti“ i přes 100 %, tak v těch nákladově minimálních (vrtačky, vysavače, IT) se kvůli „šedé ekonomice“ nedosahovalo více než 10 %. A to je, bohužel, celoevropský trend.

Otázka tedy není, zda nemají dovozci ekonomicky pozitivních EEZ doplácet na ta dražší, ale obráceně, proč by dovozci těch dražších měli dotovat neplnění sběru té druhé kategorie EEZ?

A tak jsme to v Retele řešili „vnitřním clearingem“ tak, že ti, co neplnili ve svých skupinách oněch 40 % si museli „kupovat“ plnění od dovozců lednic a TV. Nemyslím si, že by toto „křížové financování“ mělo být nespravedlivé a tedy zakázané.

Podle všech dostupných statistik sběr v „pozitivních“ skupinách 4, 5 a 6 nemůže v dohledné době dosáhnout oněch požadovaných 65 % (ba se tomu aspoň vzdáleně přiblížit). A byly-li by zavedeny „skupinové limity“ zvláště pro skupinu 1, zvláště pro skupinu 2 a zvláště pro skupinu 3 (jak někteří požadují), proč by se měl někdo snažit sbírat více lednic či TV (než těch lehce dosažitelných 65 %)? A když bude „přesně“ splněno 65 % v oněch drahých skupinách, jak jako stát splníme těch 65 % celkem?

Karel Krejsa, Asekol:

Princip Ekomodulace je i finanční pobídkou pro výrobce k produkci výrobků šetrných k životnímu prostředí a tím i k prevenci vzniku odpadů a vyšší recyklovatelnosti v podobě nižších nákladů na konci jejich životnosti a s křížovým financováním nemá souvislost. 

Pro jednotlivé kategorie výrobků se stanovují rozdílné recyklační příspěvky, které zahrnují nejen jejich nákladovost při recyklaci, ale také další podstatné náklady spojené se sběrnou sítí, sběrem, dopravou a osvětou ve zpětném odběru. 

Pro správné nastavení výše recyklačních příspěvků je nutné a běžné sledovat náklady dle jejich účelu a kategorie výrobků. Vývoj nákladů a výše recyklačních příspěvků ve všech skupinách elektrozařízení jsou navíc kontrolovány samotnými výrobci a auditory. 

Při efektivním zajištění všech činností ve zpětném odběru, včetně evidence a kontroly by zákaz křížového financování byl jen další regulací neřešící další aspekty spojené se zpětným odběrem. Implementace takového zákazu včetně souvisejících procesních nástrojů je samozřejmě na uvážení státu.

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372