Reklama

17. 6. 2019  |  Zpravodajství  |  Autor: Svaz chemického průmyslu ČR

Rozhovor s nejlepším Mladým chemikem ČR

Nejlepší Mladý chemik ČR se jmenuje Robin Dočekal a je žákem Základní školy Letovice v okrese Blansko. Jeho učitelkou chemie je RNDr. Hana Nečasová. Jeho zájmy jsou kromě chemie také skateboard, pennyboard, hra na trumpetu a dramatický kroužek.

Robine, před pár dny jsi získal titul krále mladých chemiků pro rok 2019. V obrovské konkurenci téměř 18 000 soutěžících jsi dokázal zvítězit. Jaký to je pocit? Věřil jsi, že bys mohl vyhrát? 

Na soutěž jsem se připravoval už od osmé třídy a samozřejmě jsem do ní šel s tím, že bych rád vyhrál. Když jsem ale pak přebíral pohár a šerpu, byl jsem z toho jako introvert dost rozhozený. Pořád jsem nemohl uvěřit, že se mi to podařilo. 

Radost mám ohromnou, vítězství v Mladém chemikovi je mým největším úspěchem. Účastnil jsem se sice i jiných soutěží, převážně olympiád, ale tam se mi příliš nedařilo, vždycky jsem postoupil maximálně do krajského kola. 

Rodiče byli z mého prvenství také unešení, jejich nadšenou reakci jsem vůbec nečekal. Ještě teď se nacházím v mírném opojení, ale je mi jasné, že příjemné pocity časem opadnou a že je třeba pokračovat dál. Vítězství v soutěži je hodně motivační... 

Co rozhodlo o tvém vítězství? Vrozený talent a nadání, nebo důkladná příprava a vůle něčeho dosáhnout?  

Určitou dávku talentu asi mám, hlavně na matematické disciplíny, ty mi jdou samy a moc mě baví. Naopak předměty, které mě neoslovily, mívám problém se naučit. 

Příprava na soutěž probíhala v režii paní učitelky, která mi nosila odborné knihy k prostudování. Pokud jsem něco nechápal, tak mi to ochotně vysvětlila, případně mě vzala do laboratoře, kde jsme si procvičili praktickou úlohu. 

Chtěl bych na tomto místě paní učitelce Haně Nečasové moc poděkovat. Byla to právě ona, kdo mě k chemii přivedl a dokázal mě pro ni nadchnout. Bez její schopnosti podat látku tak, aby zaujala a zároveň i bavila, bych nikdy soutěž nevyhrál. Chemie se sice učí až v osmé a deváté třídě, já ji ale díky paní učitelce potkal mnohem dříve. 

Když jsem chodil do první třídy, konal se u nás ve škole den otevřených dveří. Nakoukl jsem zvědavě do laboratoří, kde zrovna probíhaly chemické pokusy, a byl jsem úplně okouzlený. 

Nakonec jsem v laboratoři zůstal celý den. Tak moc se mi pokusy líbily, že jsem se paní učitelky zeptal, jestli bych ještě někdy mohl přijít. Od té doby jsem dvakrát týdně navštěvoval laboratoř a nasával její zvláštní, opojnou atmosféru. 

Letovická základní škola patří mezi nejúspěšnější v soutěži: ze sedmi ročníků celostátního finále vyhráli třikrát právě její žáci. Čím si to vysvětluješ? V čem je podle tebe vaše škola výjimečná?  

Výjimečnost naší školy je hlavně v lidech, kteří v ní učí. Máme totiž vynikající učitele, kteří od nás nevyžadují tupé biflování dat, ale samostatný přístup k problémům a jejich logické řešení. Vlastně nás učí myslet. Klidně si udělají ráno čas a trpělivě nám vysvětlují obtížnější látku, dokud jí sami neporozumíme. 

Další naší výhodu je, že v rámci rozvrhu chemie máme i hodiny praktických činností, takže pravidelně chodíme do laboratoří. Ty jsou výborně vybavené a často se v nich zdržujeme i mimo vyučování, třeba při přípravě na různé soutěže. 

%pst%

Chemie je tvým velkým koníčkem, kterému věnuješ spoustu času. Zbývá ti prostor i na jiné aktivity? 

Nejsem svým založením společenský typ a rozumím si jen s těmi lidmi, kteří se pohybují na stejné vlně a s nimiž si vzájemně něco dáváme. Jinak mám povahu spíš introverta, který dává přednost individuální zábavě. Baví mě jízda na skateboardu nebo pennyboardu, rád hraju na trumpetu v dechovém orchestru zdejší hudební školy a navštěvuji také dramatický kroužek. 

Chemie je oborem, který se často předává z generace na generaci. Našli bychom nějakého chemika i ve vaší rodině? 

Ne, vůbec ne. V naší rodině se nevyskytuje ani jediný chemik, u nás jsou jen účetní, zedníci a jeden muzikant. Já jsem chemii propadl spíš nedopatřením, které má na svědomí paní učitelka Nečasová. Rád bych jí za tento krásný omyl poděkoval... 

Po prázdninách se staneš studentem chemické průmyslovky v Brně. Přemýšlel jsi už o tom, kam tvé kroky povedou po maturitě? 

Ano, přemýšlel jsem nad tím a samozřejmě bych rád využil stipendia, které mi nabídla Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice. Od mnoha lidí už jsem slyšel, že fakulta má vysokou úroveň, a líbí se mi i její moderní architektura. Navíc má perfektně vybavené laboratoře a panuje v ní příjemná atmosféra, což jsem zažil během soutěže. Pokud všechno půjde podle plánu, rád bych po maturitě studoval právě v Pardubicích. 

Zúčastnil ses i jiných soutěží. V čem bylo celostátní finále Mladého chemika odlišné? 

Mladý chemik je mnohem štědřejší a naděluje fantastické ceny, které žáky motivují natolik, že do soutěže dají úplně všechno. Já jsem třeba vyhrál kvalitní notebook, z něhož mám velkou radost a který mi poslouží k dalším studijním účelům, protože hraní her pokládám za ztrátu času. 

Organizace soutěže je další skvělá věc, kterou se Mladý chemik liší od podobných akcí. Finálový den totiž netvoří jen soutěžní část, ale také perfektní doprovodný program pro žáky i učitele, který si všichni užijí. 

Zadání soutěžních úloh je podle mě středně náročné a neobsahuje nezvládnutelné věci, takže člověk má radost, když úlohy vyřeší. Největším zážitkem pro mě ale bylo slavnostní vyhlášení výsledků. 

Kromě úžasné atmosféry se mi moc líbilo, že ceny nám předávali významní lidé, kteří toho v životě už mnoho dokázali, takže jsou pro nás velkou inspirací... 

Děkujeme Robinu Dočekalovi za rozhovor a přejeme mu mnoho dalších úspěšných životních reakcí! 

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372