Reklama

16. 11. 2018  |  Publicistika  |  Autor: Martina Jandusová

Textilní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí

Textilní průmysl se drží v těsném závěsu za průmyslem ropným. Proč tomu tak je?

Džíny, které cestují po celém světě

Už v minulém článku „Jak se vyrobilo vaše tričko?“ jsme nastínili, že textilní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů životního prostředí. Připomeňme si, že má negativní vliv v průběhu celého životního cyklu: od pěstování surovin, přes výrobu a barvení látek, dopravu surovin a výrobků, i odpady a jejich odstranění. Nemluvě o sociálních aspektech, kdy lidé vyrábějící textil často pracují v nepřijatelných podmínkách.

V důsledku pěstování bavlny se mění podnebí, ubývá pitné vody a dochází k likvidaci živých organismů. Při výrobě se spotřebovává voda, ta se znečišťuje a vzniká tak velké množství odpadních vod. Produkuje se odpad, kterými jsou odstřižky, odpad z postřihování a česání, textilní prach či zbytky barviv nebo impregnačních roztoků.

Kromě toho se v každé fázi životního cyklu textilu něco přepravuje. Než si ve Velké Británii zakoupíte džíny, musí se v Bulharsku ušít, v Číně se látka potiskne, obarví se ve Francii, utká na Tchaj-wanu, nitě pro tkaní jsou upředeny v Turecku a to z bavlny vypěstované v jižním Kazachstánu.

Jen kontejnery nestačí

Tím to ovšem nekončí, oděv nějakou dobu nosíme, spíše dobu kratší než delší, a následně jej vyhodíme. Textil je nutné separovat od zbytku komunálního odpadu. A tak se i děje, jde ale o velmi malé procento, neboť stále hodně lidí vyhazuje textil do černé popelnice. Podle společnosti Potex končí 3 - 10% vyřazeného textilu v kontejnerech na použitý textil a zbytek na skládce.

Nejsou to dobrá čísla, situace je možná o něco lepší v Praze, kde se vedou různé ekologické kampaně, ovšem zbytek republiky je na tom hůře,“ říká Kateřina Kučerová.

A přitom kontejnery na textil se vyskytují všude, i na malých vesnicích. Tam lidé smýšlí jinak, jsou ekologičtější, než ve městech a nekupují tolik oblečení. „Vyřazený textil tam použijí na zahradě, nebo jej dají psovi do boudy a pak třeba spálí,“ vysvětluje Kateřina Kučerová manažerka projektu Potex.

Nejsou prostředky, které by nás nutily k nápravě

Nedostatečný je v současné době postoj státní správy či některých městských částí. Převládá totiž přesvědčení, že když existují kontejnery na textil, je vše vyřešeno a není potřeba nic dalšího dělat. Různé akce, kde se oblečení vyměňuje nebo přešívá, také nestačí.

„Hezky se o tom píše a mluví, ale jde jen o nepatrné množství spotřebovávaného textilu. Jen v Praze se týdně do textilních kontejnerů dostanou desítky až stovky tun oblečení.,“ doplňuje Kateřina Kučerová. Bohužel ti, kteří mají ve svých rukách moc něco změnit, textil nevnímají jako problém.

Na konferencích se stále mluví o tom, že v odpadech patří textil mezi priority. A má se za to, že problém je vyřešen, protože sběr funguje dobře. Ono to ale vyřešené není,“ říká Kateřina Kučerová.

Není totiž těžké udělat něco s pěkným oblečením, dá se na charitu nebo se přešije, ale pořád jde jen o menší část textilního odpadu. Nejtěžší je zpracovat opravdový textilní odpad, tzn. věci, které se již znovu nedají použít k nošení, tedy svému původnímu účelu. K tomu všemu jen zlomek skutečně končí v kontejnerech, kde jej lze využít.

Textil, který svou kvalitou nesplňuje požadavky k tomu, aby mohl být darován, vyměněn nebo přešit, může být zpracován na různé hadry, izolace, papír a jiné produkty. I tak je ale textilního odpadu stále více a je obtížné pro něj najít smysluplné využití. Textilní průmysl chrlí každý rok více a více oděvů a tyto oděvy nacházejí své kupce.

Dokud se toto nezmění, textilního odpadu bude jen přibývat. V současné době se také část textilní odpadu vozí do Afriky a Pákistánu. Tyto země, ale již několikátým rokem přemýšlí o tom, že dovoz zakáží. Pakliže se tak stane a tyto země řeknou dost, nastane velký problém. V Evropě nejsou nastaveny žádné modely, jak si s takovou situací poradit a nejsou vystavěny ani dostatečné kapacity na likvidaci či zpracování textilního odpadu.

Ruku na srdce: co děláte vy?

Zatímco dříve se oděv pořizoval na celý život, přešíval se a opravoval, dnes si kupujeme kousky, které si mnohdy oblékneme jen jednou a to je neuvěřitelné plýtvání materiálem, které zatěžuje naši planetu. Pak nemůže být překvapením, že módní průmysl patří k těm nejvíce znečišťujícím životní prostředí. Udržitelnost, ekologie a především recyklace se staly prioritou pro mnoho z nás.

A co vy, máte přehled o tom, kolik kousků se nachází ve vašem šatníku? Kolik z nich skutečně nosíte? Většina věcí vám pravděpodobně ve skříni jen zabírá místo a bylo by lepší se jej zbavit. Nikoli ale vyhozením do popelnice, ale do kontejneru na textil.

Společnost Potex, jejíž kontejnery jsou rozmístěny po celé Praze, se snaží upozorňovat na toto plýtvání a ničení životního prostředí. Zároveň dává již nepotřebnému oblečení druhý život a předává ho vytříděné a připravené lidem, kteří ho nejvíce potřebují. Kromě toho se snaží i o edukaci. Začíná u dětí, se kterými z použitého textilu vyrábí různé hračky, čelenky apod. Následují dospělí, kterým se musí vysvětlit dopady dnešní nadspotřeby.

© Průmyslová ekologie, s.r o. Autorská práva jsou vyhrazena a vykonává je vydavatel

ZPĚT NA SEZNAM

PARTNEŘI

ISSN 2570-9372