1/2021

Ze žlutého kontejneru dokážeme mechanicky zrecyklovat 30% plastů. Co se zbytkem?

| autor: Martina Jandusova4

pyrolyza2.png
zdroj: ENRESS

Když se prodiskutovávala recyklace, tak mě zaskočilo, že tím byla myšlena pouze recyklace mechanická,“ uvedl na začátku své přednášky Miloslav Bačiak na konferenci „Komunální odpad - nová legislativa a praxe v obcích“.

Miloslav Bačiak, expert klastru WASTen, pracuje ve společnosti ENRESS s.r.o., která vyvíjí nové technologie na likvidaci komunálních i průmyslových odpadů. Ve svém příspěvku se zaměřil právě na toto téma.

Před tím, než se společnost ENRESS vůbec pustila do návrhu technologie recyklující odpad, realizovala výzkum. Během něho bylo zkontrolováno přibližně 60 druhů popelnic, z nichž byly uskutečněny materiálové skladby, elementární rozbory apod. „Přišli jsme na to, že mechanickou recyklací jsem schopni zrecyklovat pouze 30 – 35% odpadu z těchto popelnic. Málokdo se už ale věnuje zbytku, tzn. výmětu. Rozhodli jsme se, že s tím zkusíme něco udělat,“ vysvětluje Miloslav Bačiak.

Výmět tvoří většinu objemu žlutých popelnic, přestavuje 65% plastů. V plastech jsou použita různá plniva, přísady, aditiva apod., kvůli kterým není možné je mechanicky zrecyklovat. I proto se společnost ENRESS rozhodla vyvinout takovou technologii, která by dokázala druhotně využít většinu výmětu. „Navrhli jsme technologii třetí generace termického rozkladu, ve které vznikají tři frakce: kapalná, plynná a pevná. 80 % těchto frakcí dokážeme využít,“ říká Bačiak.

V molekulách některých plastů jsou použity látky (chrom, jód, chlór, síra, brom), které produkují polutanty. Takové látky je možné termickým rozkladem eliminovat, takže odcházejí v pevném zbytku. Nelze ale říci, že by linka termického rozkladu byla zázračným zařízením, které zvládne cokoliv. Před vstupem do linky je nutné kontejnery vytřídit od inertního materiálu.

U recyklovaných výrobků je velmi důležité, aby měly zajištěn odbyt. „Zkoumali jsme i tuto variantu a zjistili, že jakékoliv množství pyrolýzního oleje, které vyrobíme, je společnost ORLEN Unipetrol a.s. od nás ochotna vykoupit. Smlouvu o smlouvě budoucí na pyrolýzní olej s námi podepsala slovenská rafinérie SLOVNAFT a.s.,“ uvádí Miloslav Bačiak.

Nejen pyrolýzní olej má své uplatnění, i pevný zbytek z chemického zpracovaní plastů lze využít. Společnost ENRESS spolupracuje s VŠTE v Českých Budějovicích na užití tuhé frakce jako hnojiva, a zároveň i jako nositele NPK.

pyrolyza1.png

Pyrolýza není novým zařízením, pyrolýzní proces byl objeven již před mnoha lety a staletími. „Proto mě mrzí, když různé české firmy tvrdí, že zlaté české ručičky před třemi lety vynalezli pyrolýzu. Úplně tak tomu není,“ říká Bačiak. Při termochemickém rozkladu plastů se do nádoby vloží nadrcený materiál, a je ohříván bez přístupu kyslíku. Ohřev musí být natolik vysoký, aby bylo možné dosáhnout energie, která rozloží jednotlivé vazby. „Takové energii se říká disociační. Rozloží vazby prvků na jednotlivé molekuly, ať už jsou plasty vyrobeny z jakýchkoliv materiálů,“ vysvětluje Miloslav Bačiak.

V zařízení, kterému se nazývá pyrolýzou třetí generace, je možné molekuly poskládat tak, aby bylo možné dostat takovou látku, jakou potřebujeme. „Jde o novou věc, protože pyrolýzní zařízení doposud disponovala pouze jednou reakční nádobou, v níž se plasty rozložily, a podle hesla „děj se vůle Boží“ poskládaly v pyrolýzní olej, který nebylo možné dopředu definovat,“ říká Bačiak a pokračuje: „Udělali jsme spousty zkoušek, v rámci kterých jsme rozložili stejné plasty za stejné teploty stejnými tlaky, a vždy jsme na výstupu dostali jiný pyrolýzní olej.“

Při termochemické recyklaci odpadů vznikají tři hlavní produkty: kapalný recyklát, procesní plyn a pevný inertní zbytek. Všechny nově získané produkty lze využít jako vstupní suroviny k dalšímu zpracování. Procesní plyn se používá jako vlastní zdroj elektrické energie přes kogenerační jednotku nebo turbínu. Jak už bylo zmíněno, procesní kapalina má odbyt, stejně tak i tuhý inertní zbytek. Frakce mohou mít ale i jiné využití. Olej lze spalovat, jelikož má vysokou energetickou využitelnost, i plyn lze spalovat, ale mnohem efektivnější je jeho využití v chemických závodech.

V případě likvidace čistírenských kalů není vhodnějšího způsobu než termického rozkladu. „V čistírenských kalech se objevují obrovská množství biochemických látek (antibiotika, sedativa, narkotika), které jinak nezlikvidujeme. Pro spalovny nejsou vhodné, energeticky jsou pro ně zbytečné a kvůli 30% obsahu vody nevyužitelné,“ vysvětluje Bačiak.

Velká výhoda linky termického rozkladu třetí generace spočívá v tom, že je uložena v kontejnerech, které jsou přenosné. „Je variabilní, nemusíte mít obrovská množství odpadu, která byste v jednotce zpracovávali. Takže je vhodná i pro menší aglomerace, napři. pro 4 nebo 5 obcí,“ doplňuje Bačiak. Zařízení ale čelí legislativním překážkám. „Na Slovensku jsme technologii sestavili a používáme ji. V České republice se dožadujeme alespoň zkušebního provozu, abychom mohli dotčeným orgánům ukázat, že funguje. Bohužel neexistuje instituce, která by nám ukázku povolila,“ uvádí Miloslav Bačiak.

Na závěr Miloslav Bačiak poznamenává, že tato technologie na likvidaci plastů nikdy nebude podnikatelským záměrem, v rámci kterého na výstupu získáváme komoditu, kterou lze ekonomicky využít. „Tento proces nám nepřinese ekonomický užitek, přinese nám ale užitek environmentální. Snížíme environmentální zátěž, protože bude možné likvidovat i staré skládky a environmentální zátěže. Musíme si uvědomit, že likvidace odpadů nezahrnuje jen to, co dnes vyrobíme a zítra zahodíme, ale i obrovské skládky, ve kterých odpad čeká na zpracování,“ zakončuje Bačiak.

EU-ERDF-logo.width-700.jpg
WASTen_Pomahame_s_financovanim_projektu_a_novy.width-700.jpg
Logo-MPO.jpg

Komentáře

  1. „Tento proces nám nepřinese ekonomický užitek, přinese nám ale užitek environmentální..." Zbývá jen zodpovědět otázku, kdo si může dovolit provozovat takové zařízení bez naděje na ekonomický profit? :)

  2. Ten expert klastru WASTen Miloslav Bačiak není náhodou doc. RNDr. Miloslav Bačiak, Ph.D.? Ten exposlanec, který podváděl ve volbách do parlamentu a používá protiprávně akademické tituly „doc. RNDr. a Ph.D.“, na které nikdy nevystudoval? Jediný titul, který má oprávněně, dostal na komunistické univerzitě marxismu leninismu, ale k tomu se teď nehlásí: RSDr. Miloslav Bačiak! Dá se mu vůbec věřit?

  3. Dobrý den, článek obsahuje skutečné perly, např. "V případě likvidace čistírenských kalů není vhodnějšího způsobu než termického rozkladu. „V čistírenských kalech se objevují obrovská množství biochemických látek (antibiotika, sedativa, narkotika), které jinak nezlikvidujeme. Pro spalovny nejsou vhodné, energeticky jsou pro ně zbytečné a kvůli 30% obsahu vody nevyužitelné,“ vysvětluje Bačiak." To je geniální úvaha. Pro spalování, což je termický exotermní proces, kal není vhodný protože je mokrý, ale pro termický rozklad (pyrolýzu) vhodný je, tam už vlhkost nevadí, přitom je pyrolýza endotermní proces sám o sobě. Můžete mne tedy prosím vysvětlit jak se zbavíte té vody? Nebo spalování není termický proces. Nebo v případě pyrolýzy je výparné teplo vody jiné než při spalování? Říká Vám něco zákon zachování hmoty a energie??? Vím, že propagátoři pyrolýzy všeho s ním mají občas problémy. Porušovat ho asi není trestné, ale i tak bych ho raději dodržoval. Podobně fascinují je tvrzení "V molekulách některých plastů jsou použity látky (chrom, jód, chlór, síra, brom), které produkují polutanty. Takové látky je možné termickým rozkladem eliminovat, takže odcházejí v pevném zbytku." Přiznám se, že jsem v životě neslyšel o jódovaných plastech, ale nejsem expert v této oblasti, možná jiní jodované plasty znají. Každopádně by mě zajímalo kolik chloru, síry a bromu ze vstupu zachytíte v pevném zbytku. Rád se totiž přiučím něčemu novému. Zdravím Michal Šyc

  4. To je promo článek? Myslím, že se autorovi nepodaří udržet tvrzení o tom, že pouze 30% plastového odpadu lze recyklovat "mechanicky". Dávám to do uvozovek, protože de facto žádná vyloženě mechanická recyklace neexistuje, pokud za ni účelově nevydáváme ruční separaci PET a jeho rozemletí na flakes. To ale žádná recyklace není, je to jn změna formy odpadu. Existují technologie - a nejen v laboratořích, kde až dosud téměř výhradně vlastně pyrolýza funguje - nýbrž v průmyslových provozech, kde lze kvalitně zrecyklovat až 100% odpadních plastů (když z toho vyhodíte petky). Nakonec tyto technologie i ty petky zpracují, ovšem pouze jako plnivo, lépe řečeno "ztracenou výztuž". Co se pyrolýzy týče, podotýkám, že jedna funkční jednotka již řadu let stojí ve stodole na Spiši. Při provozních zkouškách měla výtěžnost z 1 kg namletých pneu až 1 kubík pyrolýzního plynu. Že stojí ve stodole a nepracuje je vina mafie, která odpady ovládá - i když pneumatik jsou v okolních skladech tuny, jejich majitelé ovšem za ně požadují tak nehorázné ceny, že by snad výhodnější bylo plyn dovážet z Marsu.

Okomentovat

Partneři

Satturn
AB Plast
Partner - SOVAK
EAGB
Faircare
Inisoft
Xylem
Seven energy
Energotrans
United Energy
SPVEZ
Povodí Vltavy
Ecobat
Veolia
Ekowatt
AKU-BAT
Wasten
Solární asociace
Sensoneo