Lidi už fakt blbnou, bude válka. Aneb, nyní je správný čas vzít rozum do hrsti

Tolik skloňovaná cirkulární ekonomika neboli odpadové hospodářství má šanci. Šanci má i dekarbonizace. Obrovský nárůst cen úplně všeho hraje hospodárnějšímu chování do karet.

Nic co donedávna platilo, neplatí. A to ve všech možných oblastech, na které můžeme jen vzpomenout. V oblasti oběhového hospodářství se mnohdy pinožíme až hrůza. Lámeme obtížně věci přes koleno, hledáme těžkopádná řešení a výsledek nic moc.

O čem hovořím? Například uměle vytváříme poptávku, motivujeme finančně (až nehorázně, což znamená, že i nehorázné prostředky vyšuměly bez jakéhokoli efektu pod dveřmi do vesmíru), nařizujeme legislativně, a i přes to, to stále drhne. Ona neviditelná ruka trhu, tedy ekonomicky smysluplná mechanika nabídky, poptávky a ceny, se uměle přetlačuje velmi špatně.

Právě tato mechanika nyní posunula trio základních tržních kritérií do míst, kde se oběhové hospodářství může nadechnout. Úvahy o umělém navýšení cen primárních surovin můžeme klidně nechat stranou. Recyklace veškerých plastů má nyní daleko větší šanci, protože ceny strategických primárních surovin trhají rekordy prakticky denně.

I výroba syntetických hnojiv zdražuje. A ne málo. To by mohlo znamenat, že by se konečně mohl zemědělec začít drbat za uchem a zkusit aplikovat kompost na svá pole. A nejen ten. Kdyby se na Ministerstvu zdravotnictví, Ministerstvu životního prostředí a dalších dotčených institucích ťukli do hlavy, mohl by zemědělec využívat i hygienizovaný kal