Ecomondo
Ekolamp
EGEXPERT

ZVUŽ: Bude řešit prostředí zpětného odběru výrobků s ukončenou životností dobře?

Společně s návrhy Zákonů o odpadech a obalech vešel do mezirezortního řízení i návrh Zákona o výrobcích s ukončenou životností.

ZVUŽ: Bude řešit prostředí zpětného odběru výrobků s ukončenou životností dobře?

Zářivky. Ilustrační foto/wikimedia commons

Návrh je přijímán různě. Zákon bude alfou a omegou veškeré činnosti kolektivních systémů, zodpovědných za zpětný odběr výrobků s ukončenou životností a proto je velmi důležité, jak nastaví veškeré procesy v této oblasti. Zeptali jsme se tedy:

Můžete charakterizovat nový návrh ZVUŽ, jeho silné a slabé stránky a jak by v této podobě fungoval v praxi?

Petr Kratochvíl, ředitel kolektivního systému Ecobat:

V problematice zpětných odběru jde o veřejnou službu v zájmu ochrany životního prostředí. Řada dobrých záměrů ze strany Ministerstva životního prostředí na stanovení přesnějších pravidel byla po oponentuře ze strany Hospodářské komory a Svazu dopravy a průmyslu z návrhu odstraněna a to je velká škoda.

Mám na mysli koordinaci kolektivních systémů, pravidla pro aplikaci eko-modulace a podobně. Naopak zavedení „čínské zdi“ (kolektivní systém nesmí recyklovat to, co posbírá) jde zcela proti zásadám cirkulární ekonomiky, která je všude tak často zmiňována.

David Vandrovec, člen představenstva REMA AOS, a.s., CEO společností REMA

Odpadové zákony předložené do meziresortního připomínkového řízení si kladou za cíl být svým rozsahem velmi komplexní. Tomuto předsevzetí se však bohužel nepřibližují, neboť v mnoha oblastech odkazují na nejasné a odborné veřejnosti dosud neznámé prováděcí předpisy. Je to jako pohled do železničního tunelu, kde není možné spatřit světlo na jeho konci, nenajde v něm žádné koleje a vlastně není jasné, zda vede až na druhou stranu.

Toto pragmatické zjednodušení bohužel platí pro všechny zákony, a to jak nový zákon o odpadech, novelu zákona o obalech, a také nový zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností. ZVVUŽ v současné podobě, po té co měl být zásadním způsobem přepracován po zdrcující kritice stakeholderů v interním připomínkovém kolečku (o čemž informovala mnohá média), představuje velmi nesourodý dokument plný věcných i technických chyb.

Mnohé tyto chyby jsou pozůstatky původního prosincového textu, což napovídá, že se návrh tohoto nového zákona plánuje značným způsobem změnit. Osobně jsem přesvědčen, že současný návrh v soubě nezahrnuje dostatečné záruky smysluplné ochrany životního prostředí, mnohé pasáže nejsou v souladu se strategií a cíli EU a zcela absentují prvky tržního prostředí, které jsou zárukou nemonopolizace trhu.

Současný návrh by měl být podroben smysluplným, konstruktivním a hlavně nezávislým připomínkám tak, abychom se vyhnuli monopolizaci trhu, zcela zbytečnému nárůstu recyklačních poplatků hrazených námi všemi a uspokojení menšinových zájmů na úkor většiny. Většiny, která navíc podporuje principy oběhového balíčku EU a chrání zájmy obcí a občanů.

Tomáš Rychetský, ředitel kolektivního systému Ekolamp:

Velmi pozitivní je, že v návrhu zákona VUŽ, jsou kontrolou kolektivních systémů a výrobců pověřeny státní orgány, a to konkrétně ministerstvo životního prostředí a inspekce životního prostředí. V minulosti prosazovali zástupci některých kolektivních systémů a asociací výrobců názor, že by touto kontrolou mělo být pověřeno jakési „koordinační centrum“, která by bylo složeno právě z kolektivních systémů nebo asociací výrobců. Kolektivní systémy a výrobci by tedy prostřednictvím tohoto koordinačního centra kontrolovali sami sebe.

Takové řešení lze přirovnat k situaci, kdy by byla zrušena dopravní policie, řidiči by se hlídali sami, a kdyby překročili povolenou rychlost, tak by sami poslali státu pokutu. Snad by bylo něco takového možné ve Švýcarsku nebo ve Švédsku, kde jsou obecné etické principy na vysoké úrovni. U nás se však takový koncept se nejeví jako příliš realistický.

Ostatně příkladem nám může být i nedávný vývoj situace okolo koordinačního centra na Slovensku. Tam před časem bylo založeno koordinační centrum, avšak to nebylo schopné plnit svou kontrolní funkci, což s sebou neslo řadu problémů. Slovenské ministerstvo životního prostředí se proto rozhodlo přenést činnost tohoto koordinačního centra zpátky na sebe. Adekvátnost kontroly ze strany státních orgánů je podpořena také zněním odpadového balíčku EU.

Novela rámcové směrnice o odpadech uvádí, že kontrolu kolektivních systémů musí provádět „na soukromých zájmech nezávislé“ nebo pověřené „veřejné orgány“. Takže bylo od ministerstva životního prostředí velmi rozumné, že veškeré snahy o „privatizaci státní správy“ přes koordinační centra, či jakési koordinační platformy, rychle smetlo ze stolu.

Jako druhé pozitivum vnímáme to, že návrh zákona obsahuje řadu ustanovení, která mají zabránit tomu, aby nedocházelo ke zkreslování statistik elektrozařízení uváděných na trh. Tyto statistiky totiž následně slouží ke stanovení cíle sběru kolektivních systémů, a jejich zkreslováním by si kolektivní systémy mohly výrazně snižovat svoji povinnost sběru.

Kupříkladu v oblasti zářivek je to velmi aktuální téma, protože zářivky jsou nebezpečným odpadem (obsahují rtuť) a při zkreslení statistik jich mohou tuny zůstat nevysbírané, což může být značně nebezpečné pro životní prostředí, zejména pokud jde o znečištění vodních zdrojů jedovatou rtutí.

Třetím významným úspěchem návrhu zákona je, že se Ministerstvu životního prostředí podařilo zastavit snahy některých subjektů, aby se do návrhu zákona prosadilo velmi podivné, dá se říci až kontroversní ustanovení, které se označuje jako „hmotnostní limity pro zakladatele kolektivních systémů elektroodpadu“.

Cílem těch tzv. hmotnostních limitů, které nejsou v žádné jiné členské zemi Evropské unie, bylo vytvoření monopolu nebo oligopolu vybraných subjektů na poli sběru elektroodpadu. Menší a střední výrobci, by byli zcela vyloučeny z možnosti se aktivně zapojit do vlastnictví, správy a kontroly kolektivních systémů. Naopak zapojením menších a středních výrobců do vlastnictví a správy kolektivních systémů se podpoří zdravá hospodářská soutěž na trhu kolektivních systémů, z čehož v konečném důsledku těží zejména spotřebitelé.

O tom, co může způsobit nedostatek zdravé konkurence, jsme se koneckonců mohli přesvědčit sami v oblasti telekomunikačních služeb, kde je oligopol a ceny datových služeb pro spotřebitele jsou díky tomu jedny z nejvyšších v Evropě. Oproti tomu zdravé konkurenční prostředí vytváří přirozenou regulaci výše recyklačních příspěvků, ze kterých je hrazen sběr a recyklace elektrozařízení. Výše recyklačních příspěvků se pak projevuje do konečných cen elektrozařízení, která jsou kupována spotřebiteli.

Jen pro srovnání v Německu nebo v Dánsku stačí pro založení kolektivního systému pouze jeden výrobce bez jakéhokoliv hmotnostního omezení. Není asi potřeba dodávat, že v Německu nebo Dánsku je sběr elektroodpadu na daleko vyšší kvalitativní úrovni než u nás v České Republice.

Proto je dobře, že MŽP nepodlehlo těmto monopolisticko-lobbystickým tlakům a nakonec tyto hmotnostní limity moudře zavrhlo. Menší a střední výrobci tedy mohou nadále participovat na transparentní správě a kontrole kolektivních systémů, což postupně povede k tomu, že se kvalita sběru elektroodpadu v České Republice bude časem posunovat na úroveň zemí jako je právě Německo nebo Dánsko.

Vedle uvedených pozitiv je však potřeba upozornit na jedno obrovské negativum navrhované právní úpravy. Návrh zákona obsahuje pouze jeden společný cíl sběru elektroodpadu, ale za to bohužel neobsahuje žádné individuální cíle sběru pro jednotlivé kategorie elektroodpadu. 

Absence individuálních cílů sběru je krok velmi špatným směrem. Některé kategorie elektroodpadu jsou totiž nebezpečným odpadem (například zmiňované zářivky, které obsahují rtuť) a jejich sběr a recyklace jsou ekonomicky extrémně náročné.

Oproti tomu jiné typy elektroodpadu, jako např. mobilní telefony, IT zařízení a některé domácí spotřebiče, jsou naopak ekonomicky velmi zajímavé, protože se jejich recyklací dají získat dobře zpeněžitelné suroviny (železo, měď, hliník, stříbro, zlato atd.). 

Pokud zůstane v návrhu zákona zachován pouze jediný cíl sběru elektroodpadu, bez zohlednění toho, zda je daná kategorie nebezpečným odpadem, tak to logicky povede k tomu, že se bude sbírat jen ekonomicky atraktivní elektroodpad. Zatímco elektroodpad, který je nebezpečným odpadem a je tedy ekonomicky náročný na sběr a zpracování nebude chtít prakticky nikdo sbírat a recyklovat.

Pokud se nepodaří tento závažný nedostatek nového zákona napravit v rámci připomínkového řízení, tak se velmi lehce může stát, že se brzy začne nebezpečný elektroodpad kupit na sběrných dvorech obcí a nikdo o něj nebude jevit zájem.



Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Při sběru a recyklaci fotovoltaických panelů je nutné odlišit panely „staré“ a „nové“

Při sběru a recyklaci fotovoltaických panelů je nutné odlišit panely „staré“ a „nové“

Jak funguje systém zpětného odběru fotovoltaiky, systém jeho finacování a jak probíhá recyklace nebo ekologická likvidace panelů? Zeptali jsme se zástupců kolektivního systému ASEKOL, do jehož kompetence zmíněná problematika spadá.

Qantas provozuje první bezodpadovou leteckou linku

Qantas provozuje první bezodpadovou leteckou linku

Veškerý odpad vzniklý na palubě linky QF739 létající ze Sydney do Adelaide, týmu „Green Team“ společnosti Qantas, bude likvidován pomocí kompostu, opětovného použití nebo recyklace.

Vědci řeší inovace v segmentu plastů

Vědci řeší inovace v segmentu plastů

Podle studie OSN ke globálním megatrendům z loňského roku bylo za posledních 50 let zaregistrováno více než 100 miliónů nových organických a anorganických látek. Jestliže v roce 1965 bylo tempo registrací 2,5 minuty, v roce 2016 se interval zkrátil na 1,4 sekundy.