https://www.eversheds-sutherland.com/global/en/where/cee/czech-republic/-cz/index.page
Ekolamp
VODKA

Na Mělnicku, v Horních Počaplech, si občané v referendu vybrali skládkování

Ale to obyvatelstvo neví. I přes líbivé a logicky vypadající argumenty ekologických organizací, které hovoří stejnou řečí jako skládková a svozová lobby (jaká náhoda), je to neoddiskutovatelný fakt.

Na Mělnicku, v Horních Počaplech, si občané v referendu vybrali skládkování

pixabay

Vyseparovat a následně upravit odpad z černé popelnice tak, aby byl recyklovatelný, je totiž tak technologicky a ekonomicky náročné, že je to téměř zcela nereálné. Odpad je prostě kontaminovaný ostatními složkami a vytřídit a vyčistit ho, stojí velké peníze. Proto se také do stavby separačních linek POUZE na komunální odpad nikdo nehrne.

Co si tedy lidé na základě informační masáže ekologických organizací v referendu vybrali?

Ekologickou bombu, která je schopná být tisícinásobně nebezpečnější, než odmítnuté zařízení na energetické využití odpadu. Tedy zařízení, které vyrobí ekologickým způsobem z odpadu teplo či elektřinu, přitom jej hygienizuje a minimalizuje jeho objem na necelou desetinu.

I ta se dá následně recyklovat získáváním drahých kovů. Minerální složka se následně vhodně využije jako náhrada stavebních materiálů.

Smrtonosná skládková voda

Výluhy ze skládek mají jedno společné. Dříve či později nekontrolovaně protečou do spodních vod, nebo odtečou do vod povrchových a především, žádná čistička odpadních vod (ČOV) není schopna je vyčistit.

Zastánci skládkování argumentují tím, že moderní skládka technologicky jistí nepříznivý dopad na životní prostředí. Drenážní systém odvádí kontrolovaně toxické výluhy do nádrží, odkud se čerpá k dalšímu speciálnímu čištění. V žádném případě tomu tak není.

Nejenže drenáže nevydrží věčně. Časté každoroční požáry na skládkách celý systém drtivé většiny skládek již dávno dokonale zničil. Například skládka Uhy, kam se z oblasti Mělnicka odpad sváží, letos hořela již dvakrát. V květnu a srpnu. V minulosti hořela několikrát i skládka Mšeno. Žár poškozuje i vodotěsné vrstvy, takže se o nějakém zabezpečení po jednom jediném požáru nedá hovořit.

Nejznámějším průsakem skládkových vod je ekologická katastrofa skládky Pozďátky.

Výluhy se kromě přehršle velmi toxických látek vyznačují i vysokou koncentrací amoniakálního dusíku, která může dosáhnout až 20 000 mg/l. Ze všech toxických látek, přítomných ve skládkových vodách, je amoniakální dusík nejtoxičtější. V koncentracích vyšších než 100 mg/l je amoniakální dusík vysoce toxický pro vodní organismy (zdroj).

Odpad uvolňuje vlivem přírodních podmínek dále i těžké kovy, přípravky na ochranu rostlin (pesticidy) a řadu dalších látek pocházejících z tzv. domácí chemie, průmyslové výroby nebo těžby nerostů. V průsakové vodě tedy najdeme vysoké koncentrace fenolů, kyanidů, arsenu nebo třeba kadmia.

Co nastane, pokud budeme pít vodu kontaminovanou výluhem ze skládky?

Obecně vysoké koncentrace fenolů mohou ohrozit schopnost krve transportovat kyslík, což způsobuje bolest hlavy, nevolnost, modrání končetin a rtů. Mohou se dostavit poruchy dechu, bezvědomí i smrt. Vysoké opakované expozice mohou způsobit poškození jater, ledvin a centrální nervové soustavy. Fenoly způsobují srdeční arytmii a mají mutagenní účinky.

Kyanidy jsou vysoce toxické zejména ve vodním prostředí. Při nižších dávkách se objevuje nevolnost, bolest hlavy, únava a další známky nedostatku kyslíku. Při vyšších dávkách přichází kóma a smrt. Chronická expozice vede k zvýšenému obsahu kyanidů v krvi, k rozvoji hluchoty, šerosleposti, nebo k poruchám chůze.

Arsen v životním prostředí nedegraduje; značná část je obsažena ve vodních sedimentech, snadno bioakumuluje v potravních řetězcích. Toxické účinky arsenu jsou známy již od Středověku. Jde o mutagenní a karcinogenní látku. Řadí se mezi teratogenní látky, které krom všeho jiného poškozují i plod.

Kadmium na zdraví člověka má poměrně značný vliv. Dlouholetým pozorováním bylo zjištěno, že se totiž chová jako kumulativní jed, jehož expozice bývá spojena s výrazným rizikem rakovinného bujení či teratogenity.


Diskuse (3)

  1. p.utekal@tiscali.cz07.01.2019 (09:14)
    Tak - autor článku se dopouští jisté demagogie, když tvrdí, že občané si vybrali skládkování. Podle logiky - nechcete spalovnu = chcete skládku. Ale tak tomu není, kdyby někdo chtěl v tom regionu otevřít novou skládku, zajisté by byli proti rovněž. Pokleslé je i tvrzení, že ekologické organizace hovoří kupodivu stejnou řečí, jako svozová a skládková lobby. Čímž se naznačuje, že jsou těmito lobby zkorumpovány. Možná tomu tak u některých i je, tato loby je mafie, která má dlouhé prsty a dlouhé peníze - ale to by se muselo prokázat. Já to vidím tak, že občané mají víc rozumu, než politici a úředníci a tlačí na to, aby se s odpadem konečně začalo hospodařit rozumně a aby se konečně rozjely programy na vývoj technologií třídění a recyklace. A není pravda, že třídění komunálu je tak obtížné, že se jím nikdo nezabývá. Minimálně projekty a návrhy programu vývoje existují - jen je nikdo nechce. Tím nikdo samozřejmě myslím právě ty, kdo jsou majiteli toho kšeftu s odpady - proč by do toho investovali, když jsou spokojeni se status quo.
  2. larryw@seznam.cz25.01.2019 (14:27)
    Ekologická bomba, smrtonosná skládková voda, ekologická katastrofa, poruchy dechu, bezvědomí i smrt... Výše uvedené můžete nalézt ve "skutečně odborném článku" od neznámého autora. Na tomto velmi krátkém textu lze příkladně ukázat fenomén dnešní doby - šíření dezinformací, demagogií, polopravd, manipulace s míněním laické veřejnosti formou šíření poplašné zprávy. Řízené skládkování je provozováno v současné době ve všech vyspělých státech, v Evropě v souladu s Evropskou směrnicí o skládkách 1999/31/ES. Několik států má zákaz skládkování neupraveného komunálního odpadu, či spalitelného odpadu. Více najdete zde https://www.tretiruka.cz/news/jak-evropske-staty-omezuji-skladkovani-a-jak-maji-vysoke-poplatky/. Moderní skládky jsou zabezpečené minerálním a foliovým těsněním. Těsnost skládek je kontrolována pravidelným monitoringem podzemních i povrchových vod v okolí skládky. Po skončení skládkování je prováděna následná péče vč. monitoringu po dobu nejméně 30 let. Monitoring provádí nezávislé akreditované odborné subjekty. Požár ve skládce v drtivé většině případů se týká velkých kopulí odpadu, kdy na povrchu kopule a těsně pod jejím povrchem dojde za přítomnosti kyslíku k zahoření některých složek, které by v odpadu neměly být přítomny. Zahoření je vždy pod přísnou kontinuální kontrolou a dochází k okamžitým zásahům a hašení. Většinou těsnící bariera dna skládky, překrytá navíc souvislou vrstvou drenážního štěrku (v tl. 30 cm) je 20 až 30 metrů hluboko pod ohniskem požáru a nemůže být vůbec poškozena. Poškození těsnící bariery by muselo nastat ve velmi mimořádné konstelaci událostí, vždy za přítomnosti vzdušného kyslíku (podmínka pro hoření). Navíc primární ochranná vrstva minerálního těsnění pod folií s předepsaným velmi přísným koeficientem propustnosti v tl. 50-60 cm by i v případě porušení folie průsakovou vodu zcela zadržela. V těchto případech by teoretický průsak vod skrze 60 cm jílu byl v jednotkách ml za rok. Většina lokalit je navíc v oblastech, kde mocnost přirozených vrstev jílů či spraší pod skládkou nad hladinou podzemní vody dosahuje mnohdy mocností 10 m a více. Řízené skládky jsou velmi bezpečné, plně zabezpečené a pod velmi přísnou kontrolou ČIŽP. Neodborný článek je zcela nekorektní a nemá smysl vůbec reagovat na jednotlivé nepodložené spekulace, zavádějící věty a zcela nekorektní nepodložená tvrzení a poplašné zprávy.
  3. libor.lunacek@fcc-group.cz25.01.2019 (16:13)
    Po přečtení článku „Na Mělnicku, v Horních Počaplech, si občané v referendu vybrali skládkování“ (Průmyslová ekologie, 2. 1. 2019) si dovolím prezentovat trochu jiný pohled na odpadové hospodářství, než je pohled autora tohoto článku. Zároveň se pokusím vyvrátit některé poměrně zásadní nepřesnosti, v tomto článku uvedené. Je třeba předeslat, že nejsem zastáncem skládek. Souhlasím, že musí dojít v blízké budoucnosti k přechodu od skládkování k sofistikovanějším způsobům nakládání s odpady. Nicméně jako člověk, který pracuje více než 25 let v oblasti životního prostředí, a jako vystudovaný chemik musím reagovat na velmi zavádějící informace publikované v tomto článku. V mnoha bodech by se daly označit za šíření poplašné zprávy. 1) Problematika skládkových vod Autor v textu jmenuje dvě skládky. Jedná se o skládku UHY společnosti FCC a skládku Mšeno, kterou provozuje společnost AVE. Autor článku v prvé řadě nerozlišuje typizaci skládek. V obou uvedených případech se jedná o skládky typu S-OO ( S-III). Tedy skládky, kde lze ukládat pouze odpady TKO a tzv. odpady „Ostatní“. Jinými slovy se do tělesa tohoto typu skládek ukládají odpady, které nevykazuji ani jednu z evidovaných čtrnácti nebezpečných vlastností! Obě skládky, stejně jako všechny, které jsou schválené k provozování, jsou vystavěny dle platných a závazných norem ČSN odpovídajícím evropské legislativě. Tato informace je velmi důležitá ve vztahu ke skládkovým vodám, které autor článku velmi nepřesně popisuje. Bilance skládkových vod pracuje v tzv. uzavřeném systému vodního hospodářství bez možnosti kontaminace okolí skládky. Každá takováto skládka je budována na poměrně mocné vrstvě přírodního nepropustného materiálu (sprašové hlíny o mocnosti minimálně 0,5 m) s velmi nízkým koeficientem propustnosti (řádově 1x10-10)). Na tuto mocnou nepropustnou a zhutněnou vrstvu je pak pokládána vysoko hustotní polyetylénová fólie o minimální tloušťce 2,0 mm. Je potřeba doplnit, že pod samotnou fólií je instalován kontrolní monitorovací systém (tzv. Senzor), který umožňuje detekovat stav v případě porušení již zmíněné vysoko hustotní polyetylenové fólie. Na tuto fólii, je navážena velká vrstva „kačírku“ (jedná se o kamenivo přesně definovaných rozměrů, které nevykazuje ostré hrany, o mocnosti minimálně 0,3 m). Veškerá voda, která proteče tělesem skládky, je přes uzavřený systém vodního hospodářství svedena do zabezpečené bezodtoké akumulační jímky. Tato jímka je projektována a zabezpečena z hlediska monitoringu, aby nedošlo k přelití skládkové vody a kontaminaci okolí. Vzhledem k tomu, že normy o skládkování předepisují všem provozovaným skládkám (mimo již zmíněné několikanásobné vrstvy stavebních konstrukčních materiálů) i odběr vznikajícího skládkového plynu (obsah CH4- metanu v objemu % od cca 38 – 48 %), pracují skládková tělesa v systému řízené metanogeneze. Aby mohl být tento proces řízen a mohl se progresivně využívat skládkový plyn v kogeneračních jednotkách (konverze plynu po spálení na elektrickou a tepelnou energii), je potřeba udržovat skládkové těleso neustále v definovaném vlhkém stavu. Toto je velmi důležité, neboť skládky tak spotřebovávají vlastní skládkovou vodu, která protéká skládkovým tělesem do nepropustné jímky, a tuto vodu vrací zpět do tělesa skládky na podporu metanogenních procesů (metanogeneze vzniká působením speciálních kmenů bakterií, v interakci s uloženým odpadem, převážně organického charakteru). Závěrem ke skládkovým vodám: Každá moderní řízená skládka, která je v ČR schválena pro příjem příslušného druhu odpadů, pracuje v uzavřeném systému. Není tedy možné, aby se tato voda dostala do životního prostředí. Pro ještě důkladnější dohled je každá skládka vybavena kontrolními hydrogeologickými vrty. Tyto vrty jsou vystavěny zejména ve směru odtokových poměrů spodních vod. V pravidelných a předepsaných cyklech jsou tyto vody odebírány a je zjišťována kvalita či případné znečištění nezávislými a akreditovanými laboratořemi. Výsledky těchto měření jsou zájemcům dostupné na příslušných úřadech. Pokud by autor článku chtěl psát pravdivě, mohl si tyto výsledky obstarat, a to i několik let zpětně. Zjistil by, že např. u skládky v katastru obce UHY, nedošlo od začátku jejího provozování k žádnému zhoršení kvality těchto vod v důsledku provozování této skládky. 2. Problematika skládky Pozďátky Jako odborník, který kdysi zpracovával nabídkový projekt pro sanaci odpadních produktů vznikajících při výrobě titanové běloby v Precheze Přerov, se cítím oprávněn vyjádřit se k problému skládky v katastru obce Pozďátky. Ovšem odlišně než činí autor článku. - Jednalo se o skládku, která byla určena pro příjem nebezpečných odpadů v souladu s platnou legislativou v době provozování této skládky. - V této době probíhal tendr na odstraňování velmi kyselých produktů již zmíněného provozu v Precheze Přerov - Zatímco většina odborných firem nabízela řešení sanace kyselých produktů v podobě využití tohoto materiálu v oblasti čistíren odpadních vod (konverze na flokulant), vyhrála tuto sanaci společnost s nejnižší nabídkovou cenou. Tyto kyselé produkty pak tato „vítězná firma, navezla na skládku nebezpečných odpadů Pozďátky, přestože tento odpad kyselých produktů nesplňoval v mnoha parametrech tehdejší limity pro skládkování nebezpečných odpadů. Jednalo se o zřejmé pochybení společnosti, která zvolila ve svém sanačním projektu technologii sice nejlevnější, ale neprosto nevhodnou pro řešení daného problému. 3. Problematika spalování odpadů - Zde se autor opět dopustil mnoha nepřesných a mylných tvrzení. - hmotnostní poměr produktů spalování /např. TKO/ není 10 % hmotnosti, ale pohybuje se v dlouhodobém průměru okolo 22 – 25 % hmotnosti. - produkty spalování např. TKO, lze rozdělit na dvě základní skupiny: Jedná se o škváru, která tvoří majoritní hmotnostní podíl, a dále o popílky zachycené v procesu čištění kouřových spalin. Zatímco první z nich je většinou tzv. odpadem „O“, tedy nevykazuje žádnou nebezpečnou vlastnost; druhý je odpadem „N“ (většinou se vyskytuje nebezpečná vlastnost – následná nebezpečnost, tedy zvýšené limity sledovaných polutantů) - Situace, kterou velmi zjednodušeně popisuje autor článku, je daleko složitější. Žádný z těchto dvou výše uvedených materiálů nesplňuje normy, aby tyto odpady mohly být využity např. ve stavebnictví. Odpady škváry tak v současnosti končí na zabezpečených skládkách a využívají se s výhodou jako materiály na technologické zabezpečení skládek (tzv. TZS). - Jak jsem v úvodu napsal, nejsem příznivcem skládek. Nicméně spalování odpadů se v hierarchii nakládání s odpady nachází ihned za skládkováním. Přesto se domnívám, že se jedná o sofistikovanější způsob nakládání s odpady, který by řešil přechodový čas, než budou zavedeny ověřené a ekonomicky smysluplné technologie na využívání odpadů. Již dnes je však nezbytné občanům jasně sdělit, jak je bude tato technologie zatěžovat finančně a jakou budou mít dlouhodobou jistotu, že po ukončení skládkování nebudou v rukou již jiné lobby, a to „spalovnářské“. - nutno doplnit, že existují projekty soukromých společností na vybudování a provoz středně velkých spaloven (do 100 Kt/rok), které by mohly být vystavěny v některých současných areálech nakládání s odpady. Většina těchto nabízených projektů nebyla vůbec vzata v potaz při zpracování krajských plánů odpadového hospodářství. Zřejmě není zájem na vytvoření budoucího konkurenčního prostředí ze strany státu. Dle řady odborníků by bylo lepším řešením více spaloven o středním výkonu, než pouze několik megaspaloven. Ale třeba se v tomto bodě pletu. 4. Problematika třídění komunálního odpadu - I u tohoto tématu se autor zřejmě z nevědomosti dopustil chybných tvrzení. Nejde ve skutečnosti o to, že svozové společnosti nechtějí třídit TKO se zdůvodněním, že je jednodušší tento odpad umístit do tělesa skládky. Jde o to, že platné zákonné normy v ČR třídění TKO vysloveně zakazují. Tím jsem vysvětlil snad vše k tomuto bodu. 5. Zahoření skládek Je pravda, že čas od času dochází k zahoření skládek. Kdyby si autor článku prostudoval zprávy od hasičských záchranných sborů, které se účastnily zásahů na utlumení těchto požárů, zjistil by, že existuje několik základních příčin zahoření na skládkových tělesech. - Kontakt nízko nápravových vozidel s odpady (většinou TKO) v tělese skládky. V mnoha případech došlo ke kontaktu výfukových plynů a potrubí u nákladní dopravní techniky s nízkou světlou výškou a s odvodem výfukových plynů v blízkosti náprav. Tím dochází k přímému kontaktu hořlavých částí v odpadu (plast či papír) a následnému zahoření. Pracovníci skládek se snaží takováto vozidla nevpouštět do tělesa skládky a nabídnout jim systém výsypu na překládacích betonových plochách. - Návoz odpadů z domácností, které topí fosilními palivy (dřevo, uhlí apod.). V mnoha případech došlo k výsypu žhavého popela z domácností do tělesa skládky. Osádky svozových vozidel se snaží osobně překontrolovat stav odpadu v odpadových nádobách a případně vyloučit takovýto odpad z výsypu do svozového vozidla. - Zapaření odpadu. Navzdory plošně zaváděnému systému separace a svozu bioodpadu se stále v samotném TKO vyskytuje značné množství organické hmoty. Proto dochází k samovolným biologickým pochodům, které mohou vést k lokálnímu samovznícení. Odpovědní pracovníci skládek mají vždy při ruce kontakty na integrovaný záchranný systém. Již při podezření na případný vznik požáru vyjíždějí nejbližší hasičské jednotky, aby situaci monitorovaly, případně požár v krátkém časovém úseku lokalizovaly a uhasily. V Praze dne 25. 1. 2019 Ing. Libor Luňáček - Předseda představenstva společnosti FCC Regios, a.s. - jednatel spol. FCC 1. Polabská s r.o. – FCC Neratovice, s.r.o.? V české legislativě jsou závazné ČSN: ČSN 83 8030 Skládkování odpadů – Základní podmínky pro navrhování, výstavbu a provozování skládek ČSN 83 8032 Skládkování odpadů – Těsnění skládek ČSN 83 8034 Skládkování odpadů – Odplynění skládek ČSN 83 8036 Skládkování odpadů – Monitorování skládek

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Při sběru a recyklaci fotovoltaických panelů je nutné odlišit panely „staré“ a „nové“

Při sběru a recyklaci fotovoltaických panelů je nutné odlišit panely „staré“ a „nové“

Jak funguje systém zpětného odběru fotovoltaiky, systém jeho finacování a jak probíhá recyklace nebo ekologická likvidace panelů? Zeptali jsme se zástupců kolektivního systému ASEKOL, do jehož kompetence zmíněná problematika spadá.

Qantas provozuje první bezodpadovou leteckou linku

Qantas provozuje první bezodpadovou leteckou linku

Veškerý odpad vzniklý na palubě linky QF739 létající ze Sydney do Adelaide, týmu „Green Team“ společnosti Qantas, bude likvidován pomocí kompostu, opětovného použití nebo recyklace.

Vědci řeší inovace v segmentu plastů

Vědci řeší inovace v segmentu plastů

Podle studie OSN ke globálním megatrendům z loňského roku bylo za posledních 50 let zaregistrováno více než 100 miliónů nových organických a anorganických látek. Jestliže v roce 1965 bylo tempo registrací 2,5 minuty, v roce 2016 se interval zkrátil na 1,4 sekundy.