http://www.dhplegal.com/
Ekolamp
VODKA

Textil v oběhovém hospodářství: Proč to moc nefunguje?

Od roku 2024 na nás čeká povinnost separovat textil. Zdá se, že pokud do té doby nebudeme mít vyřešeno, co s ním lokálně dělat, budeme mít velký problém. Evropa i ostatní kontinenty jsou už nyní textilem přehlceny, není jej kam vozit a na koho přehazovat odpovědnost. To, co se děje s plastem, nás velmi brzy čeká i s textilem.

Textil v oběhovém hospodářství: Proč to moc nefunguje?

pixabay

V České republice ze 3 milionů tun směsného komunálního odpadu představuje 200 tisíc tun textil. Z celkového množství vytříděného textilu se recyklují pouhá 3%. Zbytek končí na skládkách. A to nejsou pěkná čísla, přitom 98% vyhozeného textilu recyklovat lze.

Zpracovatelské kapacity chybí

Textilní odpad můžeme rozdělit na dvě hromádky. Na ten pěkný, vhodný k výměně či umístění na charitu, a ten, který už v moc dobrém stavu není. S tím už se nechce nikdo zabývat. Ten končí kdesi v zemích Afriky, Asie či na domácí skládce. To ovšem nejde dělat donekonečna.

Ideální by bylo, pokud by se textil vyrobil, spotřeboval, vyseparoval a následně zpracoval v rámci jednoho regionu. Avšak to není v současné době proveditelné. U nás, na Slovensku a vlastně v celé Střední Evropě neexistuje společnost, která by uměla zpracovat textilní odpad tak, že by z něj vyrobila nová, kvalitní vlákna a následně nový textil.

Takovéto projekty existují v severských státech Evropy nebo v USA. Na Tchai-wanu byla v nedávné době postavena zpracovatelská kapacita, která umí „hadry“ rozpustit a následně vyrobit nová textilní vlákna, která jsou stejně kvalitní jako bavlna.

Tato vlákna se dají bez problému využít opět v textilním průmyslu při výrobě textilu a není potřeba takového množství vody a barviv. Všechny tyto zpracovatelské společnosti mají ovšem jeden společný problém: nejsou ekonomicky udržitelné.

Výrobci totiž stále dávají přednost primárním surovinám. Není se čemu divit, když jsou recyklované suroviny dražší. Problémem také je, že se textil vyrábí z mnoha směsí materiálu, které se recyklovat nedají.

Spálit? Ani náhodou, všechno na skládku

Použitý textil z černých popelnic se už nijak netřídí a vesele se vozí na skládky, kde si bez užitku tlí. Pokud se textilní odpad nepodaří využít materiálově, můžeme ho využít alespoň energeticky, protože má stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí. Energetické využití textilu sice není ideální řešení, ale je bezpochyby lepší, než jej bez užitku skládkovat.

Bohužel v České republice chybí kapacity i na energetické využití. Kapacity ZEVO spaloven jsou naplněny. Výstavby nových se asi nedočkáme, protože veřejnost je považuje za větší zlo, než skládky, které jsou paradoxně mnohem horší.

Textil se vůbec nerecykluje

V ČR existuje několik společností, které použitý textil zpracovávají, recyklát se ale využívá jinde než v textilním průmyslu. Vyrábí se z něj například izolace a podobně. To ale ani zdaleka neřeší celkové množství textilu, které na nás výrobci neustále chrlí.

Přesto je u nás stále největším problémem to, že recyklát u nás prakticky vůbec nevzniká. K separaci potřebujete obrovské prostory, je náročná personálně, zkrátka je to finančně velmi náročný a ekonomicky jen těžko udržitelný proces.

Dokud nebudeme mít zákony a směrnicemi stanoveno, že výrobci mají povinnost alespoň částečně využívat recyklované materiály, nikam se zřejmě nedostaneme. Ideálním stavem by bylo, pokud by se z textilního odpadu vyráběl opět textil.

Povinnost výrobců textilu využívat při výrobě recyklovaná vlákna by bezpochyby recyklaci velmi pomohla. K tomu je třeba investovat do výzkumu nebo nákupu patentů od firem, které už starý textil na nová vlákna recyklují. Pokud se tak nestane, brzy bude svět přesycen textilem, který nikdo nechce.


Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Jak neplýtvat potravinami v domácnosti I.

Jak neplýtvat potravinami v domácnosti I.

Každý rok se celosvětově vyhodí 1,3 miliardy tun jídla. Jedná se o 45 % vypěstovaného ovoce a zeleniny, 35 % ryb a mořských plodů, 30 % obilovin, 20 % mléčných výrobků a stejné množství masa. Každý Čech vyhodí průměrně okolo 80 kg potravin ročně, což odpovídá částce zhruba 20 tisíc Kč.

Plasty: Situace v Evropě je neradostná

Plasty: Situace v Evropě je neradostná

V období 1965-2015 zaznamenaly plasty v globálním měřítku nejvyšší dynamiku růstu průměrné roční spotřeby o 6,4 %.

Vodíková technologie znamená evropskou soběstačnost

Vodíková technologie znamená evropskou soběstačnost

Zeptali jsme se redaktora časopisu Svět motorů Martina Freie na jeho pohled na evropskou politiku týkající se emisních limitů, na perspektivy alternativního pohonu vozidel, vizi čisté mobility i další detaily, týkající se vývoje automobilismu a jeho vztahu k životnímu prostředí a politice zaměstnanosti.