Pollutec 2018
DOH2018
VŠCHT

Jak skutečně funguje sběr elektra v Británii? Češi mají nepřesné informace

Portál Průmyslová ekologie publikoval v únoru letošního roku článek pod titulkem „Systém sběru elektroodpadu ve Velké Británii - cíle sběru“. Kolegové z největšího českého kolektivního systému ELEKTROWIN mi zprostředkovali překlad textu a požádali mne o potvrzení informací, jež přináší. Musím bohužel konstatovat, že jsou v mnoha ohledech nepřesné či přímo zavádějící.

Jak skutečně funguje sběr elektra v Británii? Češi mají nepřesné informace

ilustrační foto/flickr.com

  • Publicistika
  • 27.06.2018
  • Mark Burrows-Smith, výkonný ředitel kolektivního systému REPIC

Článek správně připomíná, že v roce 2013 Velká Británie změnila pravidla pro sběr elektroodpadu, a to v oblasti nastavení cílů sběru elektroodpadu. Tvrdí však, že do roku 2013 platil jeden cíl sběru, bez ohledu na skupinu elektroodpadu. To rozhodně není přesné.

Až do roku 2013 museli výrobci spotřebičů pro domácnost prostřednictvím kolektivního systému, do kterého patřili, financovat svůj podíl na OEEZ vznikající v oficiální sběrné síti v kategoriích, které uváděli na trh. Spojené království má 14 kategorií, předtím, než byly zahrnuty fotovoltaické panely, jich bylo 13. Jak podíl, tak množství vzniklého OEEZ byly známy až po skončení roku, takže kolektivní systémy musely odhadovat, jaký bude.

Pokud by systém po skončení roku nevybral správné množství OEEZ, byl nucen „nakupovat“ OEEZ ze systému, který ho shromáždil příliš mnoho. To se provádělo prodejem Evidenčních dokladů, které systémům vydávala zařízení na zpracování odpadů, která používala vyřazené sebrané EEZ. Tento systém byl znám jako systém „povinného odkupu“, což vedlo k hromadnému obchodování s Evidenčními doklady a zvyšování nákladů pro většinu kolektivních systémů, a nakonec i pro výrobce.

Změna spočívala v tom, že tento 100% systém (veškeré OEEZ shromážděné prostřednictvím oficiálního systému za rok a financované systémy podle jejich podílů na trhu výrobců v daném roce) byl nahrazen cíli stanovenými vládou na jeden rok, které byly přiděleny kolektivním systémům na základě podílů výrobců na trhu v předchozím roce. Aby mohl kolektivní systém vyhovět cílům i v případě, že by nedokázal odebrat dostatečné množství OEEZ k dosažení svého cíle, vláda vytvořila možnost zaplatit poplatek za splnění požadavku, pokud je stanoven.

Odvětví musí každoročně učinit návrhy, zda a jak by měl být tento poplatek stanoven, a poté si vláda zvolí, zda ho stanoví, a pokud ano, který návrh přijme. K dnešnímu dni byla nicméně možnost poplatku za splnění schválena každý rok.

Britské ministerstvo životního prostředí (DEFRA) vždy na konci ledna oznamuje, zda bude poplatek stanoven, ale ne, jak vysoký bude: to je známo až v únoru. Konec ledna je důležitý jako konečný termín pro to, že systémům mohou být vydány Evidenční doklady potvrzující zpracování OEEZ.

Vláda požaduje, aby byl poplatek za splnění stanoven na úrovni, která podporuje splnění sběrem.

Ani tvrzení, že cíle pro konkrétní kategorii elektroodpadu se nastavují v závislosti na tom, zda je daná kategorie nebezpečným odpadem, případně zda se jedná o tzv. elektroodpad s pozitivní či negativní ekonomickou hodnotou, neodpovídá britské realitě.

Cíle jsou do značné míry založeny na historických úrovních sběru dosažených v oficiální sběrné síti a na očekávání vlády, nikoli na hodnotě, respektive nákladech spojených s touto kategorií. Historické úrovně sběru však budou odrážet, zda tato kategorie nese zisk nebo je nákladná na zpracování, neboť ve druhé jmenované kategorii vzniká více OEEZ.

Už vůbec není pravdivé zdůvodnění, proč se údajně DEFRA pro tuto změnu rozhodlo. Údajně tímto novým systémem nastavení sběru chtělo dostat do rovnováhy nabídku, tedy množství elektroodpadu a poptávku, která v tomto případě představuje zájem kolektivních systémů o splnění cílů sběru.

Ve skutečnosti byl systém změněn tak, aby odstranil hromadné obchodování s evidencí, které logicky vyústilo ve zvýšení cen.

Se svými českými kolegy se pravidelně setkávám na jednáních mezinárodní organizace sdružující kolektivní systémy, WEEE Fora. Mám tedy od nich vždy aktuální informace o fungování sběru a recyklace OEEZ v České republice a mohu srovnávat. Jsem přesvědčen, že přinejmenším z pohledu spotřebitele funguje v mnoha ohledech český systém lépe, než ten britský.

Britské domácnosti mohou zdarma odnést své staré spotřebiče do zařízení občanské (obecní) vybavenosti. Někteří prodejci a výrobci zařízení odebírají při dodání nových výrobků, často si však za tuto službu účtují poplatky. Většina obcí sice nabízí službu domácího odběru velkých spotřebičů, i ta je ale pro domácnosti zpoplatněna. Pokud je mi známo, Češi mohou odevzdávat staré spotřebiče k recyklaci na tisících sběrných míst zcela zdarma.

Navíc není zcela jasné, jak se systém nakládání s OEEZ v mé zemi změní v souvislosti s Brexitem. Zatím jsme byli informováni, že v krátkodobém horizontu po vystoupení z EU zůstane do značné míry nezměněn.

Nedávná konzultace nicméně už vedla k několika malým změnám v legislativě, které budou provedeny později v tomto roce. Vláda Spojeného království také provádí zákonné pětileté přezkoumání předpisů o OEEZ, které se letos změnily, a samozřejmě uvažuje o tom, jak bude zavádět požadavky revidované rámcové směrnice o odpadech, které by mohly vést ke změnám v budoucnu.


Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Textilní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí

Textilní průmysl je druhým největším znečišťovatelem životního prostředí

Textilní průmysl se drží v těsném závěsu za průmyslem ropným. Proč tomu tak je?

Plasty v obalových aplikacích na vzestupu

Plasty v obalových aplikacích na vzestupu

I přes masivní protiplastovou kampaň je poptávka po plastových odpadech velká jako nikdy, sděluje ve svém článku „Kampf gegen Einwegplastik“ německý Frankfurter Allgemeinen Zeitung.

Jak se vyrobilo vaše tričko?

Jak se vyrobilo vaše tričko?

Koupě nového kusu oblečení je dnes často levná záležitost. Existuje velké množství textilních řetězců, které mají pravidelně nové kolekce a tak je zcela běžné, že nové tričko pořídíme za pouhých sto korun. Co těch 100 Kč vlastně obnáší?