Pollutec 2018
Ekolamp
SOVAK

Mnohdy stačí odpad rozjezdit kompaktorem a stane se z něj výrobek. Od r. 2009 do r. 2013 skládkaři zaplatili sotva za 45 % uloženého odpadu

Předstírané využívání odpadů na skládkách či dokonce předstírané používání výrobků k zaplnění skládkového prostoru je skutečně velmi oblíbeným způsobem obcházení poplatkové povinnosti. A to doslova ve velké míře.

Mnohdy stačí odpad rozjezdit kompaktorem a stane se z něj výrobek. Od r. 2009 do r. 2013 skládkaři zaplatili sotva za 45 % uloženého odpadu

pixabay

Bohužel se takto využívaný nebo lépe řečeno zneužívaný odpad dá vyčíslit pouze v případě, kdy výrobek vzniká úpravou odpadu (ať už skutečnou nebo fiktivní) přímo na skládce nebo v přidružené technické jednotce.

Jde obvykle o kompostárny nebo linky na recyklaci stavebního odpadu. Tyto provozy přidružené ke skládce zajišťují, že materiál z nich půjde téměř stoprocentně na skládku. Už jen proto, že jeho neprodejnost je více než pravděpodobná.

Na skládky se však přijímají i tzv. výrobky odjinud (vedlejší energetické produkty, upravené odpady atd.), a o těch se nevede žádná evidence, pokud nebyl povolující orgán natolik prozíravý, že takovou povinnost provozovateli výslovně uložil v příslušném rozhodnutí.

Mohutnost těchto toků může ten první případ převyšovat. Protože je však zcela mimo evidenci odpadů, lze jeho množství pouze odhadovat.

Zkušenosti úředníků Krajského úřadu Ústeckého kraje:

Podle naší zkušenosti se nahrazování odpadů výrobky na skládkách zpravidla netýká odpadů nebezpečných. U nich stačí k hmatatelnému úspěchu už jen vyprání rizikové složky poplatku, což se děje prostřednictvím různých tzv. stabilizací a solidifikací zcela masově.

Neumíme si představit, že bychom na našem úřadu u jakékoliv žádosti o souhlas k provozování zařízení k úpravě NO akceptovali tvrzení žadatele, že touto úpravou bude vznikat výrobek, aniž bychom před tím vedli řízení v pochybnostech dle § 3 odst. 8 ZO - to v Ústeckém kraji skutečně není možné.

Na skládkách S-OO, nemluvě o té jedné až dvou zbytkových skládkách S-IO, je však používání výrobků velmi oblíbenou disciplínou a mohli bychom uvést poměrně dosti bizarní příklady, kdy např. výrobek vznikal ze stavebního odpadu přímo na skládce již pouhým jeho rozježděním kompaktorem. V lepším případě před tím prošel odpad trubkovým roštem s roztečí kolem 30 cm. Obsluha skládky na tento výrobek dokonce stihne ihned vystavit certifikát a založit jej pro případnou kontrolu do provozní evidence.“

Podle informací z ověřených a důvěryhodných zdrojů redakce používá na skládkách výrobky vzniklé údajně úpravou odpadů v přidružených zařízeních především skupina Marius Pedersen, a to dlouhodobě. Zde se jedná zřejmě o činnost strategického významu.

Někteří provozovatelé se ve snaze vyhnout se povinnosti vybrat a odvést poplatek soustřeďují raději na jiné disciplíny. Velmi populární je např. využívání odpadů k uzavírání a rekultivaci vytvářením tzv. vyrovnávacích vrstev (v jednom případě musela dle množství využitého odpadu taková vrstva dosahovat mocnosti mnoha metrů a hustoty masivního betonu).

Proto od jisté doby vkládáme do integrovaných povolení pro skládky při první vhodné příležitosti univerzální podmínku přibližně tohoto znění: 

Jakékoliv výrobky mohou být používány jako technologický materiál na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky pouze v rozsahu stanoveném projektovou dokumentací schválenou krajským úřadem a pouze v případě, že ke stejnému účelu nebude podle schváleného provozního řádu či schválené projektové dokumentace možno využít odpadů.

Zatím mají takovou podmínku tři skládky, v dalším případě se proti ní provozovatel odvolal a rozhodnutí dosud nenabylo právní moci, ale právě v této dílčí otázce nám dal odvolací orgán v této fázi za pravdu.

Tvrdíme, že neodůvodněným či předstíraným používáním výrobků na skládkách jde nejen o obcházení zákona, ale jde i o jeho přímé porušení, neboť takové používání výrobků namísto odpadů je v rozporu se závaznou hierarchií nakládání s odpady.“

Doplnění uvedené podmínky u stávajících IP je proto též zakotveno formou opatření v závazné části plánu odpadového hospodářství Ústeckého kraje, a proto bude postupně provedeno u všech zdejších skládek.

Skládkaři hledají, jak neplatit

Důvodem je především fakt, že podle výsledků analytické části POH se na všech skládkách v Ústeckém kraji odvedly poplatky ve sledovaném období 2009 – 2013 souhrnně nanejvýš ze 45% uložených materiálů. Skutečnost ale bude ještě daleko níže, protože jak jsme již uvedli, výrobky uložené na skládky, které nevznikly v přidruženém zařízení, nebylo mezi uložené materiály možno započítat, neboť neprocházejí žádnou použitelnou evidencí.

Z hlediska plnění poplatkové povinnosti to ovšem není až takový problém, neboť podle dalšího výsledku analytické části krajského POH platí, že riziková složka poplatku byla ve stejném období v Ústeckém kraji odváděna v průměru u pouhých 5% z celkového množství NO, které při svém vzniku vykazovaly nebezpečné vlastnosti a následně byly uloženy do některé ze skládek v Ústeckém kraji. To už je ale jiná kapitola.

Značky
Odpady

Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XVI.: Písek

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XVI.: Písek

Historie města Písek sahá do raného středověku. Tehdy vznikla osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu zlatonosné Otavy. V roce 1252 udělil Písku věhlasný král Přemysl Otakar II. status královského města.

Aplikace odpadních plastů v silničním stavebnictví

Aplikace odpadních plastů v silničním stavebnictví

V současném tažení proti plastům, resp. směrem k racionálnímu využívání plastových odpadů v rámci cirkulární ekonomiky, uvádíme pozitivní příklady originálních řešení v silničním stavebnictví.

Polemika:  Mělo by se financování vodního hospodářství změnit?

Polemika: Mělo by se financování vodního hospodářství změnit?

Státní podniky Povodí jsou v tuto chvíli z velké části financovány průmyslovými subjekty, které platí poplatky za odběry podzemní či povrchové vody. Jedná se skutečně o efektivní systém, který je dlouhodobě udržitelný?