Pollutec 2018
Ekolamp
SOVAK

V Česku umíme recyklovat všechno, ale nevíme kam s recyklátem

I přesto že třídíme, stejně končí spousta plastů na skládkách nebo ve spalovnách. Proč tomu tak je?

V Česku umíme recyklovat všechno, ale nevíme kam s recyklátem

ilustrační foto/pxhere

Dne 17.5 se v Kralupech nad Vltavou konal workshop „Pěnový polystyren a cirkulární ekonomika“. Tématem byly otázky tykající se recyklace odpadních plastů, zodpovědnosti výrobců a zpracovatelů, a podpory opětovného využití plastů.

Asi nejzajímavější částí workshopu byla moderována diskuze, jejíž redakční záznam přinášíme:

Miroslav Vala, REMIVA, s.r.o.: „Společnost Remiva je „čistý recyklátor“. Všechny činnosti hradíme pouze z recyklace. Nevyrábíme auta, nevyrábíme pneumatiky – nemáme žádné výrobky kromě recyklátů. A teď se dostáváme k úplnému jádru tohoto problému. Nemáme kam recyklát dodávat. Problém je v tom, že neexistuje žádné nařízení ani v EU, ani v ČR, které by nastavilo minimální množství recyklátu přidaného do primárních surovin.

Každý výrobce se snaží o nejvyšší kvalitu své produkce, a proto ji vyrábí z originálu suroviny. Ten originál suroviny my zpracujeme, vyrobíme pěnový polystyren, ale výrobce už nezajímá, co s tím recyklátem. Někteří výrobci mají množství přidaného recyklátu limitováno na 3 %, někteří na 5 %, ale to je velmi zřídka. Veškerý vyrobený granulát testujeme v naší laboratoři, do které jsme od roku 2000 investovali asi 8 milionů Kč. Ve většině případu se ale stává, že výrobce vlastní recyklovaný materiál zpátky nechce, jako například Mercedes, jež má ve výrobcích 0 % recyklátu. Nejvíc recyklátu do svých automobilů historicky již kolem 10-15 let přidává Fiat.

Velký problém je recyklovat nehořlavé materiály – polyamidy, polykarbonáty, PCB, protože je nikdo nechce zpracovávat. Materiál v originále stojí 4€ za kilo, a v recyklátu stojí 5Kč za drť, i přesto musíme někoho usmlouvat, aby si to vzal. V těch pěti korunách musíme mít zahrnutý svoz, recyklaci, třídění – všechno.

V České republice umíme recyklovat všechno, ale my to nemáme kam dodat. Protože ty projekty, ty díly, které jsou tu projektovány jako nové, jsou už projektovány zase z originálu. S recyklátem se tam počítá málo, takže to je globální problém.

Lídrem v recyklaci je Ikea. Problém spočívá v tom, že to je tak ohromný podnik, že dneska v ČR strašně málo hráčů, kteří se tam dokážou dostat jako dodavatelé. Ikea nechává vyrábět v České republice několik tisíc tun výrobků ročně, ale materiál nedodává skoro nikdo. Recyklát se vozí například z Polska a z Itálie. My máme fabriku, která je od nás vzdálena 10 km, ale my tam nemůžeme dodávat, i když máme přesně ten materiál. Řekl bych, že to je nadnárodní problém“.

Petr Volevecký, EKO-SEPAR:

„Snaha výrobců zlepšit marketingové vlastnosti svých výrobků snižuje jejích recyklační hodnotu. „Ukázal bych to na příkladu firmy Pebal, s.r.o., výrobce obalových materiálů. Mají zájem o recyklaci. Přebíráme od nich odpad, který zpracujeme a nabízíme našemu odběrateli. Odběratel ho však nechce, protože jsou v tom materiálu obsažené přidané látky, a má tím pádem jiné vlastnosti. Přidání těchto aditiv do svých obalů výrobce odůvodňuje tím, že „by tam brambory jinak nedržely a vypadly by z toho“. Recyklovat je pak nejde, a skončí bohužel na skládce nebo ve spalovně.

Podobná situace je s PET láhvemi. Stačí do PET přidat kapku modré barvy, a už má úplně jinou cenu, prakticky poloviční. Proč není naprosto čirá? A dále jsou zelené, fialové, černé PET láhve na pivo, které jsou prakticky nerecyklovatelné, a další, jako je speciálka Mattoni, kterou celou dají do nějaké reflexní barvy. Tento materiál potom už nikdo od Vás nevezme, a bude se muset de facto jenom spálit nebo skládkovat. To, o čem bavíme, je celé závislé na ekonomice a na penězích. My chceme recyklovat, ale výrobce chce prodávat.

 
 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte

  • Přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok
chci se přihlásit chci získat předplatné
Značky
OdpadyRecyklace

Diskuse (1)

  1. p.utekal@tiscali.cz03.06.2018 (19:16)
    No, pořád tvrdím, že celý náš tzv. systém třídění je podvod. Plasty nakonec končí na skládce nebo ve spalovně. Přitom technologie na výrobu věcí z recyklátu existují, dokonce fungují a vyrábí. Jenže recyklát dováží z Německa. proč asi? A proč, ptám se, stát nepodporuje vybudování recyklačních závodů (rozuměj nikoli pouze rozemletí odpadu, ale skutečnou výrobu použitelných výrobků)? Při latentním sběru cca nejméně 30.000 tun použitelného plastu v ČR by to zase nebyla taková investice. Jenže - on to vlastně nikdo nechce. Z politiků a vlastníků svozových firem a skládek.

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XX.: Zlín

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XX.: Zlín

Zlín je město historicky proslavené výrobou obuvi a jen málo lidí na světě se nesetkalo se jménem Baťa. Toto krajské město je ale také výjimečné svým nakládáním s odpadem. Město jde vstříc efektivitě v řešení odpadového hospodářství a tím i k šetření zdrojů a životního prostředí.

Elektromobilita v ČR: Cesty hledáme a nacházíme

Elektromobilita v ČR: Cesty hledáme a nacházíme

Elektromobilita je pro mnohé budoucností, někteří v ní vidí obrovské problémy. Jak po stránce technologické, tak po stránce ekonomické. Jak to vidí současný generální ředitel Siemens Česká republika, Eduard Palíšek? Zeptali jsme se.

Jaká budoucnost čeká odpadové hospodářství?

Jaká budoucnost čeká odpadové hospodářství?

Na letošní konferenci Předcházení vzniku odpadů se dostali ke slovu i odborníci z praxe. O praktické zkušenosti s provozem třídicí linky na plasty se podělil Petr Strankmüller z firmy Ekodepon.