celoživotní vzdělávání
Ekolamp
VŠCHT

V Česku umíme recyklovat všechno, ale nevíme kam s recyklátem

I přesto že třídíme, stejně končí spousta plastů na skládkách nebo ve spalovnách. Proč tomu tak je?

V Česku umíme recyklovat všechno, ale nevíme kam s recyklátem

ilustrační foto/pxhere

Dne 17.5 se v Kralupech nad Vltavou konal workshop „Pěnový polystyren a cirkulární ekonomika“. Tématem byly otázky tykající se recyklace odpadních plastů, zodpovědnosti výrobců a zpracovatelů, a podpory opětovného využití plastů.

Asi nejzajímavější částí workshopu byla moderována diskuze, jejíž redakční záznam přinášíme:

Miroslav Vala, REMIVA, s.r.o.: „Společnost Remiva je „čistý recyklátor“. Všechny činnosti hradíme pouze z recyklace. Nevyrábíme auta, nevyrábíme pneumatiky – nemáme žádné výrobky kromě recyklátů. A teď se dostáváme k úplnému jádru tohoto problému. Nemáme kam recyklát dodávat. Problém je v tom, že neexistuje žádné nařízení ani v EU, ani v ČR, které by nastavilo minimální množství recyklátu přidaného do primárních surovin.

Každý výrobce se snaží o nejvyšší kvalitu své produkce, a proto ji vyrábí z originálu suroviny. Ten originál suroviny my zpracujeme, vyrobíme pěnový polystyren, ale výrobce už nezajímá, co s tím recyklátem. Někteří výrobci mají množství přidaného recyklátu limitováno na 3 %, někteří na 5 %, ale to je velmi zřídka. Veškerý vyrobený granulát testujeme v naší laboratoři, do které jsme od roku 2000 investovali asi 8 milionů Kč. Ve většině případu se ale stává, že výrobce vlastní recyklovaný materiál zpátky nechce, jako například Mercedes, jež má ve výrobcích 0 % recyklátu. Nejvíc recyklátu do svých automobilů historicky již kolem 10-15 let přidává Fiat.

Velký problém je recyklovat nehořlavé materiály – polyamidy, polykarbonáty, PCB, protože je nikdo nechce zpracovávat. Materiál v originále stojí 4€ za kilo, a v recyklátu stojí 5Kč za drť, i přesto musíme někoho usmlouvat, aby si to vzal. V těch pěti korunách musíme mít zahrnutý svoz, recyklaci, třídění – všechno.

V České republice umíme recyklovat všechno, ale my to nemáme kam dodat. Protože ty projekty, ty díly, které jsou tu projektovány jako nové, jsou už projektovány zase z originálu. S recyklátem se tam počítá málo, takže to je globální problém.

Lídrem v recyklaci je Ikea. Problém spočívá v tom, že to je tak ohromný podnik, že dneska v ČR strašně málo hráčů, kteří se tam dokážou dostat jako dodavatelé. Ikea nechává vyrábět v České republice několik tisíc tun výrobků ročně, ale materiál nedodává skoro nikdo. Recyklát se vozí například z Polska a z Itálie. My máme fabriku, která je od nás vzdálena 10 km, ale my tam nemůžeme dodávat, i když máme přesně ten materiál. Řekl bych, že to je nadnárodní problém“.

Petr Volevecký, EKO-SEPAR:

„Snaha výrobců zlepšit marketingové vlastnosti svých výrobků snižuje jejích recyklační hodnotu. „Ukázal bych to na příkladu firmy Pebal, s.r.o., výrobce obalových materiálů. Mají zájem o recyklaci. Přebíráme od nich odpad, který zpracujeme a nabízíme našemu odběrateli. Odběratel ho však nechce, protože jsou v tom materiálu obsažené přidané látky, a má tím pádem jiné vlastnosti. Přidání těchto aditiv do svých obalů výrobce odůvodňuje tím, že „by tam brambory jinak nedržely a vypadly by z toho“. Recyklovat je pak nejde, a skončí bohužel na skládce nebo ve spalovně.

Podobná situace je s PET láhvemi. Stačí do PET přidat kapku modré barvy, a už má úplně jinou cenu, prakticky poloviční. Proč není naprosto čirá? A dále jsou zelené, fialové, černé PET láhve na pivo, které jsou prakticky nerecyklovatelné, a další, jako je speciálka Mattoni, kterou celou dají do nějaké reflexní barvy. Tento materiál potom už nikdo od Vás nevezme, a bude se muset de facto jenom spálit nebo skládkovat. To, o čem bavíme, je celé závislé na ekonomice a na penězích. My chceme recyklovat, ale výrobce chce prodávat.

 
 

Pro přečtení celého obsahu musíte být součástí našeho předplatného

za 2490 Kč získáte

  • Přístup ke všem článkům na Prumyslovaekologie.cz na 1 rok
chci se přihlásit chci získat předplatné
Značky
OdpadyRecyklace

Diskuse (1)

  1. p.utekal@tiscali.cz03.06.2018 (19:16)
    No, pořád tvrdím, že celý náš tzv. systém třídění je podvod. Plasty nakonec končí na skládce nebo ve spalovně. Přitom technologie na výrobu věcí z recyklátu existují, dokonce fungují a vyrábí. Jenže recyklát dováží z Německa. proč asi? A proč, ptám se, stát nepodporuje vybudování recyklačních závodů (rozuměj nikoli pouze rozemletí odpadu, ale skutečnou výrobu použitelných výrobků)? Při latentním sběru cca nejméně 30.000 tun použitelného plastu v ČR by to zase nebyla taková investice. Jenže - on to vlastně nikdo nechce. Z politiků a vlastníků svozových firem a skládek.

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Porušuje se v oblasti autovraků zákon?

Porušuje se v oblasti autovraků zákon?

Dopravní podnik hl. města Prahy je původcem autovraků a má povinnost je ekologicky likvidovat. V současné době se ale zdá, že likvidace starých autobusů a tramvají probíhá ne zcela dle zákona o odpadech.

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XI.: Mikulov

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XI.: Mikulov

Jihomoravský Mikulov leží asi 18 km západně od Břeclavi. Ve městě žije téměř osm tisíc obyvatel a historické jádro je městskou památkovou rezervací.

Železniční pražce z plastového odpadu

Železniční pražce z plastového odpadu

Svět má před sebou dlouhou cestu ke zvyšování podílu plastových recyklací a vyeliminování skládkování plastových odpadů.