celoživotní vzdělávání
Ekolamp
VŠCHT

Vyvracíme mýty o vodě II.: Kdo a jak stanovuje cenu za vodu?

Vodárenské společnosti, především ty zahraniční, jsou dost často osočovány z toho, že zvedají cenu za vodu neúměrně vysoko. A ještě ke všemu neinvestují dostatečně do infrastruktury. Pravda je ovšem jinde. Podívejme se společně na to, jak je to ve skutečnosti. Na to, kdo určuje cenu a jakým způsobem to dělá.

Vyvracíme mýty o vodě II.: Kdo a jak stanovuje cenu za vodu?

pixabay

Nejprve je třeba zdůraznit, že tvorba ceny za vodu je regulována státem. A zasahuje do ní hned několik ministerstev: Ministerstvo zemědělství tvoří základní kalkulační rámec, Ministerstvo životního prostředí připojuje podmínky pro udělení evropských dotací, ovšem nevýznamnější roli hraje Ministerstvo financí. Právě Ministerstvo financí vydává cenový výměr, jenž určuje přísná pravidla, podle kterých se cena vody stanovuje.

„Zahraniční koncerny nám zase zdražily vodu!“

Kalkulaci, čili stanovení ceny vodného a stočného, sestavuje ministerstvo vždy na následující období, kterým je kalendářní rok. Přihlíží se k oprávněným nákladům, tedy k tomu, že jsou do kalkulace zahrnuty pouze nezbytné náklady na výrobu a distribuci vody, a rovněž na odvedení a vyčištění odpadní vody.

Cenovým výměrem si ministerstvo zajistí, že nejsou včleněny jiné náklady a společnosti si neúčtují vyšší částky nad rámec skutečných nákladů. Určení a prokázání kalkulačních nákladů už leží na bedrech provozovatelských společností vč. toho, že nevhodné zařazení nákladů je přísně sankcionováno.

Rovněž se bere v potaz přiměřený zisk, který má za úkol generovat finance na obnovu a rozvoj vodohospodářské infrastruktury, úpraven pitné vody či čistíren odpadních vod, a i na dopravní prostředky, tedy na vodohospodářský majetek. Stát nejen reguluje, ale i kontroluje prostřednictvím příslušného kontrolního odboru Ministerstva financí, Specializovaného finančního úřadu i jednotlivých regionálních finančních ředitelství.

Věnuje se obzvláště tomu, aby plánovaný a skutečně dosažený zisk byl tvořen v souladu s jasnými pravidly cenového výměru a v případě vlastníků i provozovatelů byl vázán na investovaný kapitál. Zisk je u odpovědných vlastníků generován také proto, aby pokryl potřebu investic a obnovy nad úroveň odpisů z majetku, které jsou podhodnocené historickými pořizovacími cenami.

Podíl zisku v ceně Česku dosahuje průměrně šesti až osmi procent, ovšem může být menší, ale i několikanásobně větší. Záleží vždy na konkrétní situaci. Nicméně to, zda je zisk přiměřený, se nemůže posuzovat dle procentní výše, ale podle účelu, ke kterému se vytváří. Pokud je zisk příliš nízký, pak cena nemůže vytvořit dostačující prostředky na obnovu vodohospodářského majetku.

Při tvorbě ceny se přihlíží i ke kalkulačním objemům, čili ke spotřebě vody. A zde už záleží na tom, zda vodárenská společnost využívá tzv. jednosložkovou či dvousložkovou cenu za vodu. Platba za vodné u jednosložkové ceny je násobkem jednotkové ceny a množství odebrané vody, zatímco u dvousložkové se skládá platba z paušálu (dle velikosti/typu odběru) a opět z platby za odebrané množství vody.

Druhý přístup je analogický jiným síťovým odvětvím a je spravedlivější a to zejména v situacích, kdy řada odběratelů využívá veřejný vodovod jako pojistku a využívají zejména vlastní zdroje. Potom podíl fixních nákladů dopadá na ostatní odběratele. Pro zákazníky je tak lepší i spravedlivější, když platí za vodu dvousložkovou formou. V

e vodárenství je větší část nákladů fixních, údržba a vůbec sama infrastruktura stojí stejně bez ohledu na to, kolik vody trubkami proteče. Pokud má někdo velmi nízkou spotřebu vody, nepokryje svoji platbou fixní náklady a musí na něj přispívat ti, kteří odeberou mnohem víc vody.

Zákonem o vodovodech a kanalizacích a prováděcí vyhláškou jsou určeny detailní pravidla pro stanovení fixní části ceny pro vodné a stočné, přiřazené dle velikosti vodoměru. Druhá složka ceny je pohyblivá a závisí jen na množství odebrané vody. Případné používání dvousložkové ceny musí předcházet vydání veřejné vyhlášky příslušné obce či rozhodnutí vodárenské společnosti, kontrolované městy a obcemi.

Samotné každoroční schvalování cen pro vodné a stočné mají plně v kompetenci vlastníci vodohospodářského majetku. Ano, jsou to města a obce, jak jsme si ukázali v předchozím díle.

Značky
Voda

Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XI.: Mikulov

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XI.: Mikulov

Jihomoravský Mikulov leží asi 18 km západně od Břeclavi. Ve městě žije téměř osm tisíc obyvatel a historické jádro je městskou památkovou rezervací.

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem II.: Dvůr Králové nad Labem

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem II.: Dvůr Králové nad Labem

Dvůr Králové je známé město s téměř 16 tisíci obyvateli, které spadá do okresu Trutnov. Ve Dvoře Králové se nachází známá zoologická zahrada s africkým safari, ve které se mimo jiné také velmi zajímavým způsobem zabývají odpady. Pozoruhodné jsou odpadkové koše v africkém stylu a zejména zavedení vratných kelímků se zálohou 30 Kč, protože díky tomuto kroku klesla ZOO produkce plastového odpadu na minimum.

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem III.: Dýšina

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem III.: Dýšina

Obec Dýšina se nachází asi 8 km severovýchodně od Plzně a má zhruba 1 850 obyvatel. Výraznou dominantou Dýšiny je trojlodní kostel Nejsvětější Trojice a svatých apoštolů Šimona a Judy Tadeáše. Lidé z obce pracují většinou v krajském městě, které je v pohodlné dojezdové vzdálenosti.