celoživotní vzdělávání
Dny tepen
VŠCHT

Stručná historie druhotných surovin III.

V prvních dvou dílech seriálu Stručná historie druhotných surovin I. a Stručná historie druhotných surovin II., jsme psali o tom, jak se hospodařilo s druhotnými surovinami po válce a v letech padesátých. V tomto díle uvidíme, co znamenaly druhotné suroviny v letech sedmdesátých a osmdesátých.

Stručná historie druhotných surovin III.

ilustrační foto/pxhere

Období 1966 – 1989

V obecné rovině se dále posilovaly kompetence obcí a definují se první podmínky pro správné nakládání s odpady. Zákon ze dne 29. června 1967 č. 69/1967 Sb., o národních výborech umožňoval obcím a městům zřizovat organizace nebo zařízení, které, kromě jiného, „obstarávají“ tzv. veřejně prospěšné služby, tj. čistění města, odvoz pevných domovních odpadů, sběr druhotných surovin, správu a údržbu veřejné zeleně a podobně.

Vyhláška ministerstva zdravotnictví ze dne 13. června 1966 č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek určovala obecné podmínky pro místa a zařízení pro shromažďování tekutých a pevných odpadů a způsob jejich využívání a odstraňování tak, aby nebyla nadměrně zatížena půda z hlediska biologického, chemického nebo fyzikálního a aby nebyla snížena její samočistící schopnost. Vyhláška přikazovala, aby znehodnocená půda byla rekultivována.

Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 1. října 1971 č. 118/1971 Sb., o hospodaření sběrnými surovinami nově definovala sběrné suroviny jako opětovně použitelné hmoty, které vznikají jako výrobní odpady nebo jako vedlejší produkty nebo opotřebováním výrobků v organizacích i u obyvatelstva. Vztahovala se na výčet sběrných surovin např.: odpady papíru a lepenky a použitý papír a lepenku; použitý textil, použitou jutu, všechny druhy upotřebených a nevyužitých tkaných pytlů a žoků, zaolejované čistící a upotřebené leštící hadry a čistící bavlna, skleněné střepy duté, lité a tabulové, výrobní odpady a upotřebené výrobky z termoplastických hmot; pneumatiky, které nelze protektorovat, stará pryž a odpady z pryže, upotřebený ustalovač a ostatní fotografické lázně s obsahem stříbra, vyřazené díly a součásti strojů, přístrojů a zařízení obsahující drahé kovy, upotřebené výrobky z celuloidu, upotřebené a vyřazené kinofilmy a rtg. filmy, kůže a kožky, peří, odpady a upotřebené výrobky z přírodního korku, živočišná vlákna nová i použitá.

Nakládání se sběrnými surovinami nadále příslušelo krajským podnikům Sběrné suroviny, které měly krajskou působnost. Vyhláška ukládala jednu zcela novou povinnost. Sběrné suroviny musely při výkupu vyžadovat prokázání totožnosti občanů, kteří odevzdávali k výkupu věci, jež obvykle nejsou ve vlastnictví občanů, nebo věci ve značně velkém množství; neprokázal-li občan svou totožnost, nabízené věci Sběrné suroviny nesměly vykoupit.

Vyhláška Státní arbitráže Československé socialistické republiky ze dne 8. ledna 1986

č. 4/1986 Sb., o hospodaření s obaly při dodávkách výrobků upravovala hospodářské vztahy vznikající v rámci hospodaření s vratnými přepravními obaly a přepravními prostředky (dále jen "obaly") určenými svou konstrukcí, materiálem, mechanickou odolností a schopností ochrany zásilek k opětovnému použití při dodávkách výrobků mezi organizacemi. Rozšiřovala vyhlášku ministerstva chemického průmyslu z roku 1962, o hospodárném využití lepenkových přepravních obalů.

Vratnými přepravními obaly byly obaly stanovené technickými normami, pokud vlastnostmi, účelem použití, hmotností jednotky přepravního balení a hospodárným využitím ložných prostor dopravních prostředků splňovaly podmínky náležitého obalu. Vyhláškou byly rovněž přesně upraveny náležitosti administrativní a finanční evidence obalů, náhrady za opotřebení obalů a náklady na přepravu obalů.

Zákonem České národní rady ze dne 19. prosince 1989 č. 173/1989 Sb., o opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, v jejichž čele stojí člen vlády České socialistické republiky, bylo zřízeno Ministerstvo životního prostředí jako ústřední orgán státní správy. Pro odpadové hospodářství bylo nadále kompetentní ministerstvo životního prostředí. Pro kontrolní aktivity byla zřízena Česká inspekce životního prostředí. Pro problematiku sběrných surovin a kovového odpadu zůstaly kompetence na Ministerstvu průmyslu a obchodu.

V posledním díle našeho malého seriálu se zaměříme na léta porevoluční s malou predikcí do budoucna.

Redakce tímto děkuje Ministerstvu průmyslu a obchodu a autorce studie Věře Havránkové za poskytnutí podkladů pro vznik tohoto textu.

Značky
Odpady

Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Vyvracíme mýty o vodě I.: Kdo vlastní českou vodu?

Vyvracíme mýty o vodě I.: Kdo vlastní českou vodu?

Slovo „mýtus“ se dnes používá pro všeobecně rozšířenou nepravdu. A právě o vodě se šíří řada vymyšlených tvrzení, které se budeme snažit v našich článcích vyvrátit.

Porovnání nákladů na dvě cesty materiálově nevyužitelných odpadů

Porovnání nákladů na dvě cesty materiálově nevyužitelných odpadů

Jak skloubit ekonomický a environmentální způsob nakládání s materiálově nevyužitelnými komunálními odpady (KO) a zejména pak se směsným komunálním odpadem (SKO) je předmětem diskuzí. Nákladovostí jednotlivých druhů nakládání s KO a SKO se mimo jiné zabývala i konferenci Waste to Energy 2018

Mirek Topolánek: Banány se dají pěstovat i ve Finsku, jenže...

Mirek Topolánek: Banány se dají pěstovat i ve Finsku, jenže...

V rámci přípravy konference Dny teplárenství a energetiky 2018 vyšlo mimořádné vydání TEPKY News, které nabízí čtenářům rozhovor s předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení, Mirkem Topolánkem. Nyní rozhovor přinášíme i čtenářům Průmyslové ekologie.