Rimini
Ekolamp
VŠCHT

Na peníze z OPŽP by nedosáhl ani Houdini

Ve srovnání s komunálními odpady (viz připravovaný nový zákon o odpadech) jsou ty zdravotnické řešené zcela nedostatečným způsobem. Jsou de facto ve veškerých diskuzích opomíjeny.

Na peníze z OPŽP by nedosáhl ani Houdini

Termoreaktor/archiv redakce

Základní neznalost problému je opravdu problém

Minulý týden jsme se tomuto tématu věnovali a dnes v tom budeme pokračovat. Je zcela nezbytné a samozřejmě přirozené, aby se při podpoře zdravotnictví myslelo na jeho kvalitu. Nic méně k té patří i kvalitní a zdraví nepoškozující řešení zdravotnického odpadu.

Specifický cíl 3.2. Prioritní osy 3 Operačního programu životní prostředí na roky 2014 - 2020 je nástrojem, který má za úkol podpořit zvyšování materiálového a energetického využití odpadů -konkrétně aktivita 3.2.4 pro nakládání s nebezpečnými odpady výstavbou a modernizací zařízení pro nakládání s nebezpečnými odpady včetně těch zdravotnických.

Kritéria tak, jak jsou v současné době nastavená, však přes dobrý úmysl bohužel moc šancí na úspěch žadateli nedávají. V některých bodech autory dokonce usvědčuje z absolutní neznalosti problému energetického využití zdravotnického odpadu a z neznalostí elementárních materiálových toků a jeho množství v průměrně velkém zdravotnickém zařízení.

U většiny typů nebezpečných (a tedy i zdravotnických) odpadů často není možný a správný jiný způsob nakládání než termická likvidace – spálení. I toto spálení vyžaduje oproti energetickému využití běžných komunálních odpadů specifické postupy či technologie, které prakticky vždy termickou likvidaci nebezpečných odpadů prodražují, např. speciální skladovací prostory, dávkovací trasy, uzpůsobené spalovací zařízení a čištění spalin.

Zdravotnický odpad není SKO

V konečném důsledku to má za následek několikanásobně vyšší investiční a provozní náklady spaloven nebezpečného odpadu oproti zařízením zpracovávajícím ostatní typy odpadu. Pro srovnání uveďme v absolutních číslech, že likvidace jedné tuny směsného komunálního odpadu stojí v klasickém ZEVO okolo 1000,- Kč, kdežto likvidace 1 t nebzepečného odpadu ve spalovně k tomu určené stojí okolo 8 000,- Kč. 

I tento rozdíl bohužel vede k tomu, že v ČR je s velmi významnou částí nebezpečných odpadů nakládáno v rozporu s tzv. hierarchií nakládání s odpady a v konečném důsledku i v rozporu s dobrou environmentálně šetrnou praxí. 

Laicky to znamená, že s cca 100 kt nebezpečného odpadu je nakládáno chybně, nebo vůbec nevíme, kde končí (viz výsledky strategických dokumentů pro MŽP vyhotovených v rámci projektu „Příprava podkladů pro oblast podpory odpadového hospodářství 2014 až 2020“, který byl spolufinancován z Fondu soudržnosti z Prioritní osy 8 - Technická pomoc, zpracované VUT Brno a společnostmi EY Česká republika a EVECO BRNO).

Jinak než termicky to téměř nejde

Specifickou skupinou nebezpečných odpadů jsou odpady ze zdravotní péče, jejichž nebezpečnost vyplývá z biologických rizik – kontaminace patogeny , se kterými prakticky není možné nakládat jinak než termickým způsobem (spálením). Obecný stav všech spaloven zdravotního odpadu je velmi špatný, což je dáno dobou jejich výstavby (začátek 90. let) a obecným přístupem nemocnic, pod které prakticky všechny spalovny nemocničního odpadu přímo spadají. 

Současné spalovny zdravotnického odpadu se tak nacházejí na konci své životnosti nebo již ukončily provoz a řešení jejich obnovy je okrajovou záležitostí, na kterou není kladen velký důraz.

Tento přístup ale bude s velmi vysokou pravděpodobností již v brzké budoucnosti znamenat velký problém, kdy bude, buď legislativně a hlavně hygienicky závadně nakládáno se zdravotnickým odpadem a nebo dojde k velmi významnému zdražení jeho likvidace (nejspíše jeho export ke spálení do zahraničí).

Takže:

Vzhledem ke způsobu a výši financování zdravotnických zařízení v ČR, pod která spalovny odpadů ze zdravotnické péče spadají, je dotační podpora modernizace, rozšiřování a případně budování nových spaloven naprosto nezbytná. Aneb pořídit nové CT je podstatně menší problém než novou spalovnu.

Jenže:

Bohužel kritéria podpory, jak jsou v současnosti nastavená, prakticky neumožňují podporu jakéhokoli projektu rekonstrukce nebo výstavby nového zařízení a to zejména z těchto důvodů:

  • vyřazení projektu v případě překročení měrných nákladů na navýšení kapacity nad 24 000 Kč/t,
  • u většiny projektů nemožnost získat v ostatních kritériích dostatečný počet bodů k překročení limitu 40 bodů pro schválení podpory pro projekt.

Tabulka hodnotících kritérií Prioritní osy 3 specifického cíle 3.2 OPŽP 2014 - 2020

ucekaj1.jpg

faucet-482506_640.jpg

K bodu 1:

Zařízení na termickou likvidaci nemocničních odpadů jsou budována obvykle s roční kapacitou v řádech kilotun. Nejčastěji potom s kapacitami mezi 1 až 2 kt. To je dáno obvyklou produkcí odpadů v obsluhovaném zařízení a dalších zdravotnických zařízeních ve spádovém území. 

Toto území je omezeno logistickými požadavky na svoz zdravotnického odpadu, respektive podmínkami jeho skladování (nutnost chlazení atp.). Obvyklá investiční cena jednotky s výše uvedenou kapacitou dané i legislativou požadovaným minimálním vybavením (např. emisní monitoring) se pohybuje v rozmezí 35 až 55 mil Kč. 

Tato cena znamená, že i kdyby byla celá kapacita uvažována jako „navýšení“, tak měrné náklady jsou 35 000 Kč/t až 27 500 Kč/t. Je nutné dodat, že navýšení kapacity u většiny projektů není uvažováno a existuje pouze požadavek na prosté zachování kapacity. V tomto případě se ukazatel měrných nákladů blíží limitně nekonečnu. 

Je možné chápat tlak evropské unie na zvyšování kapacity zařízení, na druhou stranu by zejména v případě odpadů ze zdravotní péče nemělo překročení tohoto kritéria znamenat vyřazení projektu.

K bodu 2:

V případě rekonstrukce zařízení tento bod není problémem. V okamžiku budování nového zařízení vzhledem k obvyklým průtahům povolovacích procesů a zejména obvyklému stupni projektové dokumentace v okamžiku žádání o dotace lze, když vše půjde dobře, předpokládat přiřazení 1 bodu za územní rozhodnutí.

K bodu 4:

V případě budování nového zařízení, kdy je doplňována zcela chybějící kapacita, se jeví přiřazení nově budovaného zařízení pod „nulové navýšení“ kapacity jako zcela nesmyslné.

K bodu 5:

Na spalovny nebezpečných a tedy i zdravotnických odpadů se nevztahuje stanovení tzv. energetické účinnosti dle formule R1. Legislativa tedy nezná postup, který by u nebezpečného odpadu rozhodl, zda jde o likvidaci nebo energetické využívání. Přímé materiálové využití odpadu ze zdravotní péče je potom prakticky zcela nemožné. 

Pokud nebude dán postup na stanovení, zda se jedná o energetické využívání nebo o pouhou likvidaci i pro nebezpečný odpad, lze považovat tento bod za zcela nesmyslný, respektive znamenající automatické přiřazení 1 bodu všem projektům. 

Při tom se ukazuje, že vzhledem k možnosti získání bodů v ostatních kritériích je toto kritérium zlomové pro získání dotace . Vzhledem k nesmyslnému přidělení bodů u materiálového využití by bylo nejlepší tento bod přímo vynechat.

Kritéria či body z tabulky kritérií, které zde nebyly vypíchnuty jsou snad v pořádku. Nic méně se tématu budeme věnovat i dále a v příštím textu bychom rádi přinesli i návrhy na jistou úpravu tabulky tak, aby tato aktivita byla skutečně podporována a měla smysl.

Značky
Odpady

Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XVI.: Písek

Příklady dobré praxe v obcích při nakládání s komunálním odpadem XVI.: Písek

Historie města Písek sahá do raného středověku. Tehdy vznikla osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu zlatonosné Otavy. V roce 1252 udělil Písku věhlasný král Přemysl Otakar II. status královského města.

Aplikace odpadních plastů v silničním stavebnictví

Aplikace odpadních plastů v silničním stavebnictví

V současném tažení proti plastům, resp. směrem k racionálnímu využívání plastových odpadů v rámci cirkulární ekonomiky, uvádíme pozitivní příklady originálních řešení v silničním stavebnictví.

Polemika:  Mělo by se financování vodního hospodářství změnit?

Polemika: Mělo by se financování vodního hospodářství změnit?

Státní podniky Povodí jsou v tuto chvíli z velké části financovány průmyslovými subjekty, které platí poplatky za odběry podzemní či povrchové vody. Jedná se skutečně o efektivní systém, který je dlouhodobě udržitelný?