VŠCHT BANNER
Medistyl
EGExpert

Celospolečenská diskuze o vodě I.

Kamenem úrazu "poplatkové" novely z dílny ministra životního prostředí Brabce bylo zásadní zdražení poplatků za odběr podzemní vody. Po stažení návrhu vyzval ministr k celospolečenské diskuzi o vodě.

Celospolečenská diskuze o vodě I.

pixabay.com

Celospolečenská diskuze o vodě a vodním hospodářství je podle Průmyslové ekologie výborný nápad, jen ji musí někdo iniciovat. Rozhodli jsme se, že se o to pokusíme. Pojďme tedy diskutovat:

Ondřej Beneš, VEOLIA ČESKÁ REPUBLIKA, a.s.

Představme si zemi Nanukie, kde je sice spousta zmrzlinářů, ale vždy pouze jeden ve městě a ještě je vlastněn samotným městem. Každý zmrzlinář vyrábí desítky let tu svou dobrou vodovou vanilkovou zmrzlinu za cenu, kterou mu starosta určí a může mu být celkem jedno, že ve světě už dávno „frčí“ sorbet nebo že mrazící a výrobní boxy už jsou dávno plně automatizované a bez použití freonu.

To proto, že zmrzlinář má své jisté. Má svého starostu, kterému se jedinému zodpovídá, nemá žádné povinnosti ani sankce, které by mu předepisovala smlouva o provozování zmrzlinářství a vůbec není motivován, aby optimalizoval svou práci či snižoval náklady. Vždyť starosta přeci určuje cenu zmrzliny (a ta musí být z principu vždy levnější, než ta od soukromých výrobců) a pokud to nevychází, tak starosta pro politické body vše zadotuje z rozpočtu a úplně v nejhorším si požádá o dotace stát či EU, že?

Samozřejmě tento obraz je záměrně kontroverzní a pokřivený, ale obsahuje i fragmenty toho, co je problémem městských vlastnických – samoprovozních modelů: Absence tlaku na kvalitu a cenu zajištění vodohospodářských služeb.

Určitou obezličkou může být benchmarking jednotlivých poskytovatelů služeb VaK, ale v prostředí, které se vyznačuje vysokým počtem konkurenčních subjektů, jako je obor VaK v ČR (2700 provozovatelů) je benchmarking až druhotným nástrojem. Tím prvním vždy musí být vystavení provozu konkurenci na základě transparentních a otevřených výběrových řízení vč. nastavení smluvních vztahů, které městům a obcím zajistí dostatečné zdroje na obnovu majetku tak, jak je nyní v Praze, Hradci Králové, kde podíl prostředků, které jsou převáděny do investic (tedy nájemné) a oprav dosahuje 1 nákladů.

K obdobnému cíli se blíží i tak často kritizovaný Zlín, zatímco řada měst a obcí, které si majetek samoprovozují, dle nejnovější statistiky Ministerstva zemědělství vykazují nulovou tvorbu prostředků na obnovu a často ještě záporné kalkulační zisky. Přitom to ošklivé slovo „zisk provozovatele“ je evidentně v případě oddílného modelu provozování právě odměnou za to, že dokáže zasmluvněné služby poskytovat za předem určenou cenu a přebírá kompletně rizika, spojená se zajištěním služeb VaK. Zpět k výhodám a nevýhodám:

  1. Výhodou municipálního modelu je určitě pocit 100 % kontroly nad provozem VaK. Ovšem je to automaticky i ohromnou nevýhodou, protože právě přímé politické ovlivňování funkce provozovatele, ať se jedná o líbivou cenovou politiku či obsazování jednotlivých vedoucích míst, je velkým problémem pro poměr kvalita/cena pro konečného zákazníka.
  2. Výhodou oddílného modelu jak pro město, tak i pro konečného spotřebitele je smluvní regulace provozovatele. Co to je? Jasný smluvní závazek ceny a kvality služeb (k infrastruktuře i k zákazníkovi), který v případě neplnění vede k ukončení vztahu. Přenos odpovědnost z vlastníka na provozovatele. Může i tato výhoda být pro město nevýhodou? Ano, může. Město se opravdu v případě delegování služby do určité míry vzdává rozvoje odbornosti v oblasti provozu VaK, a proto musí ve smlouvách zakotvovat i povinnost provozovatele, aby provozní data/informace dával vždy k dispozici a přesně tak to nyní probíhá u většiny provozních smluv.
  3. Výhodou oddílného modelu je bezesporu pro vlastníka naprosto bezproblémová garance zdrojů financování rozvoje. Provozovatel musí přijmout rizika provozu a vlastník je každým rokem čistým příjemcem nájemného, což je z pohledu příp. doplňkového financování kvalitním způsobem jištění úvěrů či předpokládaného krytí vlastních prostředků při dotacích.

Anatol Pšenička, SmVaK Ostrava:

Společnost SmVaK Ostrava, kterou zastupuji, stojí trochu mimo takto vymezenou dichotomii, protože více než 90 % provozovaného majetku také vlastníme. Nicméně existují lokality, kde jsme v pozici provozovatele. Je-li otázka postavena takto, potom za největší výhodu provozního modelu považuji snahu o vyšší efektivitu ze strany privátního subjektu. Samozřejmě existují města a obce, kde jimi provozovaný systém efektivně funguje, ale obávám se, že jich je menšina. Další výhodou je také lepší odborné/expertní zázemí privátních subjektů. To má mnoho důvodů, ale jedním z nich je také to, že soukromý sektor dokáže své lidi motivovat lépe než veřejný. Třetí výhodou je podle mě lepší sdílení know how v privátní sféře například v rámci sesterských společností jedné větší skupiny. Netvrdím, že to platí vždycky, ale obecně určitě.

Za nevýhodu provozního modelu považuji jeho křehkost ve vztahu k politické reprezentaci. Kdy se provozovatel stává snadným terčem útoků především v období politické nestability nebo blížících se voleb. Současné období je toho dobrým příkladem. Nevýhodou je také to, že veřejnost i přes snahy ji vzdělávat nemá často jasnou představu o tom, jak celý systém funguje – kdo infrastrukturu vlastní, kdo ji provozuje, z čeho se platí investice a opravy, jak je stanovována cena vodného a stočného. Nevýhodou také může být menší stabilita a problémy s dlouhodobým plánovaním, které jsou dány pravidelnou výměnou politické reprezentace.

SOVAK ČR:

SOVAK ČR sdružuje jak vlastníky, tak i provozovatele vodohospodářské infrastruktury všech typů modelů provozování, což jsou především modely vlastnické, smíšené či oddílné. SOVAK ČR nepovažuje za vhodné a ani v tomto směru nebude do budoucna vyvíjet jakoukoliv aktivitu, kdy by jednotlivým členům či ostatním vodohospodářským společnostem doporučoval konkrétní typ modelu provozování. Nastavení smluvních vztahů mezi vlastníkem a provozovatelem je výlučná záležitost dotčených společností, protože jen zástupci těchto společností jsou schopni řádně posoudit, jaký typ modelu provozování je v dané lokalitě nejvhodnější a nejefektivnější jak z hlediska provozních nákladů, tak i samotného provozu vodohospodářské infrastruktury.

Pozn. redakce: Tato polemika má více otázek a byly osloveny subjekty napříč celé vodohospodářské praxe, dále vysoké školy a ministerstva zemědělství a životního prostředí a další subjekty. Proto budeme zveřejňovat průběžně další díly této diskuze. Diskutovat se ale může po přihlášení i pod textem.

Značky
Voda

Diskuse (0)

Přidejte komentář

Tato funkce zabraňuje robotům přidávat neadekvátné příspěvky. Zadejte prosím ověřovací kód, který vidíte na obrázku.



Mohlo by vás zajímat

Čína se snaží opětovně využívat většinu dešťové vody

Čína se snaží opětovně využívat většinu dešťové vody

Asijská města se dnes potýkají s rychlou migrací měst a jejich rozvojem, který zasahuje do oblastí náchylných k povodním.

Popílek není odpad, nýbrž produkt

Popílek není odpad, nýbrž produkt

Zažil jsem dobu, kdy se nikdo na nic neptal. Do vzduchu z tepláren a elektráren šlo co šlo a popílkem se zavážela kdejaká jáma, prohlubeň, terénní nerovnost nebo třeba jezírka.

Sloupek: Baterky kam se podívám

Sloupek: Baterky kam se podívám

Je mi ctí, že se právě v těchto dnech mohu účastnit akce s názvem Recyklojízda. Je to akce na podporu třídění baterií v domácnostech. Pominu fakt, že sotva pletu nohama, že mé pozadí je už týden v jednom ohni, u jídla raději stojím, nemohu chodit do i ze schodů a když se mi v noci nezdá o šlapání na kole, zdá se mi o baterkách.